Filip Kohn: Švédská rally byla neskutečná zkušenost, mám hlavu jako pátrací balon

Máš za sebou ostrou premiéru v závodech Mistrovství světa, kterou sis odbyl v rámci Švédské rally. Jaké si odvážíš pocity?
Pocitů je spousta, mám hlavu jak pátrací balon (směje se). První zkušenost jsem ve Švédsku udělal už loni, když jsem absolvoval seznamovací jízdy. Vůbec se to ale nedá srovnat s tím, když jedeš naostro v závodním autě, to je úplně něco jiného. Podmínky na trati byly taky úplně jiné než na těch „seznamovačkách“. Vyjely se strašné koleje, což jsem nikdy předtím nezažil. Jízda v nich je náročná a člověk musí tu kolej trefit v každé zatáčce, jinak má problém. Po stránce organizační nemůžu říct k soutěži jediné křivé slovo. Všechno parádně probíhá a skvěle funguje. Konec konců je to už sedmdesátý ročník, takže organizátoři dobře vědí, co dělat.

S jak velkým týmem jste do Švédska odcestovali?
Kluci z LMP Racing (automechanici) jeli kamionem po vlastní ose. Vevnitř vezli Fiestu a na vleku Yarise na „seznamovačky“. Já jsem tam se všemi ostatními letěl, celkem nás bylo asi dvanáct.

Jak fungovalo auto, a co jste se o něm nového s mechaniky dozvěděli?
Auto jsme během testů různě přizpůsobovali daným podmínkám. Na samotný závod jsme ho o dost zvedali kvůli těm kolejím. Jinak auto samotné fungovalo skvěle a časy třech nejlepších v kategorii JWRC ukázaly, že jsem s ním ještě rozhodně nedosáhl maxima.

Proč se vlastně neúčastníš závodů v rámci juniorské kategorie (JWRC)?
Vzhledem k tomu, že mám své vlastní auto, tak by pro mě byla účast v juniorech omezující. Junioři nemohou mít vlastní auto. Pronajímají si vozy od polského M-Sportu a dostávají je k dispozici až před samotným závodem. Ti kluci jezdí v kategorii JWRC mnoho let, většině z nich je okolo 24-25 let, takže mají výrazně více naježděno než já a jsou logicky rychlejší. Pro mě je teď důležité najet s vlastním autem co nejvíc kilometrů a nebýt omezován.

Je něco, co Tě na soutěži překvapilo?
Nejvíc mě překvapily již zmíněné koleje. Na některých vložkách se vyjela spousta šotoliny, takže ty gumy s velkými hřebíky dostávaly slušně na frak. Vyviklají se tím (jízdou na šotolině), následně prasknou a ten grip je pak výrazně menší. Každý závodník musí v rámci WRC s pneumatikami dobře hospodařit, protože jejich počet v rámci jednoho závodu je omezený na max 24 ks. Překvapil mě i fakt, jak proměnlivý je povrch jednotlivých vložek. Fanoušek sice vidí všude jen sníh, ale někde byl tvrdý led, který má obrovský grip a mohl jsem se do něj maximálně opírat. Jinde byl středně měkký sníh, na kterém byl sice relativně slušný grip, ale byly tam vyjeté velké koleje a někdy člověk narazil na vyloženě měkký sníh, který se vyjížděl až na šotolinu.

Jak ses sžil s jízdou na sněhu a co Ti dělalo největší potíže?
Myslím, že jsem se sžil celkem dobře. Testoval jsem spíš na tom tvrdém povrchu, resp. na tvrdším sněhu a nepřišel jsem do styku s kolejemi. Jízda na sněhu je jinak podobná šotolině, ale jsou na něm přeci jen vyšší nájezdové rychlosti a větší grip. Musíš to tam poslat před zatáčkou. V první chvíli to vypadá, že to nedáš, ale pak je to dobré, protože s těmi hřebíky to opravdu výborně sedí.

Začínalo se pátečním shakedownem. Můžeš čtenářům přiblížit, čím je specifický a jak se Ti dařilo?
Shakedown je úvodní měřená zkušební vložka, kde se ale čas nezapočítává do závodu. Jedná se o nepovinnou část, které se ale všichni účastní, aby se mohli rozjet a otestovat ostré podmínky. Trať na něm byla hodně měkká, technická a pomalá, s velkými kolejemi. Tím to bylo hodně ošemetné a taky tam dost aut vypadlo. Já si vyzkoušel dva průjezdy, ale trať byla tak rozsekaná, že víc nemělo smysl riskovat, abych auto třeba nějak neponičil. I přesto, že jsme první průjezd jeli hlavně bezpečně a až v tom druhém jsme v rámci možností trochu zrychlili, tak jsme se umístili na čtvrtém místě v rámci naší třídy RC3.

Na třetí vložce si vyletěl s autem mimo trať. Co se stalo?
Od začátku dne jsem se trochu hledal, ztrácel koncentraci. Postupně jsem začal zrychlovat. Na splitech (mezičasech) jsme byli do dvou sekund na prvního. Pak přišla rychlá rovinka, takže se auto rozjelo na omezovač (185 km/hod) a následovala rychlá levá zatáčka, kterou jsem sice probrzdil, ale nestihl včas natočit auto do požadovaného směru. Netrefil jsem vyjetou stopu, čímž jsem se dostal do měkkého sněhu, a to mě vyneslo ven. Spadl jsem na bok, ale naštěstí se auto vrátilo zpět na kola, takže se moc nerozbilo. Chybělo křídlo, zadní okno, přední nárazník, trošku byl ohnutý chladič. S tím bychom dojeli erzetu bez problémů, ale auto sedělo na břichu na tom sněhu a nebyli jsme schopni se z toho sami vyhrabat. V rámci celkového hodnocení jsme tedy dostali desetiminutovou penalizaci.

Sobota i neděle proběhly už bez karambolu. Jak ses cítil za volantem?
V sobotu jsem se nejprve trochu hledal po předchozím karambolu. Cílem bylo hlavně dojet a nedělat chyby. To jsem splnil, ke konci už jsme jeli zase rychleji. V neděli jsme si řekli, že dáme nové gumy a zkusím trochu zrychlit. První erzeta byla hodně těžká a dlouhá 28 km. Postupně jsem se do toho dostával, což se odrazilo i v pořadí jednotlivých vložek. Závěrečnou power stage jsem dojel na 5. místě v rámci RC3.

Jak si nakonec dopadl v celkovém pořadí a rámci své třídy RC3?
Z důvodu nedokončení třetí erzety jsem zbytek závodu dojel pouze v rámci SuperRally na 44. místě a na 12. místě v rámci RC3. V této fázi pro nás celkové pořadí není až tak důležité. Odjel jsem cenné kilometry, nabral zkušenosti.

Celá rally čítala 18rychlostních zkoušek o celkové délce 301 km. To je obrovská porce kilometrů v maximálním závodním vypětí. Jak ses cítil po fyzické a psychické stránce?
Určitě to bylo znát. Vedle těch soutěžních 301 km jsem najel v rámci testování dalších 200 km. V pondělí pak bylo volno, v úterý a ve středu jsme trénovali od rána do večera rozpis, což dalo dohromady včetně přejezdů okolo 1500 km. V neděli po závodě jsem byl už celkem „rozsekaný“. Vyčerpaný jsem byl spíš psychicky než fyzicky. Byl jsem rád, že to mám za sebou.

Jak moc jsou důležité zkušenosti z těchto soutěží a na co se hodláš nejvíc zaměřit?
Tenhle závod posloužil jako dobré měřítko, abych věděl, kam se dál posouvat a na čem pracovat. Ukázalo se, jak důležité je do rozpisu vždy zakomponovat nejenom faktické údaje o trati, ale i pocity z jízdy a předchozí nabrané zkušenosti. Největší prostor vidím v ještě lepší přípravě. Budu koukat víc na onboardy (záběry z kokpitu), musím víc poznat závodní auto, zkoušet si rezervy a náhradní díly. Příští rally se jede v dubnu na asfaltu v Chorvatsku, na což zaměříme naší další přípravu.