Hrušně a jabloně: Když Brdy rozkvétají vzpomínkami

2. května 2026 (07:11)

foto: Hrušky polničky na Kolvíně. / Karel Hutr

Když bloudíme napříč záběhelskými, padrťskými pláněmi, míjíme Kolvín nebo se procházíme místy, kde stávala vesnička Hrachoviště či kráčíte lukami na Skelné Huti v Brdech, i po tolika desetiletích tu stále narážíte na stopy lidského snažení. Nejsou to však jen zbytky dávno rozbořených stavení. Právě teď na jaře nás na dávná osídlení upozorňují květy ovocných stromů, které rozzářily pláně a lemy luk v bývalých vesnicích.

Tu a tam stojí staré stromy, vysazené lidmi u jejich dvorů, v sadech či podél cest jako pamětníci časů, kdy zdejší krajina žila jiným životem. Mezi nimi však už dnes převládají jejich potomci: zplanělé stromky, které vyrostly z jadérek spadaného ovoce, kdysi ztraceného v trávě.

Zjara první provoní krajinu květy divokých trnek a současně s nimi vykvétají slivoně a posléze se přidají sněhové bílé květy višní a třešní. A pak přijde chvíle pro hrušně. Mezitím v pupenech bobtnají jabloně, chystajíce se brzy rozsvítit pláně narůžovělými květy.

Právě kvetoucí hrušně dokážou člověka zdržet na cestě déle, než měl v úmyslu. Jejich kmeny v plném rozkvětu vypadají zdálky, jako by je někdo obalil bělostnou vatou. Ty mohutné, statné stromy budou nejspíš původní – vysazené lidskou rukou. Vedle nich však stále častěji potkáváme i plané hrušně, s rozložitými nebo štíhlými korunami, které v jarním světle doslova září. Mají krásné české jméno hrušeň polnička.

Pěstované hrušně, jak je známe dnes, jsou výsledkem dlouhého vývoje a křížení několika planých druhů. Dorůstají výšky až dvaceti metrů a jejich plody – rozmanité podle odrůdy – bývají sladké, šťavnaté a plné života. Přesto zůstává pravým stromem brdských plání právě hrušeň planá, zvaná polnička. Dorůstá skromnější výšky, její mladé větvičky chrání jemné trny a drobné plody mají svíravou chuť. Pro zvěř a ptactvo jsou však cenným zdrojem potravy. Je to strom odolný, nenáročný, který si na své místo v krajině dokáže trpělivě počkat – někdy i dlouhé roky, než jej zvěř nechá vyrůst do krásy rozkvetlé koruny.

Mezi ovocnými stromy tu najdeme i zplanělé jabloně. Původní druh, jabloň lesní, je houževnatý strom rozšířený od nížin až po podhorské oblasti. Její plody jsou drobné, často kyselé, žluté s červeným líčkem. Strom mívá širokou, nízko nasazenou korunu a působí nenápadně – dokud na jaře nerozkvete.

Staré odrůdy, staré příběhy
Před pár lety se Správa CHKO Brdy ve spolupráci s ovocnářem Michalem Paškem zaměřila na Hrachoviště, na původní odrůdy jabloní. Podařilo se zde nejen zdokumentovat, ale i ochutnat staré, časem prověřené odrůdy: Panenské české, Malinové hornokrajské, Wealthy, Boskoopské či Kardinál žíhaný. Každá z nich nese jinou chuť i jiný příběh – a všechny dohromady vytvářejí živou paměť krajiny