Herectví je pro mě úlet a únik z reality, říká Taťjana Medvecká

Její filmografie zahrnuje desítky rolí – od komedie Marečku, podejte mi pero! přes Bathory až po snímek Dům, za který získala Českého lva. Objevila se také v seriálech První republika či Most!. V dabingu získala Cenu Františka Filipovského za nezapomenutelné namluvení Susan Sarandon ve filmu Thelma a Louise. Dvakrát obdržela Cenu Thálie – v roce 2000 za roli Alžběty v Marii Stuartovně a v roce 2002 za Antonii Nikolajevnu v monodramatu Poprvé vdaná.

Mám štěstí, že bych si mohla vybírat z docela slušné řádky rolí, ale asi ta, která mě ovlivnila nejvíc, byla betonářka Antonie Nikolajevna v monodramatu Poprvé vdaná na scéně Dejvického divadla. Tam jsem byla sama na jevišti dvě hodiny a musela jsem udržet pozornost diváků. To mě opravdu hodně naučilo.

Musím říci, že mě opravdu překvapuje to turbulentní dění ve světě. Patrně to tak bylo vždycky, jen jsme o tom neměli okamžitě zprávy v mobilu. Teď je všechno zahuštěné, člověk má pocit, že se děje tolik zásadních věcí najednou!

Plné léto. Miluju slunce, jsem na něm závislá. Dává mi hrozně moc energie. Zima mně nic neříká, podmračené nebe mě spíš uspává. Klidně bych v listopadu, kdy mám narozeniny, zalezla do brlohu a probudila se až v březnu. Ale když přijde slunce, pracovala bych non-stop až do září. Slunce je to, co mě nejvíc nabíjí a co miluju.

Víte, s knihami je to trochu složitější. Člověk pořád dostává nové podněty a musí číst nové tituly, takže nemůžu říct, že bych třeba pětkrát četla Zločin a trest. Ale samozřejmě knihy, které člověk čte v mládí, ho nějakým způsobem formují a zasáhnou. Podobné je to i s poezií nebo hudbou. A pokud jde o hudbu, dnes spíš tíhnu k té vážné. Ravelovo Bolero můžu poslouchat pořád, stejně jako Stravinského Svěcení jara nebo Bachovy tokáty. Tahle hudba mě oslovuje a mám ji ráda.

Kdybyste měla popsat herectví jedním slovem, nebo několika slovy, jak by to bylo? Pro mě je to úlet a únik z reality. Dvě hodiny na jevišti, kdy musíte být naprosto soustředění, vám umožní odstřihnout se od běžného života. Herectví má mnohdy i terapeutický rozměr – člověk zapomene na starosti a něco si na jevišti prožije. Takže bych řekla: únik.