Krajinu bez náletů nejlépe udržují ovce a kozy, říká iniciátor obnovy původních pastvin u Vrančic

Štěpán Červený zná okolí Vrančic blízko Milína od dětství, kdy objevil tamní draha s tůní plnou čolků a fascinující scenérií. Místo ale časem zarostlo, ztratilo svůj půvab a přírodní rozmanitost. Úsilím nadšenců a odborníků dochází od roku 2014 k návratu původního stavu krajiny. Štěpán Červený je iniciátorem těchto aktivit a zasvěceným průvodcem po historii a obnově drah.

Seznámíte laika stručně s historií vesnických drah?
Draha byla historicky místem, kde nebylo možné provozovat intenzivně zemědělství a vlivem blízkosti k obci byla území využívána k pastevní činnosti většinou obecním pasáčkem. Tento způsob měl vedlejší efekt v podobě zachování nebo dokonce rozvíjení druhové rozmanitosti (diverzity) v dané lokalitě a pozemek se často velmi vymykal ostatní krajině. Ještě poměrně dlouho po zavedení zemědělských družstev a státních statků byla tato území patrná.

Uvádíte, že vaše aktivity jsou vedeny snahou „vrátit přírodě pastvu pro naše oči“. Co to znamená?
Je to trochu hra se slovy. Pasení nebo spíše řízené pasení v krajině chybí. A selektivní extenzivní pastva, tedy postupná pastva menšího množství ovcí a koz, je alfou a omegou udržení a rozvíjení vybraného území. To se pak následně může stát pastvou pro oči, pokud se povede.

Jak si ji můžeme konkrétně představit?
Vrančická draha jsem jako malý kluk často navštěvoval hlavně kvůli místní a pro mě neobyčejné tůni plné čolků, kteří mě vždy fascinovali a vlastně ve mně vychovali vztah k přírodě. Okolní porost byl jako z filmu Cesta do pravěku. Následně ale místo nevzhledně zarostlo trnkami a bezem a dalo sbohem vší té přitažlivé kráse. Tím nechci říci, že by stromy a keře nepatřily k naší venkovské krajině, naopak. Ale musí zůstat v rozumné rovnováze s okolím. Současná zemědělská krajina je spíše o extrémech a chybí jemnozrnná mozaika a pestrost.

V čem spočívají zásahy k obnově drah u Vrančic?
Prvotní zásah je poměrně razantní a spočívá především v odstranění náletů. Ty jsou důsledkem dlouhodobé nečinnosti zejména na pozemcích, které nelze konvenčně obdělávat například zemědělskou nebo lesnickou činností.

Jeden ze stavebních kamenů místní biodiverzity tvoří tůně. Co přinášejí a jaký je v nich aktuální život?
Kaskádu tůní jsme vybudovali po odstranění náletů. Důvodů je několik. Jednak víme, že se zde nacházelo mnoho ohrožených druhů obojživelníků i jiných druhů živočichů a rostlin obývajících mokřady. Tůně dále slouží k udržení vody v krajině. Po deštích se plní, přetékají a dotují okolní půdu vodou. Někdy ale postupně vysychají. Jde o přirozený průběh. Po vybagrování dalších tůní, které navazují na původní rekonstruovanou, jsme společně se zoologem Davidem Fischerem udělali průzkum a zjistili nové druhy. Hojně se zde vyskytují například ropuchy obecné, čolci obecní a horští, skokani hnědí a jsou tu i blatnice skvrnité. Letos na jaře zde bylo více než sto snůšek skokana štíhlého! Populace obojživelníků prosperují zejména proto, že v tůních nejsou žádné ryby. Ty v dnešních rybnících spolehlivě likvidují vše živé.

Jak lokalitu udržujete, aby si po odstranění náletů zachovala žádoucí ráz?
Nejlépe se osvědčily kozy a ovce. Redukované trnky a bezy nemají šanci obrazit, protože výhonky kozy nebo ovce průběžně spásají. Zároveň mají stálý přístup k vodě. Díky řízené pastvě dochází k rozvoji lokality v podobě nových druhů rostlin a na ně vázaných živočichů – především bezobratlých, ptáků a zmiňovaných obojživelníků.

Kdo se na koncepci a aktivitách podílí?
Biolog Ondřej Sedláček tento efektivní systém aplikuje již v nespočtu lokalit a je důležitým článkem naší malé inovace. Trvalo mi nějakou dobu ho přesvědčit, že vrančická lokalita je zajímavá. Práce organizujeme brigádně, i když současná situace nás v tomto ohledu velmi limituje. Něco se během posledních měsíců přece jen podařilo, a to zejména zásluhou kamarádů a sousedů z vesnice, kteří mají k místu osobní vztah. Patří jim za to ohromný dík a jsou všichni vyjmenováni na informační ceduli, která draha představuje.

Jak řešíte finanční stránku?
Finance má na starosti Ondřej, a to prostřednictvím organizace Ochrana fauny ČR v Hrachově, kde působí. Projekt je podpořen z Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí. Většinou dotací ale pokryjeme náklady na těžkou techniku nebo ohradníky a zimní chov zvířat.

Co nového nabízejí draha návštěvníkům?
Do naší činnosti se zapojila obec Vrančice a díky podpoře od MAS Podbrdsko jsme společně vytvořili malou naučnou stezku s pěti informačními cedulemi. Naším dalším cílem je pozvat lidi dovnitř pastviny. Chceme ukázat, co zde mohou hledat a jak se to sem dostalo. Najdou ohniště s připraveným dřevem a lavičky pro pohodové sezení a třeba opékání buřtů. Mohou si pohladit zvířata a pokusíme se je naučit se k nim správně chovat. Zde vidím největší úskalí.

Proč potřebují lidé v tomto ohledu „vychovat“?
Hodně našich zvířat je i v zoo koutku na Novém rybníku v Příbrami, kde došlo k několika fatálním přešlapům v podobě úmrtí z otravy nebo nevhodné stravy. Zvířata na drahách jsou většinou uměle odchovaná, a proto velmi hodná a mazlivá, což by mohlo vést k nežádoucímu krmení. Takže bych využil tohoto prostoru rovněž k apelu na návštěvníky: zvířata nepotřebují přikrmovat, v místě mají vše, co potřebují ke svému životu! Pár kousků tvrdého chleba jim neuškodí, ale prosíme s rozumem. V krátkodobém horizontu budeme šířit především osvětu.

A jaký je výhled do delší budoucnosti?
Střednědobým cílem je pokračovat v odstraňování náletů a rozmístění tůní. Pozemek určený pro naše aktivity ještě není zcela využit a smlouvu s obcí máme do roku 2023.