Do osvobozovacích bojů se v roce 1945 zapojila i četnická rota z Hořovic

9. května 2020 (08:16)

foto: r. Bc. Zdeněk Chalupa

„Náš četník bude děkovati každému, kdo v zájmu příznivého nazírání na činnost četnictva v době těžkého útisku vezme na sebe úkol odkrýti veřejnosti to, co ji známo není, a to jen proto, že o tom dříve nikdo věděti nesměl. Proč jen stíny, když bylo světlo,“ napsal nadporučík Václav Chyňava.

Samotný průběh osvobozovací činnosti četnictva popisuje hořovický velitel ve svém hlášení „Zpráva o osvobozovací činnosti 2 požární četnické roty Hořovice v době revoluční“, které sepsal 11. června 1945 v Hořovicích. V závěru hlášení pak popsal svůj pocit, a snad i předtuchu, jak bude v následném období na četnictvo nahlíženo: „Náš četník bude děkovati každému, kdo v zájmu příznivého nazírání na činnost četnictva v době těžkého útisku vezme na sebe úkol odkrýti veřejnosti to, co ji známo není, a to jen proto, že o tom dříve nikdo věděti nesměl. Proč jen stíny, když bylo světlo.“

Sám Chyňava se zapojil do osvobozovací činnosti Československa již 3. května, kdy svévolně opustil své místo služebního zařazení v Praze u protiletadlové policie, odjel do Hořovic a 4. května převzal po předchozím ujednání velení 2. požární četnické roty. Již v ranních hodinách 5. května se dal s rotou čítající 130 mužů k dispozici místnímu národnímu výboru v Hořovicích. V Hořovicích se v této době nacházelo přibližně 400 vojáků wehrmachtu a 400 příslušníků jednotek SS. Jednání s jejich velitelstvím o kapitulaci nevedlo k žádnému cíli, proto bylo nutno se připravit na boj.

Četnická rota měla nedostatečný počet zbraní a stále se nedařilo navázat spojení s partyzánskou jednotkou, která by zbraněmi disponovala. I přes tuto obtíž se četníkům podařilo po vyvolaném večerním boji větší část německých okupantů odzbrojit, zajmout a získanými zbraněmi se vyzbrojit. Do odzbrojovacího boje s výrazně početnější fašistickou jednotkou se na straně četníků zapojila i padesátičlenná a dobře vyzbrojená jednotka Vlasovců, která se v této době snažila přes Hořovice přesunout k pozicím osvobozovacích sil americké armády, aby se jim vzdala a nedostala se tak do zajetí Rudé armády. Při tomto prvním střetu s německými okupanty padl jeden příslušník četnické roty. Ozbrojení četníci následně vyčistili od zbytku nacistů celé Hořovice a postupně město dostali pod svou kontrolu. Ostrahou zabezpečili samotný střed města a na vybudovaných stanovištích střežili příjezdové cesty.

Následujícího dne, v neděli 6. května, provedl četnický velitel Chyňava se zástupci hořovické národní rady motorizovaný průzkum v okolí Hořovic za účelem zjištění stavu vojenské bezpečnosti města. Situace byla vyhodnocena jako příznivá, neboť i v nedalekých Jincích Němci svůj vojenský tábor opustili.

Na radiotelegrafické výzvy o pomoc povstalecké Prahy bylo po dohodě s místní radou 7. května rozhodnuto, že četnická rota, která byla složena z původní četnické požární roty v síle 116 mužů pod velením npor. četnictva Václava Chyňavy a doplněnou o 25 dobrovolníků z partyzánské čety, bude vyslána jako součást expediční vojenské jednotky z Hořovic na pomoc pražským obráncům. K rotě byl přidělen důstojník vojenského dělostřelectva ppor. Karel Hájek. Expediční jednotka vyzbrojená rychlopalným dělem, 2 kulomety, více jak stovkou pušek, několika rychlopalnými pistolemi, větším množstvím ručních granátů a dvěma tucty pancéřových pěstí vyrazila po poledni z Hořovic na Prahu. Její přesun do Prahy se uskutečnil pomocí jednadvaceti motorových vozidel.

Hořovická expediční jednotka v předvečer 7. května vjíždí do povstalecké Prahy pod dělostřeleckou palbou po výpadové silnici od Berouna. V Jinonicích se v prostoru továrny Walter zapojuje do prvních bojů s okupanty. Nadporučík Chyňava podává první hlášení na vojenské velitelství „Velké Prahy“. Jeho obsahem je především nahlášení přítomnosti bojeschopné četnické jednotky na území Prahy, o jejím zapojení do osvobozovacích bojů, jakož i popsání samotné bojové situace v tomto úseku.

Četníci zaznamenali první válečný úspěch. Během prvního střetu se jim podařilo ukořistěným protiletadlovým dělem sestřelit jedno ze čtyř nepřátelských letadel, která neustále kroužila nad jejich pozicemi a svými útoky napadala obranná stanoviště pražských povstalců, obytné domy, průmyslové objekty, při čemž ohrožovala i civilní obyvatelstvo.

Četnická rota byla nasazena na mnoha bojových úsecích. Její příslušníci byli dáni k dispozici několika velitelstvím. Četníci se do bojů zapojovali samostatně nebo společně s partyzány, či barikádníky. Sám četnický velitel Chyňava se zúčastnil obrany střední Prahy. Bojoval převážně v prostoru Staroměstského náměstí, kde plnil se svými četníky bojové úkoly a rozkazy vydávané vojenským velitelstvím „Velké Prahy - Bartoš“.

Příslušníci této četnické jednotky, se hrdě hlásili ke své mateřské složce – k četnictvu. První znatelný výraz odporu ukázali již několik dní před samotným povstáváním. Samovolně strhali ze svých stejnokrojů nenáviděné dosavadní německé distinkční označení protipožární policie a nahradili je svými dřívějšími distinkcemi a odznaky české četnictva.

Do Hořovic se expediční jednotka vrátila 10. května 1945. Jejich příjezd byl bouřlivě oslavován místním obyvatelstvem. Slavnostní a emotivní nálada byla i mezi samotnými Pražany, kteří projevy štěstí z nabyté svobody vzdávali hold motorizované koloně četnické roty při samotném odjezdovém průjezdu osvobozenou Prahou. Na svých vozech právem napsali například nápisy typu: „Četnictvo věrno Praze“. Se stejnými radostnými ovacemi byli četníci vítáni a zdraveni na své zpáteční cestě obyvateli středočeských vesnic, vesniček a měst, kterými kolona projížděla při svém návratu do Hořovic. Během hrdinných osvobozovacích bojů Prahy padli dva příslušníci hořovické četnické roty a sedm jich bylo raněno.