Marek Čurilla: Jsem na kluky opravdu pyšný. Myslím si, že si zatím ani neuvědomují, co pro příbramský hokej udělali

Marku, jak hodnotíte poslední utkání sezony proti Klášterci nad Ohří?
Chtěli jsme ten poslední zápas zvládnout, abychom sezonu zakončili výhrou, a to se nám povedlo. To byl koneckonců náš cíl, ne vyloženě hned mluvit o postupu, i když samozřejmě o tom padla řeč, ale hlavně jít zápas od zápasu.

Celou sezonu jste měli vynikající formu a zvládli ji „bez ztráty kytičky“. Jak ji hodnotíte?
Celá sezona byla, myslím, pro nás pro všechny naprosto speciální a nakonec fantastická. Když pominu poslední zápas základní skupiny v Neratovicích, kam jsme jeli s 9. třídou (mladším ročníkem), aby se kluci nezranili, tak jsme neprohráli jediné utkaní. Takový počin je naprosto ojedinělý a nejsem si jistý, jestli se tohle někdy bude ještě opakovat. Je to obrovský úspěch pro celý klub a skvělá reprezentace Příbrami.

Jak sezona probíhala a co stojí za vaším úspěchem?
Když se na to zpětně podívám, tak základ úspěchu byla naprostá morálka a nastavení v hlavách našich kluků. My jsme se totiž nikdy nepřizpůsobovali soupeři a za jakéhokoliv stavu jsme hráli pořád stejně. Kluci byli nastaveni tak, že i když jsme vyhrávali 20:0 v Berouně a někdo by vypustil „back-check“, tak by okamžitě seděl. A tohle nás posouvalo. Také jsme, když pominu Neratovice, nastříleli ve 22 utkáních přes 200 gólů a dostali pouhých 14. Kluci na denní bázi jeli jako pily a nikdy nepřestali. Za celou svoji kariéru, ať už jako hráč nebo trenér, jsem nezažil, že by tým neměl jedinou prohru v sezoně. To je zkrátka mimořádné.

Příští sezona bude evidentně náročná. S jakým týmem budete hrát a jak se na ni připravujete?
Je ještě velmi brzo mluvit o přípravách, když jsme právě skončili sezonu. Základní kostru na tu příští máme. Cílem vedení klubu je nejen hrát s dorostem Ligu dorostu, ale také postoupit s juniorkou do vyšší ligy. S kvalitou, která teď do juniorky půjde, je to velice reálné.

Tři z vašich dorostenců nastoupili za A tým ve 2. lize. Je neobvyklé dát v 16 letech klukům příležitost mezi muži. Jak si vedli?
Pět našich dorostenců bylo zapojeno do našeho programu A týmu a celý rok s áčkem trénovali. Tři si pak postupně vybojovali místo v sestavě. Chceme i nadále zapojovat naše odchovance a mladé hráče. Myslím si, že tento směr je správný pro jejich rozvoj a málokterý klub si toto dovolí.

Tak to jsou ambiciózní plány. Není to pro klub trochu riziko?
Je i není, s těmito kluky budu již čtvrtou sezonu. Oceňuji práci vedení klubu. Klobouk dolů, jak za poslední roky posunulo tuto organizaci dopředu. Takové nadšení a energii, které do toho vkládá v čele se sportovním manažerem Mírou Bláhou a prezidentem Petrem Vinšem, to jsem ještě za moje nejen trenérské působení nikde nezažil. Je pro mě radost být součástí něčeho, co dává smysl. Hezkou ukázkou nadstandardního přístupu Míry Bláhy ke klukům je například to, že hráči v Regionální Lize dorostu fasovali hokejky, což rozhodně není běžný servis. Nebo když našemu kapitánovi nechtěli vyreklamovat „ustřelený“ zadní jazyk na tři týdny starých bruslích, napsal Míra osobně e-mail dodavateli a vše rychle vyřešil, aby náš kapitán nebyl bez bruslí. Za všechny tyto věci mu patří velký dík.

Sám máte za sebou bohatou hráčskou kariéru, jak se cítíte v roli trenéra?
Jsem rád, že můžu předávat zkušenosti, nicméně hokej se pořád mění a jde dopředu. Člověk se o to musí zajímat a dávat tomu úplně všechno. Od vedení klubu mám plnou podporu, a to mě baví. Snažím se jim důvěru vracet po všech stránkách.

Co jsou tedy ty hlavní ingredience vašeho úspěchu?
Chtěl bych nejdříve znovu poděkovat celému vedení. Možná to bude znít jako klišé, ale to, jak se u nás pracuje s mládeží, počínaje náborem, přes ženskou složku až po A tým, to je opravdu ojedinělé. Všechno tu jednoduše funguje tak, jak má a každý den se do Příbrami těším. V druhé řadě bych chtěl poděkovat všem klukům a realizačnímu týmu včetně těch, kteří se na denní bázi podíleli na tomto úspěchu. Jsem na ně opravdu pyšný. Myslím si, že si zatím ani neuvědomují, co pro příbramský hokej udělali. Postoupit bez jediné prohry za sezonu? Já před nimi smekám a jediné z čeho jsem smutný je to, že to končí. Byla pro mě čest být toho součástí a každý den se s kluky vídat.