Handicapovaný sportovec Honza Tománek úspěšně absolvoval triatlon NeuseenMAN

Triatlonová sezóna se slušně rozjíždí a Honza Tománek má za sebou další závod na poloviční distanci (1,9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh). Tentokrát nemusel cestovat příliš daleko, když absolvoval německého NeuseenMANA, severně od Lipska. Byl to závod s obrovskou atmosférou, kterou vytvořila vyřazená důlní technika v pozadí Ferropolis a plavání v zatopeném hnědouhelném dole. Zdánlivě rychlá a rovinatá trať za silného větru potrápila nejednoho účastníka. Tománek dokončil v relativně rychlém čase za 4:52:25 hodiny, byť měla jeho účast trochu dramatický průběh.

„Krátké přípravné období mezi závody v Černé Hoře a v Německu bylo hodně o intenzitě a prahovém tréninku. Cítil jsem se skvěle a očekával zejména dobrý cyklistický výkon, kterému absolvovaný trénink nasvědčoval. Jenže plán a realita mnohdy jdou proti sobě a den před závodem mě probudila nevolnost a silné točení hlavy. Krční páteř, pomyslel jsem si. Klid, límec a medikace v podobě svalového relaxantu. Nic, co by si člověk přál krátce před startem. Můj stav se zlepšoval a druhý den jsem se rozhodl startovat,“ popisuje Tománek.

Plavání bylo vzhledem k teplotě vody (14,6 °C) zkráceno na 1,5 km (2 okruhy). Tománek odstartoval mezi prvními a po kontaktním úvodu se dostal do svého standardního tempa. Chladná voda mu nedělala na krk zrovna nejlépe, ale plavalo se mu dobře a po několika metrech vnímal již jen závod. Po doplavání se dostavila mírná nevolnost a točení hlavy, kterou připisoval na vrub chladné vodě, což by nebylo netypické. Plavání za 28:17 minuty včetně výlezu z vody je i s ohledem na kratší distanci slušné.

Přechod mezi plaváním a cyklistikou byl z jeho strany trochu rozvážnější, nicméně vzhledem k tomu, co poslední přípravy provázelo, příliš neztratil na ideální průběh. 93 km dlouhá cyklistika (3 okruhy), byla v úvodu trošku technická a pomalejší, ale dále byla trať již rovinatá a zdánlivě rychlá. Od prvního šlápnutí Honza cítil, že absolutní výkon tam není. Ono, co by také po vlivu svalového relaxantu mohl čekat. „První okruh jsem rozjel na momentálním maximu, ale připadal jsem si jako motor bez zapnutého turba. V druhém okruhu jsem zaostal o 2 minuty za rozjetým tempem, ale během třetího kola už toho bylo moc. Stupňující se vítr na otevřených pláních mě stál mnoho sil a prostě to nejelo. Neudržel jsem rozjetý výkon a musel jsem zvolnit a pošetřit trochu sil. Cyklistiku jsem dojel průměrnou rychlostí lehce pod 30 km/hod za 3:09:59 hodiny, což pro mě zprvu představovalo zklamání, ale mělo to svůj objektivní důvod,“ dodal smířlivě.

Do druhého depa přijel hodně vyčerpaný, ale věděl, že pokud chce dokončit alespoň pod 5 hodin, musí zaběhnout okolo 1:08 hodiny, což na technické trati (4 okruhy), s několikaset metrovým přeběhem po šotolinové polní cestě v každém okruhu, nevypadalo jako jednoduchý cíl. „Přechod překvapivě nebolel tak, jak jsem očekával, a navzdory náročnému kolu jsem dokázal jít na svůj limitní výkon. První okruh jsem „zaběhl“ za 15:58 minuty, což vypadalo, že bych to celé pod 5 hodin mohl zvládnout! Těžko představitelné se stalo realitou, běh mi začal chutnat a dokázal jsem své tělo postupně ždímat více a více. Čtvrtý, poslední okruh za 14:01 minuty, byl tím nejrychlejším! Celkový čas běhu 1:01:18 hodiny byl zkrátka neuvěřitelný! Podle plánu nevyšlo v podstatě nic. Musel jsem improvizovat, ale nevzdal jsem se a bojoval,“ neskrýval závodník své nadšení.

Odměnou mu byl nakonec relativně rychlý závod s časem 4:52:25 hodiny, tedy hluboce pod 5 hodin, s čímž byl po dramatickém průběhu a strhujícím závěru právem spokojený.