Za jak dlouho je možné vypít 13 piv v jednom Vrančickém tupláku?

V pátek byl svátek. Ne už ale tak dalece pro řadu dobrovolných hasičů. Do obce Vrančice, nedaleko Milína, se sjelo najednou hned 24 soutěžních družstev, aby se utkala v tradiční a oblíbené soutěži "Vrančický tuplák". Zájem byl v posledních dnech o účast tak velký, že byli pořadatelé donuceni přihlášky dokonce regulovat a několik zájemců odmítnout, aby se z utkání nestalo dvoudenní.

Přípravy byly stejně precizní jako každým rokem a SDH Vrančice věnovalo přípravě desítky hodin. Za podpory řady sponzorů vybudovali dokonalou trať a zázemí, které bylo v některých bodech i luxusnější, než má řada z nás doma. Kdo se například může pochlubit toaletou s klimatizací, tlumenou hudbou a příjemnou nevtíravou vůní? Stejně dokonalá byla i samotná trať, která závodníky čekala.

O co vlastně ve Vrančickém tupláku šlo? Trať se každým rokem obměňuje a zůstávají jen oblíbené a známé body, na které se řada hasičů těší již předem. Zejména oblíbená plavba v neckách přes místní hasičskou nádrž má své nezastupitelné místo a ve stávájících vedrech se nelze ani divit, když dá někdo přednost koupeli v chladné vodě i v oblečení.

Jen stručný popis letošních nástrah trati. Největší nálož asi schytal velitel družstva, přestože se většinou nesl na polních nosítkách. Vybíhal jako první v nezbytných potápěčských brýlích, které musel mít po celou dobu na trati i s helmou, v duchu podtextu letošní soutěže – "výcvikové středisko“. Po přeběhnutí louky se musel ponořit do plného sudu vody a vylovit láhev, která svou barvou označení určila druh barelů, které měli po sestavení sestřelit proudaři ze zakotveného pontonu.

Teprve poté, co velitel určil družstvu barvu barelů, se vydali ostatní k jednotlivým stanovištím trati, většinou ve dvojicích. A všechno bylo závislé na časomíře, navíc nemohla jedna disciplína pokračovat bez dokončení předešlé. Dvojice závodníků s opatrností nastoupila do vratkých dřevěných necek a vydala se napříč nádrží k pontonu, aby postavila cíle pro proudaře. A že to nebylo jednoduché pěkně barely prostřídat: černá – bílá - černá - bílá. Poté pokračovali na druhý břeh, kde již na „zraněného velitele“ čekala nosítka. Po dopravě na určený bod si dvojice zažila výstup na věž. Jen málokdo se dokáže udržet na nohách, po absolvování deseti poctivě počítaných otoček okolo kolíku, ke kterému jste předkloněni a dotýkáte se ho přilbou. A lezte potom ještě na lano a přecházejte po něm ke druhému stromu nad zemí. Smíchu u toho bylo až dost.

Dalším úskalím na trati byl také klikatý polygon, kterým se museli hasiči proplazit v dýchací roušce a ještě s několikakilogramovou zátěží dýchacího přístroje na zádech (cca 7 kg). Ten byl mnohdy příčinou zaseklého závodníka o gumicuky natažené v uličce. Teprve po opuštění vykolíkované části byl velitel přenesen k bodu, kde několik účastníků mělo zřejmě poprvé šanci se seznámit s ruční pilou. Dokud nebyla kulatina přeřezána, nemohla se nosítka se zraněným velitelem vydat k prostoru ošetření. Část těla určená k obvázání byla náhodně vylosována a následně pak určený zdravotník začal roličkou toaletního papíru omotávat promočeného velitele. A ta voda ve styku s jemným papírem byla opravdu pomstychtivá. Teprve po ošetření se družstvo rozběhlo k sestavení hadic a když padl poslední barvou určený barel z pontonu do vody, nastalo finální zakončení této části soutěže. Na velitele, který byl ještě stále v potápěčských brýlích, čekala láhev piva, kterou měl vypít do dna. Sice si mohl vybrat mezi nealkoholickým nebo klasickým, ale jak vtipně poznamenal komentátor, obojí bylo teplé a stejně hnusné. S poslední kapkou piva v hrdle skončila i tato část soutěže.

Finální druhá část čekala na některá družstva ještě po vyhodnocení části první, po předání cen a diplomů. Bylo tu to hlavní – "Vrančický tuplák", který pojme najednou celých 13 piv. Ten ovšem pije společně celé družstvo a na čas. Poslední známý rekord je z roku 2014 a v čase 1:49 jej dosáhlo domácí družstvo SDH Vrančice.
Den to byl plný zábavy a smíchu, bavili se nejen soutěžící, ale i diváci. Perfektně připravené zázemí i trať, mnohdy vyšperkováno do dokonalosti. To se zase Vrančickým letos povedlo jako vždy a patří jim gratulace i s poděkováním..