Horolezec: Osmitisícovka je pro mě vrchol úsilí a osobní zkouška

Broad Peak (8 051 m n.m.) se nachází na hranici mezi Pákistánem a Čínou v pohoří Karákoram. Je to dvanáctá nejvyšší hora světa. Broad Peak je součástí masívu Gašerbrum. Poprvé byl vrchol hory zdolán v roce 1957. „Během naší expedice se na kopci odehrával paralelně i další, mimořádně zajímavý příběh. V roce 2013, během historicky prvního zimního úspěšného výstupu na Broad Peak, se tragicky naplnil osud dvou polských horolezců, Macieje Berbeky a Tomasze Kowalského. Oba sice vrchol zdolali, ale dolů se už nikdy nedostali. Zatímco Berbeka zmizel beze stopy, tělo Kowalského leželo doposud viditelně nedaleko cesty k vrcholu ve výšce necelých osmi tisíc metrů," uvedl. Skupinka polských horolezců letos vyrazila na Broad Peak s cílem nikoliv zdolat vrchol hory, ale Kowalského tělo na kopci najít a důstojně pohřbít, což se jim nakonec i podařilo.

Celé mládí si hrál volejbal. Jak ses vůbec dostal k lezení a kdy přišla myšlenka na zdolávání nejvyšších vrcholů?
K horám jsem měl vždycky blízko. Když jsem skončil s ligovým volejbalem, začal jsem běhat horské ultra traily. Na ty nejvyšší hory jsem dosud koukal jen s respektem a touhou, nicméně s myšlenkou na „osmu“ jsem si pohrával už dlouho. Díky mému letitému přátelství s bývalým spoluhráčem Pavlem Burdou, zkušeným horalem, jsem nakonec udělal zásadní rozhodnutí a vyrazil vstříc splnění velkého snu.

Kolikačlenná byla vaše výprava a jak jste se dali dohromady?
Myšlenka vyrazit na Broad Peak vzešla od Martina Ksandra, který už měl na svém kontě dvě himalájské osmitisícovky. Vede cestovní kancelář Expedition club, která se zaměřuje na podobné expedice a výpravy za dobrodružstvím. K němu se postupně nabalilo pár jeho kolegů a průvodců z klubu. Vesměs se jedná o nadšené cestovatele a celoživotní sportovce. Já se do výpravy dostal díky mému přátelství s Pavlem Burdou. Na expedici nás vyráželo osm a v Pákistánu se k nám přidala ještě jedna Američanka.

Výpravy do Himaláje bývají extrémně náročné nejenom fyzicky, ale i finančně. Můžeš prozradit na kolik taková expedice přijde a z jakých zdrojů si jí financoval?
Měli jsme několik obchodních partnerů, kteří nás materiálně podpořili. Samozřejmě nás to stálo i dost vlastních peněz. Ale pákistánské expedice jsou stále oproti nepálským na dobré cenové úrovni a moje náklady včetně doplnění potřebného vybavení nepřekročily 200 tisíc.

Viděl jsem, že si na stanu měl i logo tvého zaměstnavatele. Znamená to, že tě v tvém dobrodružství podpořili i finančně? Nevadilo jim, že si byl pryč téměř 2 měsíce?
Přímou finanční podporu jsem od zaměstnavatele neměl, ale za důležitější považuji to, že mě dokázali uvolnit na těch 6 týdnů. Za to díky vedení i týmu, který mě po tu dobu zastoupil.

Jak vypadal tvůj trénink na osmitisícovku?
Doufám, že z ultra trailů už držím nějakou vytrvalost. Takže jsem své obvyklé běhy pouze zkrátil a přidal k tomu zátěž. K tomu lezení a kolo a vlastně jakoukoliv aktivitu, která se vyskytla. Věděl jsem, že v mém případě půjde spíše o to, jak se srovnám s výškou, a to v Praze trénovat bohužel nejde.

Z čeho si měl před odletem největší obavy?
Nadmořská výška a adaptace na ní, to pro mě byla velká neznámá. A taky co mi dovolí hlava. Jak říkají hasiči: "Všichni si myslí, že by šli pro člověka do hořícího domu, než ucítí ten žár..."

Jaká byla tvá motivace vylézt na vrchol Broad Peaku? Proč ses do toho vlastně pustil?
Osma je pro mě vrchol úsilí (fyzického i psychického zároveň) a osobní zkouška. Tuhle hranici jsem chtěl vždycky zkusit. A ten kopec je krásný.

Bez jakého kusu vybavení by ses neobešel?
Ověřil jsem si, že na kopci rozhodují detaily a na každém kousku výbavy záleží. Cepín mi dodává pocit jistoty, a tak trochu bezpečí. Je pro mě důležitý i jako mentální podpora. A člověk vypadá jako horolezec (směje se).

Broad Peak leží v pákistánském pohoří Karakorám. Odkud jste vyráželi do základního tábora a jak dlouhá to byla cesta?
Vyráželi jsme z horského městečka Skardu (2 200 m n.m.) na severu Pákistánu. Odtamtud jsme jeli džípy na okraj ledovce Baltoro. Tento ledovec patří se svojí délkou 63km k nejdelším na světě. Tam začal zhruba týdenní trek vedoucí do základního tábora pod Broad Peakem v nadmořské výšce 4 850 m n.m.

Jak probíhala aklimatizace?
Aklimatizace probíhala zkraje vcelku úspěšně, ale dlouho nás drtila sněhová apokalypsa, vítr a mlha, kvůli kterým jsme se celý týden nemohli hnout z base campu. Kvůli neustálým přívalům nového sněhu jsme nemohli absolvovat potřebný počet výstupů a sestupů do jednotlivých výškových táborů, které nám pak v rámci aklimatizace chyběly, když se konečně umoudřilo počasí.

Co se dá v takové situaci vlastně dělat v base campu?
Moc toho není, co lze dělat a je to místy náročné na psychiku. Snažili jsme se držet morálku sledováním motivačních filmů typu John Wick, Rambo, Jak vytrhnout velrybě stoličku apod.

Dost častým problémem při výstupech na nejvyšší vrcholy bývají též padající laviny a nedostatek místa pro postavení stanů ve výškových táborech. Byl to i váš případ?
S tím jsme také bojovali. Laviny samozřejmě padají a člověku nezbývá než čekat v bezpečné vzdálenosti anebo se modlit až vypadají a nový sníh si sedne. Stavění stanů byl také náročný úkol. V C1 jsme zvládli vykopat platformy jen pro 4 lidi. V C2 jsme strávili kopáním platformy 4 hodiny. Zato v base campu jsme měli luxusní společenskou místnost s party výzdobou (směje se).

Na úplný vrchol se dostali jenom dva z vaší výpravy. Co bylo hlavní příčinou a kam si došel ty?
Dostal jsem se do třetího výškového tábora C3 ve výšce 7 000 m n.m., což bylo takové moje zamýšlené minimum. Hodně mě mrzí, že nedošlo na vrcholový pokus, ale počasí bylo v mé poslední rotaci proti. Bilance dva lidi z devíti na vrcholu je tak nějak statisticky pro tu horu typická. K naší cti slouží, že jsme skoro jako jediní na té hoře operovali bez kyslíku a bez výškových nosičů.

Prožil sis během expedice nějakou výraznou krizi?
Několik… Odehrávaly se v hlavě a v době kdy je vlastně klid. Člověk se sám sebe často ptá, co tady dělá. A odpovědím, které si sám dává, musí věřit. To je s přibývajícími týdny čím dál těžší.

Předčila náročnost výstupu tvoje představy?
Asi ano. Anebo jsem si představoval, že se s náročností lépe vyrovnám. Celý výstup je hodně dlouhý kvůli aklimatizaci a postupnému stavění výškových táborů. Fyzicky mě ničila zejména váha batohu při vynáškách.

Doma máš 3 děti. Nevkradly se ti během výstupu do hlavy občas výčitky, žes je nechal doma a že dost riskuješ?
Ta myšlenka tam byla celou dobu. A tlak, který vyvíjela při rozhodování, byl opravdu velký. Opět, tu situaci jsem znal a tlak jsem čekal, ale vyrovnával jsem se s ním hůře, než jsem doma před odjezdem doufal. Jak těžké bylo loučení při odjezdu, o to krásnější bylo přivítání při návratu (směje se).

Máš v plánu ještě nějakou podobnou výpravu nebo sis splnil sen a stačilo?
Dokud budou děti malé, je těžké odjíždět na 6 týdnů. V příštích letech by mě lákaly spíše nižší hory, a tedy časově kratší výstupy. A osmitisícovka? Nemůžu se zbavit pocitu rozdělané práce. Třeba budu mít ještě někdy možnost to zkusit dokončit.