180 km na kole v horách s převýšením 2500 m je pro handicapované sportovce brutalita

Honzo, začněme nejprve polovičním Ironmanem v Lahti. Přijmi mou gratulaci k zisku titulu mistra světa. Počasí vám během závodu bohužel vůbec nepřálo, neboť intenzivně pršelo. Jak se ti v takových podmínkách jelo?
Moc děkuji za gratulaci. Úvod závodu byl ještě bez deště, což bylo skvělé, ale během prvních deseti kilometrů cyklistiky začalo pršet a déšť byl postupně silnější a silnější. Samozřejmě závodit v dešti není nic extra příjemného, ale v cyklistice mě to příliš nelimitovalo, to až později při výrazně kopcovitém běhu.

Která část byla nejnáročnější? Všiml jsem si, že si při běhu používal gumové rukavice.
Nejhorší byl běžecký půlmaraton s velkým převýšením. Na běžeckou formuli obvykle používám tzv. tvrdé plastové rukavice s gumou, ale za mokra nemají potřebnou přilnavost. V prudkých výjezdech jsem musel hodně improvizovat a zvolil jsem klasické gumové rukavice na úklid, se kterými bylo možné stoupání vyjet, ale moje dlaně trpěly. Ty spáleniny od gumy a rozedřené puchýře bych nikomu nepřál, ale byla to jediná cesta, jak závod dokončit, protože běžecká trať rozhodně nesplňovala specifika a standardy sportu handicapovaných.

Kolik se účastnilo celkem závodníků a kolik z nich bylo v kategorii PC (Physically Challenged)? Jaká byla atmosféra při závodu v Lahti?
Celkem se světového šampionátu v Lahti zúčastnilo přes 2000 závodníků a ve sloučené kategorii handicapovaných sportovců nás startovalo 6. Atmosféra byla hodně proměnlivá, stejně jako počasí. Ranní start za východu slunce byl skvělý, ale s intenzivním deštěm ubývalo fanoušků na trati a zejména na cyklistice to atmosféru moc nemělo. Běh už byl zase o trošku lepší, ale přiznám se, že jak jsem bojoval sám se sebou a technikou, tak mě povzbuzování spíš rozčilovalo, protože jsem nebyl v dobrém rozpoložení.

Měli jste možnost Finsko trochu poznat? Čím je specifická místní kuchyně?
Neměl jsem moc volného času, ale dlouhý triatlon je krásný tím, že již během tréninku na tratích závodu nebo v okolí akce jste pořád venku a tu destinaci prostě vnímáte. Cyklistiku trénujete na venkově, městský běh na trati a plavání v jezeře, nebo bazénu spolu s místními, což je vždy obohacující. Většinou se snažím vyhledávat i typické místní podniky, kde interakce s domorodci pokračuje a ochutnat tradiční kuchyni patří k mým hlavním mimosportovním cílům. Severská kuchyně je obecně založena na vyšší konzumaci ryb a zejména krémová lososová polévka mi strašně chutnala. Bez čeho si naopak dokážu život představit je filtrovaná káva, jenže na klasické espresso ve Finsku narazíte poměrně zřídka.

O 14 dní později následoval triatlonový Mont Everest v podobě mistrovství světa v dlouhém Ironmanu v Nice. Jak moc se organizačně lišil závod ve Francii oproti tomu ve Finsku?
Organizačně obě akce provázelo mnoho zmatků a ve Francii jsem to vnímal asi intenzivněji, protože samotný závod pro mě představoval opravdu limitní záležitost. Kromě toho jsem v posledních týdnech strávil tisíce kilometrů za volantem, což mi na pohodě a klidu moc nepřidalo, ale nakonec jsem se se stresem dokázal vyrovnat a oba závody mi de facto vyšly podle představ.

Jestliže v Lahti byla brutální běžecká část, v Nice na vás čekala pro změnu extrémní cyklistika. Můžeš trochu popsat její parametry?
Obecně můžu říct, že již jen celková délka cyklistické části 180 km je pro horní končetiny extrémní a když připočteme horský profil s převýšením 2500 metrů a vedro, je to smrtící kombinace. Samotný výjezd na Col de l’Ecre, který v cyklistice dominoval, byl 20 kilometrů dlouhý a po jeho zdolání zbývalo 120 kilometrů v horách, takže celkem brutalita! Byla to ale nádherná trať, byť extrémní.

Závod jsi dokončil za 13:52:38 hodiny, avšak mimo oficiální kvalifikaci z důvodu nesplnění přísného časového limitu v cyklistické části. Jak budeš na tento závod vzpomínat?
Určitě v dobrém. Dokončil jsem, a to se počítá. Celkový limit jsem stihnul o více než 3 hodiny, ale ten průběžný cyklistický bohužel ne. Přeci jen celý Ironman není sport primárně určený pro handicapované sportovce a všechny limity jsou nastaveny pro zdravé. Do Nice se budu chtít jednou určitě vrátit a zvládnout přísné limity. Nyní jednoznačně vím, že jsem odvedl maximum a dokončení Ironman World Championship Nice patří mezí mé největší sportovní úspěchy, podobně jako Ironman World Championship St. George 2022 a absolvování kultovního běžkařského závodu Vasaloppet 90.

Máš v plánu ještě nějaký závod ve zbytku sezony a k jakému cíli budeš upínat svou pozornost směrem k příštímu roku?
Za 5 týdnů mám ještě v plánu absolvovat 70.3 Ironman Greece, kam se chystá i několik mých triatlonových svěřenců, což bude krásná tečka za letošní úspěšnou sezonou. Svůj pobyt v Řecku si chci ještě trošku protáhnout a prodloužit si léto, abych nabral sílu do dalších bojů. Přeci jen budoucí plány jsou neskromné a mám vůli se neustále posouvat dál. V příštím roce by to znovu mohly být oba světové šampionáty Ironman World Championship Kona, Havaj a 70.3 IM Taupo, Nový Zéland. Zejména Havaj mi ve výčtu mých sportovních úspěchů chybí, a přitom celý Ironman se zrodil právě tam. Tak uvidíme, čeká mě ještě dlouhá cesta, během které musím dokázat skloubit vrcholový sport a finanční zajištění mé činnosti. A v obou případech být úspěšný, jinak se neposunu dál.