Dožínkové slavnosti na Příbramsku nevymizely

FOTOGALERIE

18. srpna 2019 (11:56)

Dožínkové slavnosti na Příbramsku nevymizely

foto: pribram.cz

Sobotní odpoledne ožila Obecnice tradiční oslavou ukončení žní

Podobně jako “dočesná” při sklizni chmele nebo “dokopná” u brambor se od přibližně 19. století slavily dožínky na celém českém území. Postupně však jejich tradice doznívala. Ve 20. století již byly organizovány především Agrární stranou a zahrnovaly průvody selské jízdy a tančení České besedy. Původní pojetí dožínek tak postupně zaniklo a stalo se zábavnou a společenskou akcí. Bohužel v dnešní době slavnosti ukončení žní postupně na venkově mizí, jako řada dalších lidových zvyků a obyčejů.

V Obecnici nedaleko Příbrami však v tomto roce oslavili dožínky nejen místní, ale přijela se podívat i řada přespolních. Využilo toho mnoho rodin s dětmi, protože těžko dnes mají jinak šanci vidět žence s kosou, jak se pod jejím ostří sklání klasy obilí, které pak ženy odnáší, aby z nich vázaly snopy. A museli byste mít dokonce opravdu velké štěstí, abyste při takové příležitosti narazili na nefalšovaný žebřiňák tažený párem krav a nebo koňské spřežení, které sklizenou úrodu z pole odváží.

Obecnice se seřadila okolo druhé hodiny odpolední a pak za doprovodu řízné muziky, kterou po celé slavnostní odpoledne i večer obstarávala Toulavá kapela Pepíka Janouška, vyrazil celý průvod, čítající desítky krojovaných dětí i dospělých, vstříc posledním klasům na poli za obcí. Zanedlouho se již kosy, po známém zvuku jejich broušení, zakusovaly do mizejících stébel. Položené obilí bylo povřísly svázané do snopů a objevily se první panáky. Nakonec se pod kopcem objevil i povoz tažený párem vyšňořených statných koní a na strništi občerstvení v podobě několika obrovských džbánů piva a ošatek koláčů. S posledním klasem se chasa dala i do tance. Když muzika tak pěkně hrála, úroda byla všechna sklizena a poslední zbytek se právě vozem vydával na statek pod střechu. Tím samým směrem se nakonec vydal i celý průvod přítomných.

Na statku čekal se svou manželkou již starosta obce pan Karas, který doširoka otevřenou bránou všechny pozval dále. Bylo se na co dívat i ochutnávat. Nejdříve bylo předvedeno mlácení obilí cepy, posléze pak vystřídal hrubou sílu mechanický fukar, který ze zrn odstranil zbytky slámy a především plevy. Ke slovu přišla i historická stará mlátička nebo ruční mlýnek, aby všem v době kombajnů a traktorů s klimatizací a GPS navigacemi připomněly, že dříve to tak jednoduché nebylo a přece se nakonec na stůl dostal čerstvý voňavý chléb s křupavou kůrčičkou. Ten jste ostatně mohli ochutnat i v Obecnici. Namazaný kouskem pravého domácího másla s plátkem tvarohu nebo voňavé slaniny. Vidět jste mohli v provozu i stroj na odstřeďování mléka nebo historickou hasičskou stříkačku. Kapela k tomu hrála, jídla a pití bylo dostatek a řada z nás se vrátila do dětských let, kdy tyto činnosti i oslavy byly zcela běžné. Obecničtí to zkrátka umí a kdo nepřišel alespoň na skok, ten přišel o hodně.