Když se létání stane prací, vášní i koníčkem

Sedím s pilotem v malém vyhlídkovém letadle. Spíná mnoho přístrojů, startuje motor a kontroluje ukazatele, které ve svém výhledu má. Po krátké domluvě s řídící věží se připravujeme k vzletu. Vše zvládá s ledovým klidem a patrnými zkušenostmi. O létání mluví s respektem, ale z každé věty je znát, jak neskutečně moc ho to baví. Je cítit, že je to chlap, který si dokáže poradit v každé situaci, a to nejen ve vzduchu. Pokud nemáte dost odvahy se odlepit od země, můžete si alespoň přečíst rozhovor s pilotem Otou Hajzlerem.

Kdy se pro tebe poprvé stalo letectví něčím větším než jen dětským snem a kdy jsi poprvé seděl v letadle?
Letadla mě zajímala už od dětství. Začínal jsem prohlížet letecké encyklopedie a přemýšlel, jaké to je lítat. Bohužel moje máma se vždy bála létat, takže jsme nikdy na dovolenou neletěli. Poprvé jsem letěl tak cca ve 14 letech s bratrancem ve Zlínu Z43. Bylo mi strašně špatně, ale zároveň to byl strašně silný zážitek. Následně jsem dva roky přemlouval rodiče, abych mohl začít létat na větroních. Když máma souhlasila, tak už to bylo jednoduché začít. Zašel jsem do Aeroklubu Příbram a už jsem tam zůstal. No a od těch 16 to vše začalo, byl jsem pohlcen - koho letectví schvátí, už nikdy nenavrátí (smích).

Jak dlouhá od té doby byla cesta k tomu, kdy jsi letadlo poprvé sám pilotoval? Pamatuješ si ten okamžik?
První sólo let je vždy velmi silný zážitek. Pamatuji si jak první sólo na větroních, tak první sólo na motorových letounech. Výcvik na větroních jsem létal celkem dlouho, rozhodně se to dalo dělat lépe a intenzivněji. Myslím, že mi to zabralo dvě sezóny. Když jsem poprvé letěl sám, tak mě překvapilo, jak je to letadlo najednou lehké. Překvapilo mě to ticho, jak mi instruktor nenadává, že držím knipl jako vařečku. Vlastně jsem se ani nebál, měl jsem radost, pocit svobody a napětí. Byl to jeden z nejlepších zážitků v mé letecké kariéře. V ten den už jsem měl úplně jasno, že letectví bude dál součástí mého života. První sólo let na motorovém letadle už tak silný nebyl, ale i tak to bylo absolutně úžasné a to hlavně proto, že jsem to letěl na úplně dokonalém stroji - Zlínu Z126 OK-DVG z roku 1950. To je srdcovka.

Mnoho lidí se létání bojí. Zažil jsi ty někdy v letadle nějaký krizový okamžik?
Použiji tu otřepanou frázi, že letectví je nejbezpečnější druh dopravy. Ono se to dost špatně říká lidem, co se bojí výšek, nevěří tomu a hlavně téměř každý den slyší, že se v letectví něco stalo. Letectví totiž přitahuje pozornost médií a i drobné závady přirovnávají ke katastrofě. No a to je samozřejmě pro lidi se strachem z létání ještě horší. Rozhodně bych nedoporučil lidem, co se bojí létat, aby si to šli zkusit do malého letadla. Ty stroje se chovají úplně jinak a někoho by to mohlo ještě odradit (upřímně v malém letadle je to větší zábava (smích)). Během těch let co létám, se sem tam něco přihodí, ale snažím se být připraven a i ve výcviku se na mimořádné situace hodně soustředíme. Asi dvakrát mi málem vysadil motor, ale bylo to spíš nějakou nečistotou v palivu než závadou, jednou mi vypadla veškerá elektronika v letadle, jednou mi málem došlo palivo a to je asi všechno. Takhle to zní možná děsivě, ale vše bylo ještě hodně daleko od nějakého problému. Navíc jsem se z každé situace poučil a myslím, že to ze mě udělalo lepšího pilota - no minimálně ostražitějšího.

Již za několik měsíců se staneš pilotem jedné velké letecké společnosti a budeš létat dopravními letadly. K tomu je určitě třeba mnoho licencí a nalétaných hodin. Máš spočítáno, na kolik tě již létání vyšlo?
Je pravda, že člověk musí odlétat docela hodně hodin, než usedne do dopravního letadla. Minimálně je to 200 letových hodin. Mě létání baví, tak jsem dobrovolně nalétal víc. V době kdy nastoupím na pozici druhého pilota B737, tak budu mít asi 300 hodin. Dalo by se spočítat celkem přesně, kolik mě to stálo, ale já to vlastně ani vědět nechci. Nejspíše by mě trefil šlak. Pohybuje se to někdy kolem 1,5 milionu korun. Co se týče těch licencí, tak jsem začal licencí PPL (soukromý pilot) následovala licence IR (létání podle přístrojů), teď dokončuji licenci CPL (obchodní pilot) a následovat budou vícemotorové letouny. Mezi tím jsem musel složit 14 teoretických zkoušek ATPL (dopravní pilot), projít zdravotní prohlídkou 1. třídy a splnit zkoušku z anglického jazyka. Když to takhle vidím, tak je toho docela dost (smích).

Co by si poradil těm, kteří nemohou obětovat tolik prostředků? Mohou také létat?
Pokud by chtěl někdo létat pro zábavu, tak můžu doporučit bezmotorové létání, a nebo ultralehké létání. Není to tak drahé a je to určitě nádherné. Pokud by někdo pomýšlel na dráhu profesionálního letce, tak to může dělat jako já. Chodit do práce a všechno prolétat. Je to dlouhá cesta, ale stála za to. Jsem rád, že jsem to létal tímto stylem, protože jsem si v letectví vyzkoušel i pozemní činnosti a to mi velmi pomůže při povolání pilota. Člověk si může na létáni půjčit, ale já se nikdy nechtěl kvůli létání zadlužit. Bohužel jsem ke konci výcviku musel půjčky využít, protože jsem chtěl vše co nejdříve dolétat a potřeboval mít peníze připravené.

Jak velký rozdíl je v samotném pilotování vyhlídkového letadla a velkého dopravního letadla?
Principy jsou stejné. Záleží samozřejmě, o jaký typ letadla jde. Boeing 737, na kterém budu začínat, má ještě kormidla spojená mechanicky s řízením. Airbus již toto mechanické spojení nemá a to může být malinko jiné. Samozřejmě dopravní letadla létají rychleji, mají lepší vybavení, je u nich kladen větší důraz na bezpečnost, ekonomiku provozu a celý proces obchodní letecké dopravy je daleko složitější. Ale jak jsem řekl na začátku, principy jsou stejné.

Co je podle tebe během celého letu to nejsložitější?
Nejhorší jsou kritické fáze letu - což je vzlet a přistání. Statisticky se při těchto fázích stává nejvíce nehod. Z mého pohledu je to přistání. Letadlo letí pomalu, je natažené nosem nahoru a to je na pilotáž náročnější. Pilot si musí hlídat sestupovou rovinu, musí být v ose dráhy, hlídat si rychlost atd. Celé je to ještě komplikovanější při špatném počasí.

Co pro tebe létání znamená? Je to pro tebe stále ještě i zábava, nebo už spíš práce a povinnost?
Létání je pro mě vášeň, koníček, zábava ale i práce. Letectví jsem studoval, o letectví přednáším, učím nové piloty ať už v soukromých leteckých školách nebo na ČVUT. Nebudu říkat, že je pro mě letectví vším, na světě jsou samozřejmě daleko důležitější věci, ale rozhodně jsem se v letectví našel a doufám, že mě to nadšení neopustí ještě spoustu let.

Máš nějaký vysněný letoun, který by si někdy chtěl pilotovat nebo sen, kterého v létání dosáhnout?
Většina pilotů by chtěla létat s "velkým ptákem". Já bych moc rád pilotoval Boeing 777 nebo 787. Každopádně bych ale hrozně moc chtěl osedlat nějaký druhoválečný letoun. To je můj velký sen.

Jak velkou roli hrají dnes ve výcviku letecké simulátory? Hraješ letecké simulátory i na počítači doma?
Letecké simulátory jsou nedílnou součástí výcviku. Některé situace v reálném provozu zažít nechcete, a proto se trénují na simulátoru. Je velkou výhodou, že si to člověk může stopnout, vrátit, rozebrat s instruktorem a zkusit znova. Téměř celý výcvik, který mě čeká před tím než usednu do kokpitu B737 bude na simulátoru. Doma si občas nějaký simulátor zahraji, ale potřebuji si koupit silnější počítač, aby to stálo za to (smích).

Co by si závěrem vzkázal těm, kteří se létání bojí?
Strach je normální a upřímně, já se taky vždycky trochu bojím. Možná to není strach, možná je to respekt, ale létání za to rozhodně stojí. Pokud aspoň trochu chcete, tak si zajděte na nějaký simulátor v Praze a tam vám ukáží, jak to všechno funguje. Třeba vám to pomůže zbavit se strachu. A pravděpodobnost, že se zrovna vašemu letadlu stane vážná nehoda, je strašně malá. Letadla dokáží letět i s nějakou poruchou a piloti jsou na to dobře vycvičeni.