Žena regionu: Každá pomoc, i sebemenší, má smysl

Odmala měla ochranitelské a pečující sklony. Přála si být zdravotní sestrou, i když v její rodině nikdy žádný zdravotník nebyl. To se jí také splnilo. Jako zdravotní sestra se nyní v příbramské Oblastní nemocnici na lůžkovém oddělení chirurgie stará o nemocné. Pečuje ale i mimo pracovní dobu. A to nejen o své vlastní dvě děti, ale i o spoustu dalších. Před dvěma lety založila spolek Radost Příbramáčkům a pomáhá, kde je potřeba.

V září se stala Ženou regionu Středočeského kraje. Tento týden si ze slavnostního galavečera v Senátu Parlamentu ČR domů přivezla další krásné ocenění. Ze 140 finalistek ze všech regionů Česka získala nejvíce hlasů a stala se tak absolutní vítězkou celorepublikového kola.

O své první pocity se za námi přijela podělit do naší redakce.

Proč si myslíte, že jste vyhrála právě Vy?
Vyhrála jsem díky Příbramákům, kteří můj spolek neuvěřitelně podporují a věří mu. Za to bych jim chtěla moc poděkovat, vážím si toho.

Mediálně známou jste se ale stala již před šesti lety.
Ano, to je pravda. Účinkovala jsem v pořadu Výměna manželek. Byla to ohromná zkušenost, ale nikdy už bych do toho nešla. Každý vás pak sleduje, nemůžete jít pomalu ani v klidu nakoupit. Na hubnutí to ale bylo dobré, za 10 dní jsem zhubla asi šest kilo.

Jako zdravotní sestra pracujete s dospělými. Neláká Vás spíše práce s dětmi?
S dětmi bych pracovat nemohla, to bych psychicky nezvládla. Když umírají starší lidé, tak je to smutné, ale když umírají děti, to je to nejhorší. Lidi, co pracují s nemocnými dětmi, obdivuji.

Jaká žena je pro Vás ve Vašem životě největším vzorem?
Od dětství jsem měla ráda lady Dianu. Pamatuji si, že když zemřela, vystřihovala jsem si o ní všechny články. Přestěhovali jsme se tenkrát zrovna s rodiči na Slivici a já jsem si tam její články dlouho schovávala.

Spoustu žen o sobě tvrdí, že se mnohdy cítí jako muž. Jak to máte Vy?
Já se za každých okolností cítím jako žena. Už i proto, že zvládám více věcí najednou (smích). Běžně při žehlení ještě vařím a píšu s děckem úkoly.

Co bylo hlavním impulsem k založení spolku Radost Příbramáčkům?
Pořádala jsem pro děti z Dětského domova Pepa v Lazci mikulášskou nadílku. Lidé za mnou tenkrát sami chodili a chtěli pomáhat. Nabízeli mi pro děti peníze. Založila jsem tedy transparentní účet.

Vzpomínáte na svou první „oficiální“ dobročinnou akci?
Zhruba před pěti lety jsem se dozvěděla o jedné mamince, která pro svou kamarádku ze sedlčanského azylového domu shání vybavení pro miminko. Bylo mi jí líto, udělala jsem tedy sbírku. Když jsem však poté zkontaktovala ředitele azylového domu, abych se s ním domluvila na předání věcí, dozvěděla jsem se, že žádná taková paní tam nežije. Byl to smyšlený příběh. Paní ty věci chtěla pro sebe. Věci jsem přesto do azylového domu tenkrát dovezla a vozím dodnes.

Byly při zakládání spolku nějaké překážky, nebo šlo vše hladce?
Od začátku jsem okolo sebe měla spoustu úžasných lidí. Hlavně díky nim šlo vše hladce a bez komplikací. Hodně mi pomohla Hanka Kadlecová ze spolku Ichtyóza. Nabídla se mi také jedna příbramská právnička, že za mě zdarma zařídí všechny potřebné náležitosti.

Sáhla jste si někdy na dno?
Všechny příběhy se vás vždy nějakým způsobem dotknou. Často vzpomínám na rodinu, které vyhořel dům. Také si díky této práci uvědomuji, jaký je život tenký led. Jak zdraví není vůbec samozřejmostí.

Je nějaká situace, na kterou nikdy nezapomenete?
První Vánoce v Dětském domově Pepa v Lazci. Brečela jsem dojetím, když jsem viděla, jakou měly děti z dárků radost.

Daří se Vám skloubit všechny Vaše aktivity s péčí o rodinu?
Charitě se věnuji pokud možno v době, kdy jsou mé děti ve škole a v jeslích. Pracuji na částečný úvazek. Dělám dvanáctky a pak mám vždy pár dní volna, tak to skloubit jde. O víkendech se snažím být s rodinou, mám pevně dané mantinely, přes které nejdu. Nezdá se to, ale je to celkem časově náročné. Jen ohlídat účetnictví. To pak dělám většinou po nocích.

Co děláte ráda, když máte chvilku jen pro sebe?
Já mám vždy volno až večer ve vaně (smích). Tam si ráda dám sklenku vína. Někde jsem se o tom zmínila a lidé mi od té doby dávají víno, abych si ho v té vaně vypila. Jsou ženy, které ve svém volném čase sportují, nebo mají nějaké své koníčky. Mým koníčkem je starat se o druhé.

Co byste poradila ženám, které by také chtěly pomáhat, ale bojí se, zda to
všechno zvládnou?
Aby do toho šly. Stačí dělat malé věci. Třeba navštěvovat nemocné. Každá sebemenší pomoc má smysl. Já sama jsem nečekala, že by to mohlo nabrat takové rozměry. Dodnes si pamatuji, jak jsem poprvé vezla do azylového domu v Sedlčanech prvních třicet pytlů s věcmi.

Jaký je váš největší sen?
Přála bych si, aby to pořád bylo tak, jak to je nyní. Aby lidé měli stále chuť pomáhat druhým.

Spolek Radost Příbramáčkům funguje od 9. srpna 2017. Za tu dobu Jana Puklová Havelková pomohla spoustě dětí. A rozdává radost i nadále.

Tip redakce: Absolutní vítězkou Ženy regionu je Středočeška! Stala se jí zakladatelka spolku Radost Příbramáčkům a zdravotnice Jana Puklová Havelková