Krbeček & Krbeček, dva bratři v příbramském dresu
ROZHOVOR
4. srpna 2014 (17:51)
Příbramský fotbalový klub se může pochlubit, že jako jeden z mála v Česku má ve svém kádru dva sourozence. Jsou jimi bratři Lukáš a Tomáš Krbečkové.
Ke krátkému rozhovoru jsme pozvali právě oba bratry.
Jaké to je hrát s bráchou v jednom týmu?
Lukáš: Už jsme si to přáli dlouho, konečně se nám to podařilo zrealizovat. Já si tuto věc osobně hodně užívám, je škoda, že je brácha stále momentálně zraněný, ale těším se, až se zase potkáme na hřišti.
Tomáš: Super, vždycky to byl náš sen, předčilo to i zahraničí, po kterém dost fotbalistů touží. Chtěli jsme být více spolu, takže teď v Příbrami se nám to poštěstilo a jsme za to rádi a chtěli bychom za to vedení poděkovat.
V jakých klubech jste se už spolu potkali?
Lukáš: Celé mládí jsme spolu vyrůstali, teď v dospělosti jsme spolu hráli v Plzni, pak se naše cesty rozešly. Teď jsme se po x letech konečně zase sešli.
Tomáš: Nedávno jsem nad tím přemýšlel, dost jsme se míjeli, potkávali jsme se samozřejmě v dorosteneckém věku a poté už jen v Plzni, asi půl roku.
Nežárlili jste na sebe dříve trochu?
Lukáš: Ne, ne, my jsme si vždycky přáli úspěch. Vždy ten druhý prožíval bráchovo úspěch o to víc a moc mu to vždy přál.
Tomáš: Vůbec, naopak! Máme spolu výborný vztah, hodně se podporujeme a aby někdo někomu něco záviděl, tak to vůbec. Naopak stojíme jeden za druhým.
Probíráte spolu hodně fotbal i mimo hřiště? Třeba na společných cestách autem apod.?
Lukáš: Spíše probíráme jiné věci, oba máme rádi např. počítačové hry, tak dost se bavíme o nich.
Tomáš: Nějak výrazně ne, spíše jen po zápase. Trochu se snažíme vytěsnit fotbal mimo, protože je ho dost na hřišti a máme i jiné zájmy – např. filmy, hry nebo četbu.
Jsou rodiče rádi, že mají oba syny v jednom klubu?
Lukáš: Táta si vždycky přál, stejně jako my, abychom se zase sešli v jednom týmu. To se nám teď konečně zase povedlo. Nyní je táta v zahraničí, takže nás sleduje spíše přes internet a podporuje nás na dálku. Mamka, když může, tak nás vždy ráda přijede podpořit osobně.
Tomáš: Odpadla jim teď trošku starost, jestli se pojedou podívat na mě nebo na bráchu, takže nyní to mají trošku jednodušší. Jsou i rádi, protože věděli, že chceme být co nejvíce spolu.
Ke krátkému rozhovoru jsme pozvali právě oba bratry.
Jaké to je hrát s bráchou v jednom týmu?
Lukáš: Už jsme si to přáli dlouho, konečně se nám to podařilo zrealizovat. Já si tuto věc osobně hodně užívám, je škoda, že je brácha stále momentálně zraněný, ale těším se, až se zase potkáme na hřišti.
Tomáš: Super, vždycky to byl náš sen, předčilo to i zahraničí, po kterém dost fotbalistů touží. Chtěli jsme být více spolu, takže teď v Příbrami se nám to poštěstilo a jsme za to rádi a chtěli bychom za to vedení poděkovat.
V jakých klubech jste se už spolu potkali?
Lukáš: Celé mládí jsme spolu vyrůstali, teď v dospělosti jsme spolu hráli v Plzni, pak se naše cesty rozešly. Teď jsme se po x letech konečně zase sešli.
Tomáš: Nedávno jsem nad tím přemýšlel, dost jsme se míjeli, potkávali jsme se samozřejmě v dorosteneckém věku a poté už jen v Plzni, asi půl roku.
Nežárlili jste na sebe dříve trochu?
Lukáš: Ne, ne, my jsme si vždycky přáli úspěch. Vždy ten druhý prožíval bráchovo úspěch o to víc a moc mu to vždy přál.
Tomáš: Vůbec, naopak! Máme spolu výborný vztah, hodně se podporujeme a aby někdo někomu něco záviděl, tak to vůbec. Naopak stojíme jeden za druhým.
Probíráte spolu hodně fotbal i mimo hřiště? Třeba na společných cestách autem apod.?
Lukáš: Spíše probíráme jiné věci, oba máme rádi např. počítačové hry, tak dost se bavíme o nich.
Tomáš: Nějak výrazně ne, spíše jen po zápase. Trochu se snažíme vytěsnit fotbal mimo, protože je ho dost na hřišti a máme i jiné zájmy – např. filmy, hry nebo četbu.
Jsou rodiče rádi, že mají oba syny v jednom klubu?
Lukáš: Táta si vždycky přál, stejně jako my, abychom se zase sešli v jednom týmu. To se nám teď konečně zase povedlo. Nyní je táta v zahraničí, takže nás sleduje spíše přes internet a podporuje nás na dálku. Mamka, když může, tak nás vždy ráda přijede podpořit osobně.
Tomáš: Odpadla jim teď trošku starost, jestli se pojedou podívat na mě nebo na bráchu, takže nyní to mají trošku jednodušší. Jsou i rádi, protože věděli, že chceme být co nejvíce spolu.
Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.
zdroj: red.
autor: mm
Další články
Novoroční předsevzetí bez stresu: Jak letos opravdu vydržet
Novoroční kocovina je dávno pryč, nevhodné vánoční dárky mají nové majitele a velká …
Novoroční výstup na Třemšín zahájí rok 2026 tradičním setkáním turistů
První den nového roku v Brdech opět patří pěší turistice. TJ Spartak Rožmitál pod …
Novoroční koupání v Lázu: tradice, odvaha a trochu šílenství
Láz se chystá na další dávku ledové odvahy. 1. ledna ve 14 hodin se v místní požární …
Sport
Policie hledá svědky nehody v Příbrami, kde auto srazilo chodce
Příbramští policisté hledají hledají svědky nehody, která se stala 18. prosince v …
Koncert na Štědrý den zaplnil kostel v Pičíně
Zpívání koled v kostele Narození Panny Marie ve středu 24. prosince hudebně …
Nemocnost respiračních infekcí ve Středočeském kraji narostla. Nejhůře na tom je Příbramsko
V závěru roku hlásí Středočeský kraj další nárůst akutních respiračních infekcí včetně …
PŘIPOMÍNÁME: Pravidla pro používání zábavní pyrotechniky zpřísňuje zákon
Od 1. prosince je v platnosti novela zákona, která zpřísňuje podmínky pro používání …
Novoroční pověry na talíři: Co jíst, aby se štěstí drželo doma
Nový rok byl odjakživa spojován s nadějí, očekáváním a snahou zajistit si štěstí na …
Rok plný kuriózních zásahů: hasiči zachraňovali děti, zvířata i řidiče v nouzi
Konec roku je vždy spojen s bilancováním a porovnáváním, jaký byl ve srovnání s lety …
FOTO
Peníze po Vánocích: realita, o které se moc nemluví
Vánoce jsou za námi a s nimi i období, kdy se nad penězi přemýšlí o něco méně než …





