Narazili jsme na dno. Naším úkolem je se z něho odrazit, říká trenér fotbalistů Kohout

Kdyby mohl, tak snad na stadionu spí. Trenér áčka a šéftrenér mládeže FK Příbram Jiří Kohout má mezi svými svěřenci i spolupracovníky pověst perfekcionisty až workoholika. „Ale nepřehánějte,“ durdí se na oko Kohout. „Mám jen moc rád fotbal. Je to můj život,“ zdůrazňuje 46letý kouč s bohatými zkušenostmi z prvoligových týmů Českých Budějovic, Jablonce i mládežnických reprezentací.

Ještě si vybavíte své pocity z 25. května, kdy klub sestoupil z 2. ligy?
Určitě, vybavuji si směs naštvání a bezmoci. Vztek a spoluzodpovědnost za to, že klub ztratil po třiceti letech status profesionální soutěže. Pak jsme řešili, co bude dál, a cítili nejistotu.

Prý jste uvažoval o tom, že klub opustíte?
Měl jsem jednu konkrétní nabídku. Poté proběhla schůzka s majiteli a zástupci potenciálního sponzora a dohodli jsme se, že spolupráce bude pokračovat.

Čím vás přesvědčili?
Možností budovat celou strukturu klubu. Dohodli jsme se, že vše provážeme od dorostu přes béčko až po áčko. Jsem rád, že mohu předat mladším kolegům své letité zkušenosti a znovu nastartovat příbramskou mládež s přesahem do mužů.

Jste trenérem áčka i šéftrenérem mládeže. Stíháte to?
Vše je o systému a komunikaci. S trenéry od dorostu a béčka jsem v dennodenním kontaktu. S trenéry žáků se vidím jednou za týden. Máme pravidelné porady a všechno na nich řešíme. Snažím se vidět mládežnické zápasy a pokud to jde i tréninky. Máme zde kvalitní lidský potenciál, ale řadu let chyběla systematičnost v dorosteneckých kategoriích. To se snažíme rychle změnit.

Jako hráč jste byl vždy dříč, který si přidával. Jak snášíte, pokud někdo takový není?
Špatně a mám s tím veliké problémy. Naštěstí všichni lidé, které mám ve svém realizačním týmu, jsou takoví. Na rozdíl ode mě dosáhli na nejvyšší fotbalové mety, ale když se spolu o fotbale bavíme, jsou naladěni na stejnou notu. To mě nabíjí a jsem za to rád.

Máte také v kádru áčka hodně dříčů?
Stoprocentně. Tím, že klub padl, zůstali v něm jen ti, kterým na něm záleží. Do přípravy jsme vzali devět dorostenců a žádný z nich nezklamal. Chceme, aby všichni hráli. Ti, co se o víkendu nedostanou do áčka, nastoupí za béčko, což je pro jejich růst to hlavní.

Věkový průměr týmu je 20 let. Není to na třetí ligu málo?
Uvidíme. Teď jsme sice měli přípravu, která dopadla slušně, ale odhadnout sílu týmu, zatím úplně nedokážu. Nevím, co s hráči udělá první porážka, nebo nedejbože neúspěšná série. Beru to tak, že Příbram narazila na dno a naším úkolem je se z něho odrazit. Bude to chtít ovšem trpělivost.

Po sestupu se kádr prakticky rozpadl a dávali jste ho dohromady. Podle čeho jste vybírali hráče?
Snažili jsme se hlavně zdvojovat posty. Dosazovali jsme na každý vedle jednoho zkušenějšího hráče našeho mladé kluky. Zůstali Antwi, Bleha, Coňk, Loic, Švestka, Vokřínek a Vott. K nim jsme přivedli třináct nováčků včetně dorostenců. Nějak jsme to seskládali a teď věříme, že to bude šlapat.

Třeba i s 16letým Filipem Zápotočným na hřišti?
To se teprve uvidí. Na Filipovi ale vidíte fotbalové geny. Podle mě jde o budoucího kapitána a lídra Příbrami. Má podobné vlastnosti, jako jeho táta. Vzpomínám si, jak tu Tomáš začínal a dal dva góly Bohemce. Těší mě, že jde Filip v jeho šlépějích.

Méně vás těšily návštěvy ve 2. lize. Na poslední kolo například dorazilo 562 diváků. Čím si to vysvětlujete?
Fotbal v Příbrami bohužel moc netáhl. Lidé tady mají asi jiné zájmy. Konkurence je veliká, fotbalu je v televizi hodně. Můžete se dívat na nejlepší soutěže světa. To odebírá diváky od obyčejného fotbalu. Problémy s návštěvami snad v Česku nemají jen Sparta, Slavia, Plzeň a Baník.

Na co je chcete nalákat?
Na odchovance. Esa tipu Hušbauera už tu sice neuvidí, ale mohou přijít fandit místním klukům. Sousedům, se kterými se potkávají každý den na ulici. Z týmu cítím energii, nasazení a chuť. Takový by měl být i náš fotbal.

Na co by to mohlo v ČFL stačit? Jaké máte cíle?
Chceme hrát nahoře. Nicméně přiznávám, že nedokážu odhadnout kvalitu soutěže a našeho týmu v ní. Přece jen jsem se v posledních letech pohyboval většinou v lize. Nahrává nám určitě to, že jsme zachovali status profesionálního dvoufázového trénování. Hráči tu mají slušné podmínky a zavazuje nás i tradice. Takže cíle musíme mít nejvyšší. Letos by bylo pěkné pohybovat se do třetího místa.