Záchranáři varuji před otravou houbami

My Češi houby milujeme – rádi je sbíráme a ještě radši konzumujeme. I v našich lesích se ale dá najít řada prudce jedovatých hub, a tak každou houbařskou sezónu zaznamenávají středočeští záchranáři i výjezdy k otravám houbami. Počet těchto zásahů není vysoký (řádově jde o jednotky případů), ale to proto, že většina těch, kteří mají problémy po požití hub, vyhledá lékařskou pomoc dřív, než se dostane do život ohrožujícího stavu a musí si zavolat sanitku.

Otrava houbami může mít celou řadu příznaků. Ty především závisí na množství a druhu hub, které jsme požili, a na celkovém zdravotním stavu otráveného. Po pozření se může otrava projevovat zvracením, křečemi, dušností a třesem. Začne klesat krevní tlak a hrozí selhání základních životních funkcí.

V případě podezření, že jste snědli nesprávné houby, je nutné vyvolat zvracení, pokusit se zintenzivnit vyprazdňování střev podáním projímadel a užít větší dávku živočišného uhlí. Uhlí na sebe dokáže navázat škodlivé látky a je tedy naděje, že zmírní jejich vstřebávání do těla. Hodně pijte kvůli proplachování ledvin a vyplavování toxických látek z organismu. Zároveň tím předejdete dehydrataci při častém zvracení a průjmu, které mohou otravu provázet. Rozhodně se vyhněte konzumaci mléka a alkoholu, které mají dle mýtu při otravě pomoci, protože byste jimi zbytečně zatížili už tak „zkoušený“ zažívací trakt. Pijte vodu nebo čaj.

Zavolejte tísňovou linku 155, nebo se snažte co nejrychleji se dopravit do nemocnice. Zajistěte vzorky hub nebo požitého jídla. Pokud ho již nemáte, stačí vzorek zvracení nebo i stolice, z nichž se pak dá zjistit zdroj otravy a druh toxinu.

Houby nemusí být z řad jedovatých, aby potrápily příležitostného houbaře, který nezná zásady skladování hub a nechá je zapařit třeba v igelitovém pytlíku, nebo ve vyhřátém autě. Obvykle se po požití projeví obdobné příznaky jako při otravě – nechutenství, zvracení, bolesti břicha a průjem. Tomu se však říká „nepravá otrava“.

„Otrava pravá“ nastává po požití skutečně jedovatých druhů hub účinkováním mykotoxinů. Nejzákeřnější jsou ty, u kterých dlouho trvá, než se začnou projevovat příznaky otravy (i několik hodin po požití). Jed při nich napadá játra a ledviny. Dochází také k metabolickému rozvratu činnosti organismu. Ve chvíli, kdy se objeví úporné průjmy, bolesti hlavy, sucho v ústech, zástava močení, zežloutnutí kůže, bývá stav postiženého člověka vážný.

Nejjedovatější houbou, kterou si můžete z našich lesů odnést, je muchomůrka zelená. Tu si nezkušený houbař může splést s žampiónem, bedlou nebo třeba holubinkou. Jed muchomůrky zelené je schopen způsobit akutní selhání jater. To, pokud není včas rozpoznáno, vede až ke smrti. Otrava muchomůrkou zelenou se projeví po relativně dlouhé době (průměrně 10 hodin po požití). V dalších dvou dnech dochází k urputnému průjmu a zvracení. Poté dojde ke zlepšení stavu, které je však jen „na oko“ a při němž toxin dál poškozuje jaterní buňky. Pokud nedojde ke správné léčbě, zhruba do týdne pacient umírá na selhání jater.