Andělky pomáhají těžce nemocným i maminkám po porodu

Vrchní sestra onkologického oddělení Oblastní nemocnice Příbram Mgr. Markéta Vršecká je zároveň i vrchní sestřičkou domácí péče. Její čtyřčlenný tým potkáváte v ulicích našeho města, ale také třeba v Dobříši nebo na Rožmitálsku. Denně každá z nich najede kolem stovky kilometrů a postará se o 12 až 15 klientů. Kontrolují stav propuštěných hospitalizovaných pacientů, provádějí převazy, odběry, dávkují léky… O nejen psychicky náročné práci jsme se dozvěděli více právě od Markéty Vršecké:

Jaký mají Andělky denní program?

Ráno se tu Andělky shromáždí, naplánují si svou cestu a připraví si potřebné věci. Během dopoledne objíždějí domácnosti a v odpoledních hodinách vyplňují potřebnou dokumentaci. Zároveň si tu předáváme velké množství informací. Komunikovat musíme stále nejen mezi sebou, abychom byly obeznámeny se všemi změnami u pacienta, ale také s rodinami klientů a ošetřujícím lékařem. O víkendech pomáhají dohodáři z naší nemocniční sféry.

Kdo jsou vaši klienti a jaké jsou vaše služby?

Většinou jsou to pacienti, kteří odcházejí z lůžkových oddělení nemocnice, a je potřebné ještě jejich další doléčení. Výhodou je, že tím zkracujeme dobu hospitalizace a dříve se uvolní nemocniční lůžko zejména na chirurgii nebo interně, odkud máme nejvíce klientů. Také třeba pomáháme diabetikům s nácvikem aplikace inzulinu nebo novopečeným maminkám po porodu, kdy laktační sestra po návratu domů z porodnice zaštiťuje vše potřebné v péči o matku i novorozence. Naše péče se však týká pouze zdravotní ošetřovatelské péče nikoliv pečovatelské péče.

Práce vašeho týmu je zcela určitě psychicky náročná…

Ano, jedná se o velmi náročnou práci. Děvčata vyjíždějí za každého počasí i v podmínkách, které jsou ne vždy vyhovující. Často se ocitají na bitevním poli zcela samy a leckdy jsou na nich velmi zodpovědná rozhodnutí, ačkoli jsme samozřejmě v telefonickém spojení. Kromě zdravotních potíží stojí denně tváří v tvář také rodinnému životu pacientů, vidí, jak péče v rodině funguje, ale také třeba, kde je zapotřebí větší intervence, spolupráce se sociální pracovnicí nemocnice. V rodinách jsou nejen zdravotními sestrami, ale také psychology a mentory. Klienti je často považují za důvěrníky a je třeba, aby u nás nacházeli důvěru. Ocitají se samy v situacích, kdy volají rychlou záchrannou službu. Některé pacienty provádíme nemocí až na konec jejich života.

Jak se s tím děvčata vyrovnávají?

Jednou měsíčně zde máme paní psycholožku, které se mohou svěřit s tím, co zažila v terénu. Samozřejmě velmi psychicky náročné situace přicházejí. Musíte reagovat rychle, nejsme tam za lékaře, přesto zpětně často přemýšlíme, co a jak jsme udělaly a přehráváme si v hlavě prožité nelehké situace. Není to psychicky lehká profese.

V čem vidíte podstatu domácí péče?

Dříve bylo samozřejmé, že rodiny žily pospolu. Děti, vnoučata i pravnoučata viděly umírat rodiče nebo prarodiče v domácím prostředí. Myslím, že tato humánnost by se měla mezi lidi vracet. Všichni si přejeme odcházet důstojně, ve svém rodinném prostředí a nebýt přitom sami.

Domácí péči Andělka indikuje pacientův ošetřující lékař, při propuštění z nemocnice o ni rozhoduje ošetřující lékař a základní služby jsou propláceny všemi zdravotními pojišťovnami, kromě Oborové zdravotní pojišťovny, se kterou právě probíhají jednání.