Známky nejsou to hlavní. Jak letos dopadla vysvědčení příbramských školáků?

Školní rok oficiálně končí 30. června, někteří žáci si čerstvé vysvědčení převzali již minulý pátek a užívají si o několik dní delší prázdniny. Uzavření vzdělávacích institucí a přechod na distanční výuku zkomplikovalo v tomto školním roce život dětem, jejich rodičům i pedagogům. Obtížnější bylo také celkové hodnocení výsledků práce školáků v nestandardním režimu. Zástupcům vedení základních škol v Příbrami jsme položili otázku, jak se výkonnost jejich žáků během pandemie podepsala na závěrečném vysvědčení.

Renata Nováková, ZŠ 28. října
Nelze všeobecně shrnout vliv pandemie a distanční výuky na naše žáky. Někomu distanční vzdělávání vyhovovalo a podával výkony shodné s těmi, které jsme pozorovali v prezenční výuce. Někteří žáci se v distanční výuce našli, motivovala je a závěrečné vysvědčení jim i jejich rodičům bude dělat zaslouženou radost, protože se zlepšili.

Jiným naopak výuka na dálku neprospěla a ztráceli se v ní. Nedokázali si najít systém a strategii učení, měli problémy s odesílám úkolů a plněním povinností. Jsou to ti, kteří potřebují denní kontakt s učitelem a přítomnost ve škole, elektronická komunikace a vyučovací hodiny zprostředkované videokonferencemi jim nevyhovují. Přesto učitelé našli způsoby, jak i těmto dětem pomoci při učení. Nepozorujeme výrazně lepší nebo výrazně horší výsledky klasifikace a závěrečného hodnocení letošního školního roku.

Šárka Jendruščáková, ZŠ Jiráskovy sady
Hodnocení na konci školního roku vychází z metodického doporučení vydaného ministerstvem školství. Naše škola nevyužila hodnocení slovní, ale klasické známky. Rodičům, kteří měli zájem o slovní hodnocení, jsme samozřejmě vyšli vstříc. Výkonnost žáků je paušálně nehodnotitelná. Hodnotíme individuální výkon dítěte podle jeho možností, klasické srovnávání žáků mezi sebou není vhodné, i když tuto skutečnost mohou lidé vnímat subjektivně různě.

Roman Behún, ZŠ pod Svatou Horou
Pandemie uštědřila školám zdrcující úder. Způsobila jejich zavření. Učitelé nemůžou do žáků čepovat znalosti v kelímcích přes výdejní okénko, ani nedokáží dovážet vzdělání coby zásilková služba rovnou do domácností. A tak se „narodila“ distanční výuka, novinka pro žáky, novinka pro rodiče, novinka i pro učitele.

Zpočátku jsme zápolili s porodními bolestmi, zvykali si na to, jak nám chybí každodenní kontakt se žáky, jejich úsměv či vzdorovité poznámky, naše gesta při výuce, zvýšení hlasu, pochvala či jejich prosté „Dobrý den“. Ale jak říká klasik, nouze naučila Dalibora housti, i my jsme se zdokonalovali, žáci si začali zvykat a najednou jsme všichni zjistili, že to docela jde. Ještě před pár lety většina učitelů obtížně přijímala ztrátu tradiční papírové třídní knihy či žákovské knížky, žehrala na přehnanou digitalizaci školy a výuky, chtěla opouštět oblast školství a argumentovala tím, že Komenský se musí obracet v hrobě.

A teď? Spousta pedagogů středního, ale i staršího věku vesele skypuje, dovádí na různých platformách pedagogických programů, natáčí videa, vytváří dokumenty. Pro mnohé už není nejdůležitější výška jejich důchodů, ale způsoby online výuky se svými žáky. Světe, div se, pandemie mnohým z nás razantně připomněla, že jsou dvacátá léta 21. století.

Distanční výuka však není jen o tom, aby žáci vstřebávali nové učivo, vypracovávali domácí úkoly a snažili se sbírat co největší počet známek potřebných pro vysvědčení. Musí být i zábavná, oddechová, motivující a v mnoha směrech také tvořivá. Měla by žáky podněcovat k vlastní aktivitě, posilovat spolupráci v rodině, ať už mezi dětmi a rodiči, tak mezi sourozenci.
Vzhledem k nastavení způsobu distanční výuky na naší škole nedošlo k významnému propadu ve známkách na vysvědčení oproti předchozím školním rokům. Myslím si však, že známky na vysvědčení v tomto období nejsou to hlavní.