Csaplár: Králíčkovi nikdo jeho zásluhy nebere, ale jeho neschopnost sebereflexe je naprosto nevšední

Na Spartaku jste vyrůstal, později jste trénoval A-tým. Co Vás vedlo po letech k návratu?
Oslovili mě místní trenéři. Na popud Vladimíra Králíčka z podzimu 2021 jsem byl požádán, abych vypracoval jakousi filozofii a strategii celého Spartaku. Domluvili jsme se, že něco vytvořím. Měl jsem z toho pocit, že to začalo všechny bavit, což mi potvrdili později i trenéři, kteří za mnou chodili, volali jsme si, potkávali se na trénincích. Mělo to pak pokračovat i na jaře 2022, ale ono to nepokračovalo. Skončilo to z různých důvodů, které bych v tuto chvíli asi nechtěl moc rozebírat. Dopadlo to až tak, že mi trenéři pak volali, proč nepřijedu, samozřejmě na pozadí hrůzostrašných vztahů, které tady panovaly. Já jsem nechtěl dělat nic za zády Vládi (Králíčka) a říkal jsem si, že až bude mít chuť to udělat, tak se ozve. Načež mi přišel dopis, kde on to ukončil. Přiměl mě poprvé v životě napsat zpět dlouhý mail, což standardně nedělám. Kvůli němu jsem to ale chtěl z určitého důvodu udělat a ten náš vztah se ukončil. Pak jsem tady celou dobu nebyl a objevil se znovu až teď, když mě znovu oslovili kluci, kteří v tom chtějí pokračovat.

Jak si aktuálně z Vašeho pohledu vedou mládežnické týmy a dospělí Spartaku?
Vím, že sem chodí přes 200 dětí. Já se přiznám, že ta filozofie typu, jak si vedou, jak si stojí v tabulkách apod. by měla ustoupit do pozadí. Neříkám, že není důležitá, ale neměla by být klíčová. Dokonce si myslím, že tohle je nemoc celého českého fotbalu. Vždy se každého ptám – jestli je to tak důležité, jaké tady máte soutěže, jací jste v tabulce, tak mi řekněte, jakou soutěž hrál Ronaldo ve 12 letech a kde skončil? Jakou soutěž hrál Messi ve 14 letech a jak v ní skončil? Není to zdaleka jen otázka Spartaku, ale týká se to celého českého fotbalu. Když se mě tedy zeptáte, jak si vedou, tak vám odpovím, že je musím vidět, jak si vedou ve svých dovednostech, jako lidi, jak si vedou ve svých předpokladech pro to, aby byli úspěšní v dospělém věku jak po stránce lidské, tak i po té fotbalové.

Vaše úloha by měla spočívat v metodickém vedení všech trenérů Spartaku. V menších oddílech obvykle trénují tátové od dětí hrajících za klub. Trénování se věnují ve svém volnu po práci a dělají to za půl darma. Chybějící erudici nahrazují svým entusiasmem. Jak je na tom v tomto ohledu Spartak a může v tomto kontextu Vaše práce vůbec padnout na úrodnou půdu?
Já chci především poděkovat všem rodičům, kteří tohle dělají. Já si vůbec nemyslím, že to je špatná věc. Když jsem v různých klubech velel trenérům, tak jsem vždycky na prvním místě hledal lidi, kteří mají vášeň, energii a drive. Nehledal jsem až tak odbornost. Pokud v sobě mají zmíněné vlastnosti, tak odbornost se do nich dá později vždycky dostat nebo se jí doučí. Existují různé manuály, návody, které se na to vytvoří. Lidská erudice musí zkrátka vždycky převážit nad tou odbornou. A to platí na všech úrovních, i té profesionální. Pokud jste super erudovaný odborník, ale jako člověk stojíte „za prd“, tak vám to není nic platné. Jestli to tady padne nebo nepadne na úrodnou půdu, tak říkám, že zatím to vždycky padlo. Tyhle věci zkrátka fungují.

Klub momentálně prochází složitým obdobím. Po pondělní mimořádné valné hromadě došlo k odvolání dlouholetého prezidenta klubu Vladimíra Králíčka. Co Vás vedlo hlasovat pro jeho odvolání?
Na valné hromadě jsem velice vyklidněným způsobem řekl, že si osobně myslím, že nazrál čas posunout Spartak dál. Všichni to vnímáme, co se tady událo, jak tady ten Spartak vypadá. Myslím si, že je k zamyšlení nejenom pro Vladimíra Králíčka, ale i pro jeho příznivce, proč tedy proboha, když to tady takhle stojí, drtivá většina lidí, kteří jsou dnes a denně na Spartaku, už chce změnu. Už ho tu nechtějí. Je to otázka sebereflexe. Došel jsem k tomuto přesvědčení i na základě našeho osobního příkladu. Doba zkrátka nazrála.

Vy se s Králíčkem znáte prakticky od dětství a vždy jste spolu dobře vycházeli. Co se mezi vámi stalo?
To je hrozně osobní věc. A já řeknu, že i přes to, co on o mě šíří, tak já jsem mu napsal, že mě tím za prvé nikdy nemůže urazit a za druhé, že jsem vždycky připravený mu pomoct. I přes to všechno, co o mě napsal, co řekl na valné hromadě, tak Csaplár vzkazuje: „Já se na tebe nezlobím, já ti odpouštím.“ Na valné hromadě jsem mu řekl: „Všichni ti můžou děkovat a vidí, cos tady všechno udělal. Je to nezpochybnitelné, jenomže za tím není tečka, nýbrž čárka, následovaná spojkou odporovací ALE, že nejsi schopen té sebereflexe, že to nevnímáš, co se kolem tebe děje. To, že se chováš, jak se chováš, to už není můj problém, ale já jsem ochoten ti pořád pomoct.“

Řada lidí, kteří s Králíčkem přišli do styku, si stěžuje na jeho direktivní způsob komunikace a autokratické vedení klubu. Jak hodnotíte jeho styl vedení Vy?
Ve své podstatě jste si částečně odpověděl sám. Jedna jeho vlastnost je naprosto nevšední a vzácná. Tou je naprostá neschopnost vést lidi, které nemůžu ovládat, které si nemůžu koupit, kteří nejsou moji zaměstnanci. Takové musí člověk vést, umět si je získat, ukázat leadership. Tahle jeho vlastnost (Králíčka) ho bohužel provází celý život. To, že to říkám takhle na rovinu, ale neznamená, že mu chci ublížit. Naopak mu chci pomoct.

Máte pocit, že se za ty roky změnil k horšímu nebo se spíše změnila doba? Nemůže problém spočívat v tom, že řízení fotbalového klubu není to samé jako vedení firmy z pozice většinového majitele?
Samozřejmě, že to je naprostý rozdíl. Ve firmě můžete velet, zatímco tady si ty lidi musíte získat. Já, když jsem byl všude v cizině a mluvil s různými hráči, národnostmi, mentalitami, tak jsem vždycky všem říkal, že je povedu přátelským způsobem, ale že nejsem jejich kamarád. Tohle je prostě strašně důležité. Kdybyste v arabské kabině zvýšil hlas a na někoho zařval, tak můžete jít večer domů a zabalit si kufry. Kdybyste v Řecku řekl hráči u videa přede všemi tohle je tvoje chyba, tak taky půjdete. Vy jim prostě nemůžete velet a čím má člověk více zkušeností ze světa, tím více si to uvědomuje. Musím v této souvislosti zmínit jeden můj oblíbený citát anglického polního maršála Montgomeryho, který říkal: „Muže jdoucí do boje nemůžete ovládat. Ovládat můžete stroje. Muže jdoucí do boje můžete vést a vést neznamená kopat je do zadku, aby šli před vámi, ale přesvědčit je, aby vás následovali.“ Doba se taky mění a způsoby, které fungovaly dříve, jsou dnes už překonané. Vše se mění tak rychle, že to řada z nás ani není schopna vstřebat.

Jaké budou Vaše nejbližší společné kroky s novým vedením?
Já bych nejprve chtěl ještě něco říct k té mé roli zde. Navrhl mě Pepa Mára, můj druhý otec, můj první učitel, který ve mně všechno zapálil. Ten mi říkal: „Ty tady musíš být jako šéf sportovně-technické komise". Takže mě navrhl a valná hromada mě zvolila. To znamená, že budeme pokračovat v tom, co jsme tady začali s tím manuálem. Budeme pokračovat v tom, co se kdysi povedlo vedle na Baníku (FK Příbram). Budeme zkrátka za mě budovat Spartak po té odborné a profesionální stránce. Zahrnuje to návštěvu tréninků, mluvit s trenéry, posílat doporučení. Pokusíme se tu vybudovat něco, co se povedlo i na druhé straně Příbrami. To znamená vychovávat hráče do ligy jako tomu bylo v minulosti za Pepy Máry, který tu vychoval takové hráče jako byl Dan Drahokoupil, Ivan Pihávek, Jarda Pazdera nebo moje maličkost. To jsou ty kořeny, které by tu Spartak měl držet dál a posunout to k tomu modernímu evropskému fotbalu. Navíc je potřeba uvědomit si, že dnes není fotbal jen o sportu a o výsledku, ale především o sociální odpovědnosti. Být službou pro město, resp. pro občany města Příbram.