Bojová Škoda Tudor patří mezi veteránské rarity

Mezi veterány, kteří v sobotu navštívili Petrovice u Sedlčan, převládaly vozy značky Škoda. Mezi nablýskanými spartaky, feliciemi a octávkami ale vyznívalo jedno poněkud netradiční vozidlo a tím byla vojenská verze Škody 1101 zvané též Tudor.

Toto vozidlo po roce 1947 naradilo dosluhující lehká vozidla různých typů, získaných po 2. Světové válce jako trofejní po Wehrmachtu. Sériová výroba karoserií byla zahájena v lednu 1948. Celkem bylo vyrobeno 4237 kusů tohoto automobilu, z nichž 1417 bylo určeno pro armádu a 2820 pro policii.

Kromě využití tohoto vozidla v československé armádě a sborech Veřejné bezpečnosti byla většina vozů exportována do Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Polska, Portugalska, Saúdské Arábie, Egypta a dalších zemí. Jedním z majitelů tohoto voru z roku 1948 je Stanislav Petrů, který s ním o víkendu zavítal právě do Petrovic.

Jak jste tomuto automobilu přišel?
Koupil jsem ho do člověka, který už s veterány končil a dva roky jsem na něm dělal, aby byl schopný provozu.

Proč jste si vybral právě tudor?
Byl to můj sen ho mít a můj otec v tom v roce 1957 učil lidi jezdit v autoškole.

Jak moc náročné je sehnat náhradní díly?
Ještě se dají sehnat věci, ale je to čím dál tím horší a tak se toho hodně musí udělat ručně. Například celá ta přední haubna se dělaná. Není v tom už také originální motor, ale je tam dvanáctistovka z oktávky z roku 1960, ale sání, karburátoru a startéru je pořád tudor. Ty spodky jsou shodný až po dvanáct set trojku. Takže ty spodky motoru se dají nahradit.

Moc ale těchto vozidel na srazech veteránů nebo vojenských srazech příliš vidět není…
Na srazy nás jezdí asi třicet, mám tudorácký klub, kde jsem členem a tam je nás evidovaných sedmdesát. Letos jsem už asi na pátém srazu a ještě mě tři čtyři čekají. To jsou ale klubové srazy, které se nekonají jako tady na náměstí, je sejdeme se někde v kempu nebo v lese a tam je to jenom naše.

Co na vaši zálibu ve veteránech říká rodina, máte nějakého poračovatele?
No doufám, že někdo z rodiny v tom bude pokračovat. Vnuk je automechanik, ale dnes se mnou nemohl jet, ale pro něj to bude asi nejvíc.

Děkuji za rozhovor.