Les U Svaté Anny: Zapomenutý kout brdského lesa

5. července 2025 (07:07)

foto: Lizská bouda v úpatí vrchů Paterák i Březový vrch. / Karel Hutr

V dalším putování po Brdech se rozloučíme s Březovým vrchem. I když, tak docela to není pravda. Březový vrch je poměrně rozlehlým kopcem, jenž se spolu s Paterákem roztahuje do nekonečného hřebene. Když se od Březového vrchu vydáme po cestě směrem severním, za chvíli se pod námi otevře svah padající do Třítrubeckého údolí, kde se krčí dřevěná bouda.

Jmenuje se Lizská a je odemčená. Přespávají tady trampové a další poutníci brdskými lesy. Tahle bouda v severním svahu Pateráku ale i „Březáku“ byla v době svého vzniku bezejmenná. Asi až později se objevuje její jméno Lizská, pravděpodobně po názvu zdejšého polesí s názvem V líhách. Tato část lesa byla jedním z nejodlehlejších polesí rožmitálského panství.

Procházela tudy historická hranice mezi zbirožským a rožmitálským panstvím a lze se domnívat, že název polesí byl tedy zřejmě odvozen od hraničních znamení. Ty se tvořily vysekáním tzv. líhy nebo lízy do stromů na hranicích.

Boudy s úzkými okny využíval lesní personál při nepříznivém počasí a bývaly vybaveny i pro přenocování, aby se lesní dělníci nemuseli vracet každý den domů. Současně ale byly tyto stavby využívány jako strážní boudy. V té době totiž bylo pytláctví v Brdech velmi rozšířené.

Když se vydáme od Lizské boudy směrem východním, dojdeme na lesní linku. Zprava vede z vrchu Březového a vlevo, tedy dále k severu, nás dovede k terénnímu zlomu na jehož konci najdeme v balvanitém svahu svatý obrázek. Jsme v místě, kde se říká U Svaté Anny. Jak jsme si už připomněli, zdejší území patřilo k arcibiskupskému velkostatku Rožmitál, na kterém se jména svatých vyskytují ve větší míře, než na ostatních místech v Brdech.

Místo jsem navštívil poprvé před mnoha a mnoha lety, když byl vůkol hluboký les. Obrázek s křížem tu byl také.

Blízké okolí mě přitahovalo odjakživa. Před lety mi o něm řekl přítel lesník. Prý tam uvidím brdský les, jaký tu rostl před tím, než hospodaření v celé zemi a vlastně i Evropě začalo přetvářet původní porosty v monokultury smrku.

Dnes i smrkový les padl za oběť kůrovcové kalamitě, ale pár velikánů z přírodě blízkého lesa na okraji svahu opodál stojí stále nad hlubokým Třítrubeckým údolím jak strážci kraje. Procházel sem lesem na jaře s pokorou pod korunami mohutných buků a horských javorů a ani mě vlastně nepřepadal smutek ze ztráty okolních smrčin. Všechny paseky se tu totiž znovu zelenají a najdete tu všechny možné druhy dřevin – smrky, buky, duby, modříny, borovice, ale i bezy červené. Jednou tu zase bude krásný a pestrý les.