Buršík: Ubytovny plní mezeru v nabídce bydlení. Aby zmizely, město by mělo postupně počet městských bytů zvyšovat

Příbram se dlouhodobě potýká s kriminalitou, hlukem a naprosto nevyhovujícími podmínkami k žití v soukromých ubytovnách, kde žije dle odhadů více než 2 000 lidí včetně několika set dětí. Ubytovny se staly ghettem, kde se shlukují problémoví lidé.

Přitom existuje cesta, jak se těchto ghett zbavit a obnovit pořádek. Tou cestou je přísné vymáhání pořádku policií, vynucování hygienicky únosného bydlení krajskou hygienickou stanicí a v neposlední řadě postupným přestěhováváním do standardních nebo sociálních bytů v různých lokalitách města.

Město Příbram má vlastní ubytovnu, která je ve velmi dobrém stavu a prakticky v ní neprobíhají výše popsané problémy. Máme také přibližně 30 sociálních bytů po celém městě (Příbram I, III, IV, VI, VII, VIII) a jejich sousedé často ani nevědí, že jde o sociální byty. Rozmístění po jednotkách po celém městě hraje bezpochyby pozitivní roli. Celkem město vlastní asi 600 bytů různých kategorií a zaměření, z toho jsou necelé dvě stovky takzvaných standardních. Podobně lidnatá města mají násobky městských bytů – např. Písek 1250, Kolín 1820, Tábor 3050.

Nízký podíl městských bytů, které Příbram může pronajímat za výhodnější ceny, než jsou tržní nájmy, znamená problém pro velkou část obyvatel města. Včetně velké části těch žijících v ubytovnách. Pro tuto cílovou skupinu neexistuje dostatečná nabídka standardního bydlení a jsou tak nuceni bydlet dlouhodobě v ubytovnách v nevyhovujících podmínkách. Přitom platí, že městský standardní byt je kvalitnější než ubytovna a současně levnější než soukromý standardní byt. Vysoutěžené nájmy v „městském“ jsou v průměru o 20-40 % nižší než sazby nabízené na trhu.

Jak situaci řešit? Není cestou, aby město primárně stavělo nové byty. Města většinou neumí stavět tak rychle a snižovat náklady jako soukromníci. Dává však smysl, aby Příbram nové kapacity aktivně kupovala. Například může pořídit 20 % bytů v každém novém bytovém domě, které se v Příbrami připravují. Středně velký projekt o 50 bytech by tak městu přinesl 10 nových standardních bytů, které by následně byly pronajímány.

Tento přístup přináší některá rizika, která je třeba pečlivě sledovat. Příbram by neměla kupovat byty ve vysokém, nebo luxusním standardu, protože by se jednalo o zbytečné mrhání veřejnými zdroji. Také je nutné ohlídat, aby se tyto transakce nestaly předmětem spekulací developerů toužících po zvýšení ceny. K tomu by mohly posloužit již ověřené cenové mapy, které sledují průměrné prodejní ceny bytů. Na straně města musí být naprostá transparentnost a jasně nastavené podmínky pořízení i následného užívání. Příbram musí rovněž pronajímat za ceny, které budou nižší oproti tržnímu nájmu, ale zároveň dostatečně vysoké, aby se investice postupně vracela.

Samozřejmě může zaznít námitka, že nákup nových bytů za tržní ceny, zvláště pak v době, kdy jsou na své rekordní výši, si Příbram nemůže dovolit. Opak je pravdou. Ceny začínají mírně klesat a na dlouhodobý nákup pěti až deseti bytů ročně by město vynakládalo jen okolo 2-3 % svého ročního rozpočtu. Nedělat nic je dlouhodobě mnohem dražší.

Navíc se domnívám, že nejde pouze o ekonomický problém. Díky pořizování bytů do majetku města zaplníme „mezeru na trhu“ mezi ryze komerčním pronájmem a ubytovnami. Nyní totiž zeje velká propast mezi ubytovnou v žalostném stavu, která je naprosto nevyhovující pro rodiny s dětmi, a standardním bydlením s velkými nároky na kauce a také výši samotného nájmu. Čím méně dětí i dospělých bude muset žít v ubytovnách, tím spíše budou žít lepší život a vystoupí z tohoto uzavřeného kruhu chudoby. A to zlepší život i všem okolo. Naplňováním plánu chytrého pořizování bytů bude město zároveň rozumně a dlouhodobě investovat do své budoucnosti.

Ing. Martin Buršík, MBA
1. místostarosta města Příbram