Alena Ženíšková: Ne každý si ve svízelné situaci umí a dokáže poradit sám

Příbram se chystá na zřízení nové služby, která se nazývá nízkoprahové denní centrum. Ráda bych se tímto článkem pokusila vysvětlit občanům, co se pod tímto, možná pro někoho málo pochopitelným pojmem skrývá.

Posláním takového centra a v něm poskytovaných služeb je nabízet pomoc mužům a ženám, kteří se z různých příčin ocitli v nepříznivé sociální situaci a podpořit je ve snaze tuto situaci řešit.

Těmto klientům může být poskytnuto sociální poradenství, základní zdravotní ambulantní ošetření, stejně tak jako využití zařízení pro osobní hygienu popř. i strava. Tato pomoc je také nabízena prostřednictvím aktivního vyhledávání uživatelů terénními pracovníky. V tuto chvíli nám v Příbrami s poskytováním alespoň některých služeb pomáhá Farní charita Beroun.

Nízkoprahové denní centrum poskytuje službu všem, kteří pomoc potřebují. Obávám se, že mnozí lidé si spojují takové zařízení s povaleči a opilci, kteří se poflakují okolo nebo uvnitř takového zařízení.

Tato představa je však bohužel zcela mimo realitu. Většina měst, a dovoluji si říci, že prakticky všechna větší města v ČR zařízení tohoto typu provozují. Ti, kteří jsou klienty takové služby, jsou také většinou lidmi s příběhem a věřte, že nikdo z nich si život na ulici neplánoval. Jen málokdo si, myslím, uvědomuje, že každý z nás se do takové situace může dostat. Stačí jen shoda nepříznivých okolností. Ztráta zaměstnání, ztráta rodiny, životní tragédie, psychické selhání.

Ne každý si ve svízelné situaci umí a dokáže poradit sám. Pád až na samé dno může být někdy až nečekaně rychlý. V takovém případě nastanou jen dvě varianty. Buď je takový nešťastník zachycen záchrannou sítí v podobě třeba takového centra anebo zůstává na ulici špinavý, a tak trochu i zapáchající vagabund, který si za to dle mínění svého okolí může především sám. Věřte, že se i pod touto slupkou skrývá lidská duše, do které nikdo z nás nevidí.

Netvrdím, že mezi nimi nejsou tací, kteří již nemají žádný životní motiv, jsou agresivní a ohrožují okolí. Je jich ale velmi málo. V Příbrami je kolem 53 lidí bez trvalého přístřeší a já si dovolím tvrdit, že možná 3 nebo 4 z nich spadají do skupiny nepřizpůsobivých občanů bezdomovců.
Nízkoprahové denní centrum bude zařízení, kde budou pracovat kvalifikovaní sociální pracovníci. Centrum bude mít stanoven pevný režim a pomoc těmto lidem bude poskytována jen za určitých podmínek, např. konání činnosti ve prospěch města.

Prosím, abychom neházeli všechny tyto osoby do jednoho pytle. Zkusme jim prosím pomoci. V tuto chvíli postačí alespoň to, když někteří z nás uberou na kritice něčeho, co ještě v Příbrami nebylo, něčeho, co teprve vzniká a čemu většina běžných občanů vlastně moc nerozumí, t.j. nízkoprahovému centra města Příbram.

Po dopsání tohoto článku se ke mně donesla pro mne zdrcující zpráva. Zemřel zdejší člověk bez přístřeší, Ing. Jiří Bílek. Den předtím jsem mu převazovala otevřenou diabetickou nohu. Seděl přitom na popelnici na dvoře městského úřadu před sociálním odborem. Téhož dne v noci dodýchal v dešti na holé zemi v Jiráskových sadech. Nedůstojné a smutné. Jako člověk a zdravotník se nemohu smířit s tím, že lidem v nouzi nejsme schopni poskytnout ani to, co zvířátkům. Vždyť útulky máme i pro pejsky a zatoulané kočičky. Proto budu nadále prosazovat vznik nízkoprahového centra pro osoby bez přístřeší.