Jak vypadala školní výuka v 18. století? Rozdíly mezi městskými a vesnickými školami

"V té první fázi se počítalo s tím, že děti zejména střední a vyšší vrstvy budou mít domácí učitele, ale řád zaváděl školní povinnost a všichni museli dosáhnout alespoň toho základního vzdělání. Vrchnost, faráři i místní učitelé měli povinnost kontrolovat, aby se žádné dítě, které dosáhlo šesti let, vzdělání nevyhnulo," uvedl Knoll.

Výuka měla být tehdy organizována podle knihy metodní, což byl teoretický spis a učebnice pro budoucí učitele. Počet jednotlivých předmětů se lišil podle typu škol, které se nedělily podle věku, jak je tomu dnes. Například hlavní školy ve městech měly až 15 předmětů rozdělených do skupin.

"Bylo několik typů předmětů s tím, že základním typem předmětů byly náboženské, poté byly nezbytné, kterým se říká dnes trivium a patří mezi ně čtení, psaní a počítání. Další byly předměty, které připravovali žáka k dalšímu studiu," vyjmenoval odborník. Ve vesnických školách byly pouze základní předměty. Zmiňovalo se například, že nejobyčejnější lidé dějepis nepotřebují, ale naopak úvod do zemědělství a hospodářství.

"Mezi jedny z předmětů patřila kupříkladu dobrořečnost, což byla dnešní mluvnice, nebo pravidla šlechetnosti byla praktická morálka, která učila úctu k různým profesím, pomoci bližnímu a loajalitě k nadřízeným," řekl Knoll.

Škola podle Knolla většinou začínala v osm nebo sedm hodin. Školáci do ní museli chodit od pondělí do soboty s tím, že vyučování bylo počítáno až do čtvrté hodiny. S obědovou přestávkou těch hodin mohlo být až šest. Ve městech začínalo vyučování mší.

Hodnocení dětí se uskutečnilo vždy jednou na konci školního roku. "Namísto vysvědčení byly veřejné zkoušky. Zajímavé je, že mimo zástupe vrchnosti a faráře mohl přijít kdokoli a žákovi položit otázku. Po pololetí byli vypracovávány zprávy, které byly pro školní dohlížitele, kde je slovní základní hodnocení žáků. Současné známkování se začalo rýsovat později," uvedl Knoll.

Dalším rozdílem byl fakt, že zářím školní rok končil. "Školní rok začínal ve městech 1. listopadu, na vesnicích 1. prosince. Půlka školního roku byla na Velikonoce. Na vesnických školách byla docházka ovlivňována zemědělským rokem, tedy na žně se nechodilo," řekl Knoll. Mezi dalšími pravidly bylo například to, že dívky nesměly sedět s chlapci v lavici a učitel nesměl vlastnit krčmu a ani hrát v hospodské kapele.