Za kouzlem a tajemstvím nevšedního světa lišejníků

Nejspíše skončím někde u lesního potůčku nebo u starých stromů. U vody je vždycky krásně a je tam co fotit. Pak také miluji stromy a zvláště ty staré. Klidně i jejich torza. Se stromy pak souvisí i ta třetí možnost, kde a co fotit, když třeba není příliš času a přesto chci ještě na poslední chvilku před večerem do lesa. Je jedno zda prší, je mlha nebo slunečno. Mnohdy je totiž daleko zajímavější než výhled z kopců do krajiny pohled na miniaturní svět lišejníků.

Pokud je jakékoliv počasí a třeba i v zimě, kdy je minimum sněhu nebo žádný, zamířím třeba do kamenného moře, mezi skaliska nebo mezi stromy. Všude najdeme mnoho druhů lišejníků. Tyhle na první pohled nenápadné organismy, pokud tedy neporůstají větší plochy jako třeba dutohlávky v kamenných mořích, jsou krásné pro svoje tvary, barvy a i místa, kde se vyskytují. Někdy jsou lišejníky zcela nenápadné, aby po dešti ožily zcela jinými odstíny barev a zvětšily svůj objem.

Jsou prostě krásné a rozmanité. Zajímavé jsou i jejich české názvy: provazovka, vousatec, terčovka, rožďovka, stužkovec, dutohlávka a mnoho dalších…

Tyto organismy jsou důkazem nesmírné vytrvalosti. Některé druhy dokážou přežívat v opravdu extrémních podmínkách. Vydrží sluneční žár, jiné spalující mráz a další snáší nekonečné přívaly vod. Nejsou to vlastně rostliny, ale houby!

Lišejníky ale žijí v symbióze nejčastěji se zelenou řasou. Tu má asi 93 % druhů českých lišejníků. Vzácnějším typem je symbióza se sinicemi se 7% zastoupením v české flóře. Některé druhy mohou mít dokonce oba dva symbiotické partnery.

A jak spolu mohou vycházet? Houba, tedy lišejník, poskytuje řase vodu a anorganické látky. Na oplátku má houba organické látky od řasy, která je fotosyntézou vytvoří ze sluneční energie.


Příště si představíme konkrétní a tak trochu i pro Brdy typické druhy.