Jiří Veselý: Hodlám využít chráněného žebříčku a vrátím se v příští sezoně

Aktuálně nehraješ ani netrénuješ. V říjnu jsi oznámil ukončení sezony kvůli zranění stehna. Co přesně Tě trápí?
Trápí mě natržený zadní stehenní sval, respektive jeho úpon. Zranění jsem si přivodil v dubnu. Následně jsem si ho obnovil v červenci na trávě v Newportu a od té doby jsem měl bolesti už víceméně při každém tréninku, ale i v běžném životě. Doktoři nevěděli, co s tím a jak z toho rychle ven, takže jediné rozumné řešení bylo dát tomu čas, vyléčit to. To bohužel znamenalo, že letošní sezonu musím ukončit dřív.

Kdy předpokládáš, že budeš znovu schopný naskočit do zápasů?
Myslím si, že tak v březnu či dubnu příštího roku. Do konce ledna bych měl podstoupit další léčbu. Ta pauza je obrovsky dlouhá, ale zdraví je teď přednější. Je důležité, abych se vyléčil a mohl potom ještě několik let pokračovat.

Momentálně Ti patří 108. místo v žebříčku, ze kterého by ses složitě dostával do hlavních soutěží turnajů či grandslamů. Požádal jsi z důvodu zranění oficiálně ATP o chráněný žebříček?
Počítám s tím, že bych chráněný žebříček využil. Ono se ale nežádá hned, protože člověk neví, jak to zranění bude dlouho trvat. Hráč nesmí minimálně půl roku vůbec hrát a pak se bere průměr žebříčkového postavení z prvních třinácti týdnů od posledního zápasu. Odhaduji, že budu naskakovat zpět někde okolo 90. místa žebříčku, což mi umožní start na grandslamech, což je to hlavní.

Na kolik turnajů můžeš chráněný žebříček využít?
Pokud nebudu hrát půl roku, tak je to 9 turnajů, pokud nebudu hrát rok, tak je to 12 turnajů.

Jak hodnotíš letošní sezonu? Připomenu, že v únoru jsi zaznamenal velký úspěch na silně obsazeném turnaji ATP 500 v Dubaji, kde ses probojoval z kvalifikace až do finále. V dubnu přišlo zranění, které Tě průběžně trápilo a poslední zápas jsi hrál na US Open.
Taková sezona se těžko hodnotí. Začátek v Austrálii nebyl úplně povedený, což bývá bohužel tak nějak obvyklé, nedaří se mi tam. Následně jsem uhrál čtvrtfinále v Pune (Indie), no a pak přišla ta výsledková bomba v Dubaji, díky které jsem nasbíral strašně moc bodů. V průběžném bodování ATP Race jsem byl v tu chvíli na 20. místě a vypadalo to, že tenhle rok by mohl být konečně takový průlomový. Na přelomu března dubna jsem ještě hrál semifinále challengeru v Marbelle, kde jsem začal tu nohu poprvé cítit. Od té doby už to nebylo ono, protože jsem byl limitovaný.

Co říkáš na letošní průlom Španěla Alcaraze a jeho hru?
Je to mladej dravej borec, který přišel s něčím trochu novým. Nemá moc slabinu, všechno má na opravdu vysoké úrovni. Teď uvidíme, jak roli jedničky zvládne. Určitě se na něj budou tlačit další mladí hráči. Lidé ho mají tendenci přirovnávat k Nadalovi. Já si ale myslím, že Nadal ve věku Alcaraze určitě tak dobrý a komplexní nebyl. Tenis se ale za ty roky ohromně posunul a posouvá se dál. Uvidíme tedy, jak ta jeho hra bude platit dál. Samozřejmě soupeři si ho postupně osahají a lépe načtou. Každopádně je neskutečné, že do toho vletěl naostro teprve minulý rok a letos už je světová jednička. To je opravdu unikát.

Frekvence různých zranění je v Tvém případě poměrně vysoká. Čím myslíš, že to je způsobené?
Těžko říct. Zranění mě bohužel provázejí během celé kariéry. Často mě trápilo rameno, pak záda. Některé problémy zmizely, naskočily jiné. Určitě se dá říct, že moje tělo je trochu náchylnější ke zraněním skrz určité vrozené vady (ekvinovarus), které jsou umocněné tím, jak je tenis jednostranně zatěžující sport. Lidské tělo je tak propojené, že to může jít od achilovky až do krku. Ta zranění jsou v mém případě bohužel asi častější, než by měla být.

Na tenistu máš poměrně robustní postavu a určitě taháš o dobrých 10 kg více, než jiní tenisté Tvého vzrůstu. Nenapadlo Tě, že váha v kombinaci s tvrdými povrchy tenisových kurtů může být jednou z příčin Tvých častých zranění?
Zranění jsem měl vždycky. Určitě jsem jiný typ než třeba Zverev, který je úplný „šlachoun“. Oproti tomu je třeba Tsonga, který také býval robustní a taky ho trápila zranění. Takže určitě hmotnost na to vliv má. Problém u mě ale podle všech testů není až tak v množství tuku, jako spíše svalové hmoty. Přitom nijak extra v posilovně necvičím, abych tak vypadal. Určitě budeme zkoušet dělat některé věci jinak, aby mi svaly nešly tolik do objemu, ale aby si zachovaly sílu a dynamiku. Svou roli v tom hraje určitě i genetika. Co se tuku týče, bylo mi naměřeno okolo 11-12 %, což není úplně top, ale ani moc. Tenisti se pohybují obvykle v rozmezí 8-12 %. Ženy mají víc. Jako dvacetiletý jsem býval pravda štíhlejší, asi jsem zkrátka zmužněl později (směje se).

Jsi už dvojnásobným otcem a na cestě je třetí dítě. Jak Tě otcovství změnilo a jak zvládáš kloubit rodinu s tenisovou kariérou?
Mám dar, že žena se o děti stará výborně. Nepotřebujeme žádné chůvy, uklízečky, jako to má řada jiných sportovců. U nás to tak není. Nechceme to tak, žena si to nepřeje. Je super, že se zvládne postarat o děti a já se můžu soustředit na svoji kariéru. S dětmi jsou samozřejmě starosti a čím budou starší, tím jich bude víc. Zatím si ale myslím, že to zvládáme dobře. Snažím se s nimi trávit čas, brát si je občas na turnaje. Tenis nás ale pořád živí a já se musím chovat zodpovědně.

V létě oslavíš 30 let, zranění Tě limitují čím dál častěji. Přemýšlel jsi už o tom, co bys chtěl dělat po konci kariéry? Dokážeš si sám sebe představit v roli trenéra?
Já věřím, že ta zranění teď na nějaký čas zase pominou. Furt si myslím, že nejsem tak starý a že mám před sebou doufám ještě dalších pět šest let. Po konci kariéry se role trenéra samozřejmě nabízí, ale nemyslím si, že by to bylo něco, co bych chtěl dělat hned po skončení. Jakožto tenista nebo sportovec obecně samozřejmě toho přehledu či zkušeností z jiné branže moc nemám, tak uvidíme, kam mě osud zavane.