Karel Hanzík: Přechod z výroby panelákových kuchyní na výrobu hudebních nástrojů nebyl jednoduchý

ROZHOVOR

5. července 2024 (09:16)

Karel Hanzík: Přechod z výroby panelákových kuchyní na výrobu hudebních nástrojů nebyl jednoduchý

foto: Karel Hanzík/ se souhlasem, lyra a zákazník

„Největší skupina zákazníků je jednoznačně z waldorfské komunity. Potom náhodní návštěvníci, kterým jsem doma podal nějaký nástroj. Velmi často se ptali, kde je nejbližší bankomat,“ říká Karel Hanzík, který část svého života věnoval výrobě netradičních hudebních nástrojů.

„Stručný životopis? To nesvedu, ten můj už má přes osm set stran formátu A5. Jeho verze je k vypůjčení v knihovně v Podlesí,“ zněla odpověď Karla Hanzíka na dotaz, zda by připravovaný rozhovor o výrobě hudebních nástrojů, mohl doplnit o krátké CV. Vyučený strojní zámečník a elektrikář začal v roce 1990 podnikat v oboru zámečnictví a truhlářství. K výrobě strunných hudebních nástrojů se později dostal díky setkání s Josefem Krčkem z příbramského souboru Chairé, který si u něj nechal postavit kufr na lyru. Dnes se již řemeslu aktivně nevěnuje, ale své znalosti předává dál. Naposledy na jarní přednášce ve zmíněné knihovně v Podlesí u Příbrami, kde žije. O shrnutí svého života se Karel Hanzík nakonec pokusil alespoň v bodech, k přečtení je v závěru rozhovoru.

Na výrobu strunných nástrojů typu lyra, kantela či citera jste z truhlářské praxe přesedlal v roce 2001. V roce 2007 jste se spolu s Petrem Kopečkem začali věnovat výrobě háčkových harf. Co vás vedlo k tomu, abyste začal s výrobou těchto hudebních nástrojů a posléze rozšířil jejich nabídku?
Setkání s Josefem Krčkem, který si u mne nechal postavit kufr na lyru. Po dohotovení mne přemluvil k druhému obalu a současně i k postavení kopie lyry od firmy Gärtner. Přechod z výroby panelákových kuchyní na výrobu hudebních nástrojů nebyl jednoduchý, ale narodil jsem se ve znamení Berana a pro něho je vykročení na novou cestu běžná věc. Navíc bylo tenkrát jednoduché získat živnostenský list na výrobu hudebních nástrojů, žádný výuční list nebyl zapotřebí.
Druhé kolo v roce 2007 začalo vlastně o dva roky dříve. Kamarád sháněl malou harfu a mně se nechtělo začínat s nástrojem, jehož výrobu jsem považoval za poměrně obtížnou. Moje váhání trvalo dva roky. Teprve když jsem viděl, co si v cizině pořídil za nekřesťanský peníz, povolal jsem Petra Kopečka a pustili jsme se do výroby háčkových harf v Čechách.

Řemeslná výroba hudebních nástrojů je specifická disciplína, předává se z generace na generaci. Jak se vám dařilo hledat a najít výrobní postupy?
Kdokoli může dělat cokoli – heslo, které jsem našel v knize Betty McDonaldové Vejce a já. Měl jsem v životě třináct povolání a na nich jsem objevil, že co mě baví, to se naučím. Druhá strana mince je: co mě nebaví, to nedělám.

Co považujete na výrobě historických hudebních nástrojů za nejobtížnější?
Touto otázkou jste mne zaskočila. Já si nemohu vzpomenout, že by něco bylo obtížné tak, abych si to pamatoval. Pokud se do cesty postaví neřešitelný problém, vydám se po cestě jiné. Jsou ale hudební nástroje, kterým jsem se vyhnul. Od houslí po basu a některé další, na něž jsou zapotřebí materiálové zásoby, rezonanční dřevo a drahé nástrojové vybavení. Já podnikal v místnosti o rozměrech kolem dvaceti metrů čtverečních a za sklad dřeva mi sloužila chodba. Pokud bych ale musel něco najít, tak nejobtížnější je asi shánění podkladů, jak nástroj vypadá uvnitř. Jak zjistit průměry strun a speciálně u lyry, jak slepit její oblouk, aby vydržel pohromadě alespoň pár let – deset, dvacet, padesát. Což se týká i harfy.

foto: Karel Hanzík / se souhlasem

Hře na lyry a jiné staré hudební nástroje se v Příbrami věnuje soubor Chairé. Kdo patří ke klientele, která má o tyto instrumenty zájem?
Největší skupina zákazníků je jednoznačně z waldorfské komunity. Potom náhodní návštěvníci, kterým jsem doma podal nějaký nástroj. Velmi často se ptali, kde je nejbližší bankomat.

Na které hudební nástroje hrajete vy osobně?
Jen a pouze na kytaru a v minulosti i pětistrunné banjo.

Zabýval jste se také výrobou harmonizačních lehátek či sedátek. Můžete přiblížit, k čemu slouží?
Největší využití mají při kontaktní terapii. Toho jsem si všiml při výrobě nástroje typu monochord s mnoha strunami naladěnými v jednom tónu. Pokud si ho položím na tělo a začnu přejíždět po strunách, ani se mi nechce přestat. Těžko se to slovy popisuje, je to spíš mystický zážitek. Napadlo mne vyrobit si rovnou lehátko a poté jsem našel na internetu něco podobného. Zájem byl hlavně z oblasti ústavů pro pohybově a mentálně postižené děti, kde s nimi pracují školení terapeuti.

Pokračuje výroba harf, vy sám jste již výrobní činnost ukončil. Jak zmiňujete na webu kantely.cz, odchod do důchodu je začátek konce. Čemu se teď momentálně věnujete?
Udržení těla a psýchy v použitelném stavu, to hlavně. Pak i pilně cvičím na kytaru, fotografuji, píšu čtvrtý díl pamětí a ladím knihu o výrobě hudebních nástrojů v domácích podmínkách pro každého. Koupil jsem si 3D tiskárnu a učím se v AutoCADu programovat díly na akordovou citeru. To je asi to hlavní, co mě momentálně baví.

foto: archiv Karla Hanzíka / se souhlasem

Karel Václav Hanzík o sobě
Kořeny mám v Krkonoších, ale narodil jsem se v Praze na jaře 1942. Absolvoval jsem zde osmiletku a vyučil se strojním zámečníkem v ČKD. Později k tomu ještě přibyl výuční list provozního elektrikáře. Dva roky vojny, v roce 1964 svatba a po osmi letech narození dcery. V roce 1982 rozvod a po jedenácti letech druhá svatba a syn v roce 1994.
Co se týče zaměstnání, dvanáctkrát jsem měnil zaměstnavatele. Byl jsem zámečníkem, betonářem, přidavačem, jemným mechanikem a v roce 1990 jsem si pořídil živnostenské listy na zámečnictví a truhlářství. Později přibyl ještě list na výrobu hudebních nástrojů. Stěhoval jsem se celkem osmkrát. Vlastnil jsem Jawu 250 a pětkrát měnil značku automobilu. Sexuální orientaci mám normální, přidělenou mi vyšší mocí. O politiku jsem se celý život nezajímal, pionýru jsem se vyhnul, v ČSM byl z donucení, nabídku vstupu do KSČ jsem nezaznamenal. Ani v období normalizace jsem za svůj nepříliš utajený názor o vedoucí úloze strany nebyl perzekvován.

zdroj: pribram.cz

autor: Magdalena Rezková