Za atentát na sochu Gottwalda v Příbrami si muž odseděl 9 let

Prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda připomínaly desítky pomníků po celém Československu. Některé z nich – třeba bělostná socha na pražském nábřeží, přezdívaná podle ducha z britské televizní detektivky Hopkirk - se dočkaly posměchu, příbramský pomník byl dokonce koncem 70. let terčem bombového útoku. Po listopadu 1989 ale Gottwaldové rychle zmizeli, podobně jako pomníky jiných komunistických politiků.

Příbramskou sochu Klementa Gottwalda si jako druhý odlitek sochy zhotovené akademickým sochařem Břetislavem Bendou pro město Písek v roce 1976 zakoupilo město Příbram za cenu 540.600 korun. Socha mnoho let "zdobila" současné náměstí 17. listopadu. Po změně režimu, po Sametové revoluci, byla od roku 1990 deponována v areálu Technických služeb města. Na tomto místě byla až do roku 2016.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o umělecký předmět, zastupitelé hledali možnost, jak sochu zachovat. V minulosti byla nabízena různým institucím, ale vždy s negativním výsledkem. Zájem o ni projevila Alšova jihočeská galerie, která tak díky rozhodnutí zastupitelstva dílo zařadila do svých sbírek.

S odstupem času, z dnešního úhlu pohledu, bylo pozitivní, že byl umělecký předmět zachován, přestože jeho námět je sporný. Je totiž dokladem historie takové, jaká byla. Město Písek nechalo bronzový originál v roce 1990 roztavit. Na záchraně druhého odlitku, dokladu regionální historie, proto se zájmem spolupracovalo písecké Prácheňské muzeum.

Z historie kolem sochy Klementa Gottwalda
V roce 1976 byla v Příbrami na náměstí 17. listopadu, tehdy náměstí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), odhalena socha Klementa Gottwalda. Byla druhým odlitkem sochy zhotovené akademickým sochařem Břetislavem Bendou na zakázku pro město Písek, kde byla instalována v roce 1975.

Při desátém výročí sovětské okupace Československa se mladý horník Ondřej Stavinoha rozhodl, že ji s kamarády pomocí výbušniny odpálí z podstavce.

Pár minut po půlnoci, 24. srpna 1978, se Příbramí ozvala ohlušující rána. Výbuch sochu rozerval v rozkroku a utrhl Gottwaldovi pravou nohu. Zároveň se vysypala okna i výlohy po celém náměstí. Stavinoha za svoji protirežimní akci putoval na devět let do vězení. Ondřej Stavinoha musel splácet i opravu sochy, celkem 105 tisíc československých korun.

Stavinohův „atentát“ byl politicky motivovaný: Gottwald pro něj symbolizoval teror, nesvobodu, podřízenost Moskvě. Zajímavostí bylo, že razantní protest neprovedl agent imperialismu či reakční živel, jimiž obyvatelstvo soustavně strašila propaganda, nýbrž muž z lidu, horník, zástupce nejvyzdvihovanější profese v zemi.

V roce 1990 byla socha z příbramského náměstí odstraněna a uložena v nevyhovujících podmínkách v areálu Technických služeb města Příbrami. Po roce 2000 byla městem nabídnuta příbramskému Hornickému muzeu s návrhem umístění v rekonstruované části pracovního tábora Vojna, pietním místě připomínajícím utrpení občanů v době komunistické zvůle. Autoři expozice i Konfederace politických vězňů ČR tuto nabídku odmítli. Hornické muzeum Příbram, které je správcem sbírek regionální povahy, nemělo prostory k vhodnému deponování sochy, proto ji dle vyjádření ředitele muzea dr. Velfla, nemohlo přijmout.

S ohledem na regionální souvislosti bylo dílo jihočeského rodáka Břetislava Bendy nabídnuto Jihočeskému kraji, resp. správci jeho uměleckých sbírek, kterým je Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, která vlastní další Bendovy práce.

Umělecký předmět byl zapsán do Centrální evidence sbírek, vedené Ministerstvem kultury ČR a při jeho uložení v depozitáři jsou dodrženy podmínky dané zákonem o ochraně sbírek muzejní povahy č. 122/2000.

Prezidentské pomníky většinou doplatily na změny režimů
Sochařské podoby se kromě Gottwalda dočkali dva další prezidenti z let 1948 až 1989 - a na jejich pomník je možné ve veřejném prostoru ještě narazit. Bronzový Antonín Zápotocký dodnes shlíží na návštěvníky parku v jeho rodných Zákolanech na Kladensku, na rozdíl od pomníku, který byl v roce 1977 odhalen na náměstí před pražskou Vysokou školou ekonomickou. Prostranství tehdy dostalo také jméno po Zápotockém, podobně jako o pár let později nový most přes Vltavu. Dnes je známý jako Barrandovský, náměstí na Žižkově se jmenuje po Winstonu Churchillovi.

Lépe se dnes vzpomíná na Ludvíka Svobodu, kterého do funkce hlavy státu vynesly události pražského jara 1968. Jeho jméno dodnes nese pražské nábřeží, náměstí v Ostravě i ulice ve Vrchlabí nebo Hranicích na Moravě. Ani jeho pomníky - byť jich vzniklo jen pár - nezmizely v tavících pecích nebo jako v případě Zápotockého sochy z Klatov zakopané pod zemí. V březnu 2013 Svobodovi dokonce odhalili malý pomník v rodné obci Hroznatín na Třebíčsku.

V druhé polovině 80. let se chystali Ludvíku Svobodovi odhalit pomník také v Třebíči, do roku 1989 se ale podařilo dokončit jen třímetrový bronzový model sochy. Dnes je součástí sbírek Vojenského historického ústavu v Praze.