Mladíci od Litavky vstupují do ČFL. Cíle? Medailové příčky

Příbram, elita, kvalita hraní, klubový železo zelený a černý, jedeme, gól, fanoušci věrný. Tak zní úryvky z hymny fotbalistů od Litavky. Trenérovi Jiřímu Kohoutovi se její slova jistě zamlouvají. Léta byl zvyklý na práci v nejvyšší soutěži a v dlouhodobém horizontu by v ní své svěřence rád viděl. K odrazu ode dna si vybral partu dříčů se vztahem ke klubu i městu. Takových, kteří si podporu ochozů jednoduše zaslouží. „Na co zvu fanoušky? Na dravé mládí. Z týmu cítím energii, nasazení a chuť,“ pochvaluje si Kohout, jenž půjde do bojů v ČFL s kádrem s věkovým průměrem rovných dvacet let.

Zkušeného příbramského obránce Jana Vokřínka lze označit za srdcaře. Svým spoluhráčům může vyprávět, jaké to je připravovat se u Litavky na prvoligové utkání. „Zaječí úmysly jsem neměl. Jsem tady už dlouho a hodně toho zažil. Klubu jsem za mnohé vděčný a teď mu to můžu vrátit. Uděláme všechno pro to, abychom se co nejdříve vrátili tam, kam patříme,“ slibuje obránce, jenž patří v pouhých třiadvaceti letech v kádru k těm nejstarším. „To je docela vtipné,“ usměje se. „Jde pro mě o novou roli i zkušenost. Kluky musím trochu vést, být jím příkladem. Starat se o to, aby všechno fungovalo, jak v kabině, tak na hřišti,“ vysvětluje.

Na Velvary za lidovku

Los úvodního kola ČFL připravil pro Příbramáky náročnou zkoušku. Přivítají totiž účastníky loňské baráže o 2. ligu, hráče Slovanu Velvary. „Soupeř je pro nás nečitelný. Po sezoně proběhly ve Velvarech velké změny a informace se sháněly těžko. Některé fotbalisty samozřejmě znám, ale abych věděl, jakým stylem tým hraje, to si jen domýšlím,“ přiznává trenér. Vokřínek se „kroku do neznáma“ nebojí. „Hrajeme doma. Musíme se soustředit hlavně na nás a naši hru. Bude to těžký zápas, ale jsme výborně připraveni. Chceme hrát rychlý, kombinační a atraktivní fotbal. Hlavně, aby to bavilo lidi,“ zdůrazňuje.

Návštěvy samozřejmě nejvíce ovlivní výkony a výsledky. „Fanoušky jistě nenechají chladnými bodové série našeho týmu,“ věří svým barvám mluvčí a předává slovo trenérovi. „Esa tipu Hušbauera už tu sice neuvidí, ale mohou přijít fandit místním klukům. Sousedům, se kterými se potkávají každý den na ulici. Snad jich na Velvary dorazí alespoň pět set,“ přeje si Kohout. Brož věří, že „láska prochází žaludkem“. „Říká se, že na čtyři sta diváků musí být otevřený jeden stánek. Jsem optimista a otvíráme dva,“ zakončuje s úsměvem.