Zakladatelka Spolku Děti a Rodiče usiluje o založení Montessori školy

25. září 2019 (11:11)

Má dvě děti, které vzdělává doma. Nyní chce v Příbrami založit další školu s alternativním vzděláváním

Radní města Příbrami dostali do rukou žádost o založení Montessori školy v Příbrami. Kolem padesátky příznivců Montessori vzdělávání svým podpisem podpořila myšlenku založit ve městě další alternativní školu. Bude ve městě o tento způsob výuky ze strany rodičů dostatečný zájem? Má smysl zakládat zde další školu s alternativním vzděláváním, když tu je Waldorfská škola? Odpověď by mělo přinést anonymní dotazníkové šetření městského úřadu, které je k dispozici od včerejšího dne.

Nyní ve městě působí Montessori klub pro děti od 18 do 36 měsíců. Zakladatelkou klubu je Zuzana Spálenská. Má dvě děti, které vzdělává doma. Přes její časovou vytíženost si na nás udělala čas a do klubu nás pozvala.

Vše tu má své místo a také důvod, proč to tak je. Děti si po sobě uklízejí, hned jak s něčím dopracují. Teprve pak si mohou vzít další pomůcku. Samy si připravují svačinu, umývají po sobě nádobí. Věci pokládají pouze na koberec nebo na stůl, aby je chránily před poničením. Chrání tím i svou práci, protože je jasné, kdo s čím pracuje, a nikdo nezasahuje do práce jinému. „Spousta lidí si myslí, že omezujeme svobodu dítěte. Pravidel ale máme jen nezbytně nutné množství. Abychom tu mohli společně fungovat a naše prostředí se nezničilo, nemohou si děti dělat vše, co se jim zachce. Navíc tím, že se tu vyznají, se tu pak cítí bezpečně,“ uvádí Zuzana Spálenská.

Na první pohled běžná dětská herna. Když jsme však v policích místo typických hraček našli struhadlo a místo plastových hrnků skleničky, došlo nám, že nepůjde o všední hernu. Počáteční nedůvěru v nás ale Zuzana dokázala během rozhovoru velmi rychle odbourat.

Děti tu mají k dispozici potenciálně nebezpečné předměty...
Ano, máme zde spoustu ostrých a křehkých pomůcek, a to i pro velmi malé děti. A má to svůj účel. Když jim dáme plastové hrnky, tak je sice nezničí, ale také se nic nenaučí. Sklenka když spadne, hledáme pak spolu způsob, jak to napravit. Nikoho nekáráme, společně to vyřešíme. Není to učitel, který jim říká, jak to mají dělat a jak ne. Je to sám materiál, který jim dává zpětnou vazbu. Také se jim snažíme ukázat, jak s věcmi bezpečně pracovat. V připraveném Montessori prostředí umožníme dětem zvládnout "zakázané" podněty (stříhání, zapalování svíčky), aniž by ohrozily sebe nebo své blízké.

Máte tu děti, které ve čtyřech letech umí počítat a číst. Není to příliš brzy?
Maminky v mém okolí, i ty "nealternativní", si všimly, že kolem čtvrtého roku se jejich děti zajímají o písmena. Ale pak si řekly: „Proč ho to budu učit, když se to naučí ve škole?“ A to je právě špatně. Paní Montessori pochopila, že když děti mají možnost dělat věci v senzitivním období, učí se to „zdarma“. Bez jakéhokoliv úsilí a námahy. Proto je v pořádku, když některé děti zvládají matematiku nebo písmena již v předškolním věku. Když je k tomu přivede jejich vnitřní touha, dělají to hravě a s radostí, protože je to baví, ne proto, že musí. Celé je to založené na myšlence, jak jim zprostředkovat to, o co mají zrovna zájem.

Jaké jsou tedy základní principy Montessori výuky?
Při výuce se vždy snažíme vycházet z reality. Když se například v klubu s dětmi seznamujeme s abecedou, mají možnost si samy osahat miniaturní předměty, které začínají na konkrétní písmeno. V matematice se poprvé neseznamují s číslicemi, ale s věcmi, které počítají a porovnávají. Vše se snažíme zhmotnit. Dle Montessori principů postupujeme od uchopení k pochopení.

Uvedete nějaký reálný příklad?
My třeba s dětmi chodíme na terénní exkurze, kde pozorujeme zvířata v jejich přirozeném prostředí. Poté v klubu zkoumáme jejich vlastnosti a životy v knihách a skrze pomůcky. Jsou školy, kdy děti na začátku dostanou prázdnou místnost a mají si ji upravit podle sebe. Musí se společně domluvit, co za omezený rozpočet nakoupí. Třeba to budou dřevěné desky, ze kterých spolu s učitelem vyrobí police. Musí spočítat plochy, objemy barev pro nátěr, zabezpečit logistiku, zajistit nářadí. Pracují v realitě. Není to založené jen na hypotetických příkladech z učebnice, ale na skutečném životě.

V čem je největší rozdíl od klasických škol?
Každé dítě jede svým vlastním tempem. Pracuje s danou pomůckou tak dlouho, jak potřebuje. Samo si zvolí předmět, kterému se chce věnovat jen okrajově a kterému naopak věnuje většinu času. Také si samo zvolí cestu, jakou půjde. Jsou například děti, které k učení potřebují pohyb. Když se mladší dítě chce učit počítat na schodech, umožníme mu to. Není to jak v klasické škole, kde děti nesmí během vyučování opustit třídu nebo lavici.

Jak vypadá třída v Montessoriovské škole?
Děti jsou neustále obklopené pomůckami, které jsou jim po celou dobu volně přístupné. Největším rozdílem ovšem je, že Montessori vzdělávání je založeno na smíšených ročnících, tzv. trojročích. Každé dítě je nejprve nejmladším a později nejstarším v dané třídě. Nejdříve je vedeno a poté se učí vést jiné. Tento princip funguje na všech úrovních vzdělávání, od těch nejmladších až po ty nejstarší. Fascinuje mě, když si tříleté dítě vezme mladšího kamaráda a jde mu ukazovat, jak se s něčím pracuje. Kdybych mu to ukazovala já, tak to mnohdy nefunguje tak dobře.

Jaký je rozdíl mezi Waldorfským a Montessori vzděláváním?
Obě formy vzdělávání sledují stejný cíl - svobodný, odpovědný a spokojený člověk. Jen k němu jdou jiným způsobem. V Montessori má dítě větší svobodu určit si projekt, kterému se bude více věnovat. Ve Waldorfském prostředí je vždy daná určitá epocha, které se všichni věnují společně. Také role učitele ve Waldorfské pedagogice je jiná. Tam je to pořád ten středobod, ke kterému se vše vztahuje. V Montessori je učitel více sledujícím. Pozoruje, jak děti pracují a na základě toho obměňuje prostředí. Má inspirovat a jeho úlohou je nadchnout děti a udržovat v nich touhu po poznávání. V žádném případě ale nelze říci, co je dobré a špatné. Každý si musí najít tu svou cestu, která mu bude vyhovovat.

„Myslím si, že samotná Waldorfská škola pociťuje, že o alternativní vzdělání je mezi rodiči velký zájem. Podle mě se ale stává, že i rodiče, kteří nejsou zapálenými příznivci Waldorfu, tam své děti dávají, protože zkrátka nemají jinou možnost. Byla bych pro, aby si každý mohl vybrat to, co je mu bližší,“ dodává Zuzana.

O soukromé škole Zuzana neuvažuje. Podle ní není správné, aby bylo vzdělávání přístupné jen těm, kteří si to mohou dovolit. Jednou z možných variant by bylo založit Montessori třídu v rámci některé ze stávajících klasických základních škol. I tato varianta však má podle Zuzany svá úskalí.