Dirigent Marco Isacchini z partnerského města Valle di Ledro: „Hudba sbližuje. A do Příbrami se rád vrátím.“

ROZHOVOR

15. září 2026 (18:00)

Dirigent Marco Isacchini z partnerského města Valle di Ledro: „Hudba sbližuje. A do Příbrami se rád vrátím.“

foto: Marco Isacchini a soubor Corpo Bandistico/ se souhlasem

Marco Isacchini, dirigent dechového orchestru Corpo Bandistico z Valle di Ledro, vystoupil se svým souborem na letošní Svatohorské šalmaji. Do Příbrami přijel po deseti letech — a jak sám říká, atmosféra festivalu i přijetí ho nadchly. Je absolventem prestižní římské konzervatoře Santa Cecilia, spolupracoval s orchestrem milánské La Scaly a působil pod vedením dirigentských legend, jako jsou Riccardo Muti či Mstislav Rostropovič. Dnes žije v Trentinu, kde vede dva orchestry a učí mladé hudebníky.

Marco, kdy jste byl v Příbrami naposledy?

Před deseti lety. Je krásné vidět, že partnerství mezi našimi městy stále žije. Dohodli jsme se, že přijedeme znovu vystoupit — a jsem rád, že to letos vyšlo.

Jaké byly vaše dojmy ze Svatohorské šalmaje?

Atmosféra byla velmi srdečná. Publikum bylo skvělé, vřelé, opravdu pozorné. A hlavně — bylo plno. Myslím, že lidé naši hudbu ocenili, tleskali s velkou radostí. To je pro hudebníky vždy krásné.

Říkal jste, že máte zajímavý profesní příběh. Jak začala vaše hudební cesta?

Studoval jsem hru na lesní roh na konzervatoři Santa Cecilia v Římě. To je místo, které mi dalo pevné základy. Později jsem se zdokonaloval u skvělých pedagogů — G. Cortiho, M. Hoeltzla a A. Allegriniho.

Spolupracoval jste s orchestrem La Scala. Co pro vás znamená?

La Scala je symbol. Je to místo, kde se potkává historie, tradice a nejvyšší úroveň hudby. Měl jsem možnost pracovat pod vedením dirigentů jako Riccardo Muti, Yury Ahronovitch, Isaac Karabtchevsky nebo Mstislav Rostropovič. To jsou zkušenosti, které člověka formují na celý život.

Vy jste ale rodilý Říman. Jak jste se dostal do Trentina?

Ano, jsem z Říma. Ale přestěhoval jsem se do Trentina — a jsem tam šťastný. Je to úplně jiný život. Řím je krásný, ale je to chaos. V Trentinu je klid, příroda, ticho. A to jsem potřeboval.

Jak se vám líbí v České republice?

Moc. Lidé jsou tu velmi pohostinní. Cítil jsem se tu opravdu dobře. A musím říct, že česká kuchyně mi chutná — jsem „carnivoro“, miluji maso. Jen mi občas chybí trochu víc zeleniny. Ale jinak výborné.

V Příbrami jste měli průvodce. Co jste stihli vidět?

Byli jsme i v Praze — Hrad, Nerudova ulice, Lennonova zeď, Kampa, Karlův most, orloj. Je to krásné město. V Příbrami je to klidnější a i tohle má svoje kouzlo. V Příbrami jsme pak navštívili kromě šalmaje i Svatohorské muzeum a podzemí v Hornickém muzeu.

Vedete dva orchestry. Jaká je práce s mladými hudebníky?

Od roku 2007 diriguji Corpo di Bandistico Valle di Ledro, od roku 2013 také Banda Sociale di Dro Ceniga. Jsou to krásné orchestry plné mladých lidí. Baví mě být s nimi v kontaktu — jejich energie je nakažlivá. S nimi se dá dělat spousta aktivit, projektů, koncertů.

Vaše vystoupení na Šalmaji mělo velký úspěch. Jak jste to vnímal vy?
Viděl jsem to už z první řady — lidé byli nadšení. Tleskali, usmívali se, bylo to velmi příjemné. Hudba spojuje, a to bylo cítit.

Plánujete se do Příbrami vrátit?

Doufám, že ano. Rád bych přijel znovu. A také bych byl rád, kdyby se podařilo propojit naše hudební školy nebo orchestry. Hudba sbližuje lidi — a partnerství mezi našimi městy je krásná příležitost.

Co byste chtěl říct příbramským divákům na závěr?
Děkuji za přijetí, za pohostinnost, za atmosféru. Bylo mi tu velmi dobře. A doufám, že se brzy uvidíme znovu — tady, nebo v Ledru.