Zralé léto v Brdech voní vřesovým nektarem

1. srpna 2026 (07:11)

foto: Vřes obecný. / Karel Hutr

Když se léto přehoupne do své druhé poloviny, bývá les krásně barevný. Tedy pokud není takové katastrofální sucho jako je letos. Na rozlehlých bývalých dopadových plochách rozkvétají miliony drobných květů vřesu obecného. Rozsáhlé pláně se během několika dnů promění v růžovofialové moře, které provází nezaměnitelná medová vůně. Jak jsem ale zmínil, sucho a horko nepřeje ani vřesům a tak nekvetou jako bývá zvykem. Navíc keříky vřesů stárnou a tak odumírají i věkem.

Vřes není jen symbolem pozdního léta. Pro hmyz představuje vydatný zdroj potravy a pro včely je jednou z nejvýznamnějších medonosných rostlin. Vřesový med patří mezi nejcennější druhy medu. Má výraznou chuť, charakteristickou vůni a kvůli své husté konzistenci se jen obtížně vytáčí z plástů. Proto jej včelaři často prodávají i s kousky pláství ve sklenicích.

Vřes má své místo také v lidovém léčitelství. Přidává se do bylinných čajů a obsahuje řadu prospěšných látek. Jen výjimečně lze narazit na bíle kvetoucí rostlinu. Podle starých pověr přináší bílý vřes štěstí a naši předkové věřili, že chrání před zlými silami. Zajímavostí je, že ještě před rozšířením chmele se díky obsahu tříslovin využíval také při vaření piva.

Kdo někdy procházel rozkvetlými brdskými vřesovišti, ten na tento zážitek jen tak nezapomene. Vůně vřesu, bzukot tisíců včel a nekonečné barevné pláně vytvářejí atmosféru, kterou lze jen těžko popsat slovy.

Jenže tato krajina není samozřejmostí. V první řadě vznikla díky vojenskému využíváná ještě nedávno a za další vřes je rostlina, která také stárne. Přibližně po patnácti letech začínají keříky chřadnout, postupně odumírají a pokud se porost neobnovuje, místo časem zarůstá lesem. Stačí se podívat na opuštěné lomy, neudržované louky nebo některé části bývalých vojenských prostorů, kde si příroda rychle bere území zpět.

Aby se mohl vřes přirozeně obnovovat, potřebuje obnaženou minerální půdu a dostatek světla. Dříve mu tyto podmínky vytvářela intenzivní vojenská činnost i občasné požáry, které odstranily staré porosty i náletové dřeviny. Vřes totiž nesnáší zastínění a tam, kde se postupně vrací les, z krajiny mizí.

Péče o brdská bezlesí proto není jen otázkou estetiky, ale také ochrany jedinečného přírodního prostředí. Na bývalých dopadových plochách dnes kromě náletových dřevin a vřesu rostou borůvky, brusinky nebo robustní kapradina hasivka orličí. Údržbu však často komplikuje nevybuchlá munice, která znemožňuje nasazení těžké techniky. Na některých místech proto probíhá pouze ruční odstraňování náletových dřevin.

Vřes to ale na mnoha místech už nezachrání. Ten už na většině ploch zestárnul a prosychá a proto i letos kvete méně. Samozřejmě, že zkázu dokonávají sucha a vedra.