Zalezlíci: Máme hodně loutek, které si sami vyrábíme

Míček Flíček. To byla první hra příbramského loutkohereckého souboru, dnes známého jako Zalezlíci. Odehrála se v zapůjčené Malé scéně příbramského Domu kultury v roce 1962 pro děti bytízských zaměstnanců. Po úspěchu v krajské loutkařské soutěži v Hořovicích byl ustaven stálý soubor Rudý kvítek. Malá scéna se přejmenovala na Dětskou a hrálo se každou neděli. Soubor měl 50 členů. Někteří z nich se pustili do vyrábění vlastních loutek. Tak vznikla skvělá představení, která se hrají dodnes: Tři malá prasátka, Tuláček Vihio, Beránci a ospalý čert, Panáček Malíček, Vánoční hra.

Kdyby loutky nebyly po sametové revoluci z Malé scény vyhoštěny, měly by tam své útočiště možná ještě dnes. Nejen loutky, ale i některé nahrávky a kroniku se tenkrát naštěstí podařilo zachránit. Nové útočiště loutkoherci našli v příbramském Domě dětí a mládeže. Prostě tam „zalezli“ a loutky uskladnili, kde se dalo. Zůstalo pár nadšenců, díky kterým v roce 1991 vznikl Divadelní spolek Zalezlíci. A dětem hrají dodnes.

„Od roku 1991 začínáme psát nové dějiny příbramského loutkohereckého souboru, ale neradi zapomínáme, co nás předcházelo. I když to bylo v jiném režimu, vzniklo to z nadšení lidí a z lásky k dětem a k loutkovému divadlu. Jak říká Tuláček Vihio – „díky vzdálení přátelé“, uvedla Marcela Jelínková, vedoucí zájmové činnosti DDM Příbram.

Do zákulisí Zalezlíků jsme nahlédli s Marcelou Puškárovou, vedoucí loutkohereckého souboru.

S jakými loutkami hrajete?
Máme soubor marionetových loutek, javajek, maňásků a hodně loutek, které si vyrábíme a přizpůsobujeme místu, kde hrajeme, protože v DDM není klasická loutkářská scéna, která byla dřív na Malé scéně Divadla Antonína Dvořáka.

Jak dlouho novou pohádku zkoušíte?
Práce na nové pohádce není jen zkoušení, ale i výběr hry, příprava scénáře, scény, loutek, takže s tím vším a zkoušením asi rok. Všechny jsme zaměstnané ženy s rodinou, takže děláme, co můžeme.

Jaké příběhy děti nejvíce baví?
Musí tam být i legrace, hlavní hrdina, s kterým se mohou ztotožnit a příběh, který končí vždy dobře.

Máte nějaký veselý zážitek s dětmi při představení?
Asi nezapomenutelný zážitek byl, když chlapeček vytáhl pistol a začal střílet na loutky. Nevím, jestli je veselý, ale překvapivý byl hodně.

Část výtěžku ze vstupného jde na projekt ADRA
Podporujeme projekt ADRA o.p.s., a to tzv. Čalantika. Jedná se o děti z vyloučeného sociálního prostředí ve slumech v Bangladéši. Z každé vstupenky počítáme s 5 Kč na tuto věc. Ne všechny děti se mají tak úžasně jako ty naše, a to bychom rády také
propagovaly. Nejsme na světě samy, máme se báječně. Pokud naše dítě trpí, tak je to hloupostí jeho rodiče, ale v Bangladéši si děti vybrat nemohou, je tam prostě bída, nevzdělanost. A ta podpora je v tom, že se děti dostanou do školy a dostanou alespoň jednou denně najíst. Co k tomu víc říct. Děkujeme, že pomáháte s námi.

Samy mají doma děti a jistě i spoustu dalších povinností, přesto se zalezlice každé úterý sejdou u zkoušky. Hrají jednou měsíčně, vždy v neděli odpoledne. K představení navíc vždy něco dobrého upečou. A zdaleka nejsou pořád jen zalezlé. Jezdí na různé akce a všude tam, kde si je pozvou.

V neděli 13. října se hraje Není myška jako miška. Najde stále nespokojená princezna Miška toho nejsilnějšího ženicha, a nebo svého ženicha najde malá Myška? To se dozvíte v této veselé kouzelnické pohádce.