Historie starého mlýna aneb jak Flusárna dostala svůj název

2. února 2022 (12:44)

foto: pribram.cz/Jakub Pečenka

Pravděpodobně nenajdete v Příbrami člověka, který by neznal městskou část Na Flusárně. Toto místo ale skrývá pořádnou dávku historie a původ tak unikátního jména zná jen hrstka místních.

Původně zde stával prastarý mlýn, o němž se první zmínky objevují již v první polovině 16. století. Z tohoto skromného mlýna se postupem času stalo obrovské hospodářství, jehož pozemky se rozpínaly po 31 hektarech. Právě zde se vyráběla takzvaná potaš, chcete-li flus, důležitá surovina pro sklářskou a textilní výrobu.

Hlavní surovinou pro výrobu flusu byl popel ze dřeva. Příbramští tak tehdy veškerý svůj popel z kamen shromažďovali a flusaři si jej odváželi. Nejkvalitnější popel se však vyráběl spalováním hromad dřeva nebo rovnou celých nepokácených stromů v lese.

Ačkoli Flusárna vděčí za své jméno klíčové surovině, největší slávu mezi místními získala až na počátku 18. století, kdy se v tomto příbramském hospodářství začalo vařit pivo a vznikla zde hospoda se zájezdním hostincem. Ten se jmenoval Emauzy, připomínající biblické místo, kde se zjevil Ježíš po svém zmrtvýchvstání. Hospoda se nacházela na příhodném místě mezi Milínskou a Březnickou ulicí. Právě tudy na Svatou Horu ročně proudily tisíce poutníků.

Díky tehdejšímu rozmachu hornictví zde bydlelo i několik havířských rodin. Tehdy usedlost patřila Martinu a Magdaleně Klaudovým. V blízkosti hostince se nacházela FIlipinská štola, jedna z mnohých, ve kterých se v okolí těžila železná ruda. Odtud do mlýna přitékala strouhou pitná voda do nádržky.

Od konce 19. století bylo hospodářství v majetku rodiny Nebeských. V roce 1943 padlo celé hospodářství na bedra vdově Julie Nebeské, která musela odvádět válečné dávky. Po válce, přesněji v roce 1948, byla v usedlosti provedena domovní prohlídka, která odhalila špatný stav některých místností. Ve věci bylo zahájeno trestní stíhaní a objekt padl pod národní správu.

Objekty mlýna, flusárny a hostince byly v dezolátním stavu a bylo nutné celé hospodářství zrenovovat. Navíc byla celá usedlost zatížena dluhy ve výši 250 tisíc korun. Julie Nebeská byla podle pamětníků obžalována a souzena okresním soudem v Příbrami. Před vězením jí ochránil jistý pan Chlupáček, údajně člen STB, který před soudem prohlásil „že přece nebudou soudit starou ženskou, která tam přežila celou válku sama se čtyřmi dětmi.“ S přibývajícím věkem a zdravotními obtížemi sama Nebeská předala celou usedlost i s pozemky do užívání zemědělskému závodu socialistického sektoru.

V roce 1990 polorozpadlý objekt koupila od potomků Julie Nebeské společnost ELPRO, která na tomto místě postavila nový administrativní a výrobní areál. V současné době zde sídlí firma SILMET Příbram. Na památku dřívějšího mlýna zde byl vybudován rybníček přesně v místech, kde byla mlýnská nádržka.

foto: Nový rybník s Flusárnou před druhou světovou válkou – u pravého okraje fotografie plovárna. Autor Václav Petřík, foto ze sbírky SOkA Příbram

foto: Mlýn Flusárna (uprostřed) č. p. 169/III, 1945. Foto SOkA Příbram, osobní fond Karel Valta

foto: Mlýn č. p. 169/III, v prostřední části bývalá barokní mlýnice, 1997. Foto ing. František Loskot

foto: Spojující zadní hospodářská budova – původně stáje, vlevo hostinec. Na pravé straně budovy bývalo vodní kolo, 1997. Foto ing. František Loskot

zdroj: pribram.cz

autor: Jan Máša (autor čerpal informace od PhDr. Věry Smolové - vedoucí oddělení Státního okresního archivu v Příbrami)