Tenista Jiří Veselý vzpomíná na legendu bílého sportu Rogera Federera

Když v roce 2001 tehdy dvacetiletý mladík senzačně ukončil v pětisetové bitvě wimbledonskou nadvládu Peta Samprase, zrodila se nová hvězda na tenisovém nebi. Výčet jeho úspěchů je impozantní a byl by na samostatný článek. Jeho skvělé tenisové výsledky, elegantní styl, profesionální vystupování a vstřícnost k médiím mu vedle obrovské popularity přinesly i pohádkové jmění. Za svou kariéru si v kombinaci s prize money a příjmy ze sponzorských smluv vydělal těžko uvěřitelných více než 11 miliard korun.

Přes všechnu slávu a astronomické příjmy zůstal v jádru skromným člověkem, který se nikdy nepovyšoval nad ostatní a choval velký respekt a pokoru ke všem svým soupeřům. Už ve dvaadvaceti letech založil charitativní organizaci, která se zaměřuje na podporu vzdělávacích projektů v rodném Švýcarsku a Jižní Africe, ze které pochází jeho matka. „Udělat z někoho silnějšího člověka, a pak sledovat jaký vliv má naše pomoc v jeho životě, je něco neuvěřitelného. Trocha postrčení dokáže opravdu zázraky a budeme v tom pokračovat i v následujících letech,“ svěřil se v roce 2017 Federer médiím.

Příbramský rodák se i přes nabitý tenisový kalendář protknutý množstvím turnajů a zápasů napříč celým rokem se Švýcarem nikdy v soutěžním zápase nepotkal. Odmalička pro něj byl vzorem a několikrát si měl možnost s „FedExem“ zatrénovat. Takto si ho pamatuje: „Měl pestrou hru, skvěle bránil i útočil. Uměl vlastně všechno. Jeho hra vypadala hrozně jednoduše. Bylo krásné se na něj dívat. Hrál s neskutečnou lehkostí, vypadal, že se na kurtu moc nenadře“. Veselý vzpomíná i na společné tréninky: „Dokázal vždy navodit skvělou náladu. Bylo to příjemné, uvolněné, v tomhle ohledu byl absolutně výjimečný. Jasně, na kurtu jsme makali na sto procent, ale celkově to byl báječný zážitek. Vždycky jsem si to dokázal užít“.

Veselý dokázal s Federerem navázat přátelský vztah i díky znalosti němčiny, kterou si osvojil během několika let strávených s otcem v Německu. „Ano, řekl bych, že i díky tomu byl náš vztah bližší. Myslím si, že i jemu bylo sympatické, že jsme spolu mluvili německy. On pochopitelně umí jazyků několik, ale v němčině to bylo pro nás oba takové přirozenější“. Celkem spolu absolvovali okolo patnácti, dvaceti tréninků. Speciálně během Wimbledonu spolu trénovali docela často, několikrát za ním byl Veselý ve Švýcarsku. „Společné tréninky během turnajů bývaly jasně dané, vážnější. Zato u něj doma v Curychu to bylo vždy takové uvolněnější. On byl velice soutěživý a hravý, takže k tomu patřily i nejrůznější srandičky. Měl jsem k němu obrovský respekt, ale vždycky mě dokázal pobavit a dostat do nálady,“ směje se Veselý.

I český tenista ale vyzdvihuje mimotenisovou vlastnost švýcarského fenoména, když přijde řeč na to, co mu na Federerovi nejvíce imponovalo. „To, jaký byl člověk. Kdokoliv se s ním na okruhu potkal, potvrdí vám, že se ke všem choval mile, s respektem. Bral nás jako kolegy. Na to všechno, co dokázal, to bylo až obdivuhodné. Usmíval se, byl přátelský, milý. Nikdy nedával najevo nadřazenost“.

Tenista Federer skončil, ale jeho odkaz zde zůstane navěky. Jeho přátelskou povahu a lidskost nejlépe vystihuje citát, který uvedl na webu své nadace:

„Je hezké být důležitý, ale důležitější je být milý“.