Zoolog: Kdo se podívá ropuše zblízka do očí, už o ní bude přemýšlet jinak

V Hornickém muzeu Příbram nenajdeme jen historiky či odborníky na geologii, jak bychom mohli laicky očekávat, ale řadu dalších specialistů. Část zdejších muzejních sbírek má na starost zoolog David Fischer, jehož zaměřením jsou raci, mihule, ryby, obojživelníci a plazi. Nejen za kuňkou obecnou pořádá exkurze do mokřadu v Jablonné. „Příbramsko bylo ještě kolem roku 2000 z pohledu podobných stanovišť v rámci České republiky naprostým zjevením. Proto tu máme tak vysokou koncentraci takzvaných evropsky významných lokalit, kde chráníme obojživelníky,“ říká David Fischer v následujícím rozhovoru.

Do mokřadu v Jablonné se s vámi zájemci mohli vydat na jaře. Jaké živočichy lze v lokalitě pozorovat a čím je unikátní?
Jedná se o jednu z nejcennějších lokalit minimálně v rámci Středočeského kraje. Je chráněna jako přírodní památka a zároveň jako takzvaná EVL – evropsky významná lokalita, kde hlavním předmětem ochrany je vzácná žabka kuňka obecná. Protože byl ale mokřad na pokraji zániku v důsledku událostí, které vyústily v masivní zarůstání orobincem a v podstatě zde nezůstala žádná voda, došlo k jeho kompletní obnově. A právě povídání o tom, proč a s jakým výsledkem obnova proběhla, včetně ukázky celé řady druhů zde žijících živočichů, bylo předmětem exkurze.
Lokalita je významným rozmnožovacím stanovištěm nejen zmiňované kuňky. Je na ní vázáno i několik dalších druhů obojživelníků, jako jsou čolek obecný, čolek velký, blatnice skvrnitá, skokan hnědý, skokan štíhlý, skokan zelený, skokan krátkonohý, ropucha obecná či rosnička zelená. Žije zde také řada druhů vážek a po revitalizaci se objevily i druhy pro oblast Příbramska doposud vzácné – vážka jarní, vážka červená nebo šídlo tmavé. Z ptáků můžeme zmínit chřástala vodního nebo husu velkou.

Najdeme na Příbramsku další místa, která mají obdobnou hodnotu jako mokřad v Jablonné?
Příbramsko bylo ještě kolem roku 2000 z pohledu podobných stanovišť v rámci České republiky naprostým zjevením. Proto tu máme tak vysokou koncentraci evropsky významných lokalit, kde chráníme obojživelníky. V té době se jednalo především o oblast Sedlčanska a Hvožďanska. Bohužel ani nám se ale nevyhnula masivní intenzifikace rybářského a zemědělského hospodaření a do dnešních dnů se kvůli tomu situace na mnoha místech rapidně zhoršila. Takový unikát, jakým je Jablonná, budeme proto hledat o dost hůře. Nicméně vcelku dobře prozatím funguje třeba přírodní památka Horní a Dolní Obděnický rybník na Sedlčansku nebo přírodní památka Rožmitál pod Třemšínem. Na druhé straně máme i lokality (a je jich podstatně více, nežli těch funkčních), kde se za posledních dvacet let hospodaření podařilo zájmové druhy téměř nebo zcela vyhubit. K nim patří EVL Bezděkov, Dražská Koupě, Vočert a Lazy a další.

Je o vycházky zájem a chystáte se je zařadit i do podzimního programu Hornického muzea?
Stěžovat si rozhodně nemůžeme. Zájem o podobné aktivity je značný, a to jak ze strany veřejnosti, tak škol. V dnešní době lze situaci, kdy na podobnou akci dorazí třeba padesát až sedmdesát lidí, totiž pokládat za malý zázrak. A nám se to třeba na Jablonné stalo již dva roky po sobě. V podzimním období nejsou pro podobné exkurze vhodné podmínky, protože hlavní protagonisté – tedy zvířata – se už ukládají k zimování a obecně je většina z nich již složitě pozorovatelná. Z tohoto důvodu podobné akce realizujeme převážně v jarním či časně letním období. Není totiž z pohledu vedoucího horší exkurze než taková, kdy chodíte přírodou a říkáte účastníkům, co vše by mohli vidět, kdyby nebyla zima. Zájem o naučné vycházky ještě vzrostl se zřízením Chráněné krajinné oblasti Brdy, kdy na jejich pořádání spolupracujeme s AOPK ČR – Správou CHKO Brdy. Veřejnost se tak dostane s odborným výkladem na místa, kam po desetiletí nebylo možné vstoupit, kupříkladu na bývalá vojenská cvičiště.

Zoologa by zřejmě část návštěvníků v muzeu zaměřeném na hornictví neočekávala. Můžete přiblížit, co vše obnáší vaše práce?
To máte asi pravdu, ale my jsme velké regionální muzeum, které se ještě dlouho po mém nástupu jmenovalo Okresní muzeum v Příbrami. Tudíž zde nemáme jen zoologa, ale řadu dalších odborných pracovníků, jež by mnozí také nečekali. V Hornickém muzeu najdete botaniky, archeology, historiky, etnology, geologa. Naše práce samozřejmě obnáší péči o sbírkový fond. Dále provádíme různé výzkumy, publikujeme v odborných i populárních časopisech, spolupracujeme s řadou institucí včetně státní správy. V posledních letech pak řada z nás věnuje nemalé úsilí práci s veřejností a osvětové činnosti. Osobně právě toto považuji za velmi důležité. V mém případě se jedná o jednu z nejlepších možností, jak třeba děti přitáhnout k ochraně přírody nebo z nich alespoň nevychovat ignoranty, kteří budou pro zábavu zabíjet u rybníka žáby. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že kdo se jednou podíval třeba ropuše zblízka do očí nebo překonal „vrozený“ strach a pochoval si hada, už i o takovýchto tvorech přemýšlí úplně jinak než doposud. Podobné programy se mnou zatím absolvovaly minimálně vyšší tisíce zájemců, v převážné většině dětí.

Na čem aktuálně pracujete a jaké projekty vás čekají v nejbližší době?
Kromě prací souvisejících se sbírkovým fondem využívám zimní období zejména ke zpracování výsledků z různých výzkumů. S dalšími lidmi, se kterými na výzkumech spolupracujeme, je připravuji k publikování. Protože mým hlavním předmětem zájmu jsou raci, mihule, ryby, obojživelníci a plazi, „překvapivě“ se jedná o práce věnující se právě zástupcům těchto živočišných skupin – letos to budou rak kamenáč, ještěrka travní, ještěrka zelená, užovka podplamatá a užovka stromová. Aktuálně také finalizuji kapitoly věnované zoologii v nové knize s názvem Uranová Příbram. Ve spolupráci s AOPK ČR bychom měli ještě dokončit práce na přípravě záchranného programu pro raka kamenáče.