Třetina Čechů žije vedle závislosti. O spoluzávislých se přitom skoro nemluví

14. září 2026 (07:13)

foto: ilustrační foto/ Pixabay

V Česku žije podle ÚZIS zhruba milion lidí se závislostí nebo rizikovým chováním. Každý z nich má rodinu, partnera nebo blízké, kteří se s tím denně potýkají. Když to přepočítáme, závislost zasahuje nejméně třetinu obyvatel. A přesto se o těchto lidech — spoluzávislých — mluví nejméně. Často vůbec nevědí, že potřebují pomoc. A systém je nevidí.

Co je spoluzávislost

Spoluzávislost vzniká ve chvíli, kdy člověk začne žít podle problémů někoho jiného. Typicky partnera, dítěte nebo rodiče, který má závislost — na alkoholu, drogách, hraní, pornu, sociálních sítích nebo lécích.

Není to slabost. Není to „přehnaná péče“. Není to obětavost.

Je to dlouhodobé přežívání v napětí, kdy člověk pořád řeší, co udělá ten druhý — a postupně přestane řešit sebe.
Spoluzávislý člověk často:

kryje průšvihy, aby se rodina nerozpadla,
omlouvá chování, které omluvit nejde,
přebírá odpovědnost, která mu nepatří,
ztrácí hranice, protože „už zase hoří“,
žije v permanentním stresu, který se časem podepíše na zdraví.

A nejhorší je, že si většinou vůbec neuvědomí, že je nemocný. Myslí si, že „jen pomáhá“. A protože se sám neozve, nikdo ho nehledá.

Nové závislosti, nové problémy
Závislostí přibývá — a už dávno nejde jen o alkohol nebo drogy.

Kratom a jeho syntetické extrakty způsobují odvykací stavy tak těžké, že lékaři nasazují Subutex.
„Koření“ (syntetické kanabinoidy) vede k toxickým psychózám a celoživotním poruchám osobnosti.
Závislost na pornu se týká pětiny adolescentů.
Patologické hráčství ohrožuje čtvrt milionu lidí.
Gabapentinoidy (Lyrica, Neurontin) vyvolávají euforii a odvykání je extrémně obtížné.
Workoholismus postihuje pětinu dospělých.
Sociální sítě — průměrný Čech tráví na mobilu 4,5 hodiny denně.

Tohle všechno vytváří prostředí, ve kterém spoluzávislost vzniká čím dál častěji.

Evropa pomáhá. Česko ne.
Když se výdaje na péči o spoluzávislé přepočtou na jednoho obyvatele, vychází to takto:

Německo: 60 eur
Dánsko: 69 eur
Rakousko: 83 eur
Česko: 4,6 eura

V Německu a Rakousku jsou terapie hrazené státem. V Dánsku jsou zdarma.
V Česku stojí den v soukromé léčebně 3 500 Kč. Smysluplný režim trvá 90 dní.
Spoluzávislí jsou v českém systému neviditelní.

Kdo pomáhal spoluzávislým: Jan Jílek

Terapeut Jan Jílek, který zemřel v roce 2019, byl jednou z nejvýraznějších osobností české adiktologie. Jeho přístup byl tvrdý, někdy až hrubý – ale i lidé, kteří s ním měli složité zkušenosti, mu přiznávají jedno: pro spoluzávislé udělal víc než kdokoli jiný v Česku.
Po jeho smrti zájem o spoluzávislé klesl. A v některých oblastech úplně zmizel.
Spoluzávislí často vůbec nevědí, že potřebují pomoc. A protože se sami neozvou, nikdo je nehledá.

Co prožívají spoluzávislí

„Žila jsem podle toho, jaký den měl on. Když pil, všechno se sesypalo. Když nepil, bála jsem se, kdy to přijde znovu.“ Žena, jejíž manžel pije dvacet let.

„Dlouho jsem si myslela, že jen pomáhám. Kryla jsem dluhy, omlouvala jeho chování, lhala dětem. Až když jsem skončila v nemocnici, došlo mi, že jsem se ztratila sama sobě.“

„Pět let jsem řešila synovy problémy místo něj. Půjčky, práce, policie. Dnes se učím říkat ne — a je to těžší, než jsem čekala.“

Skupinové terapie jim pomohly. V Evropě se do nich člověk dostane za dva týdny. V Česku je čekací doba půl roku.

Proč systém selhává
Podle odborníků lékaři, sociální pracovníci i učitelé často neumí rozpoznat příznaky spoluzávislosti.
Chybí: