Z třetího prvním

Nominaci na post starosty jsem přijal z několika důvodů. Tím hlavním byla snaha o udržení směru a tempa, kterým se naše město v posledních letech ubírá. Každý nebo skoro každý člověk si musel všimnout, že se z Příbrami stalo lepší místo k životu. Máme zde stále mnoho bolestivých míst, nicméně ta dřívější šeď a nevalná pověst jsou pryč.

Na pondělním zastupitelstvu jsem byl zvolen osmnácti hlasy z pětadvaceti. Je to výsledek, se kterým mohu být jedině spokojen. Už od začátku mi bylo jasné, že nemohu počítat s absolutní podporou napříč celým spektrem zastupitelů. Jak jsem ve své krátké úvodní řeči po zvolení zmínil, velice dobře si uvědomuji, že nejsem tou osobou, tím člověkem, kterého si občané ve volbách vybrali. Preferenčních hlasů jsem sice neměl málo, přesto to byl jen zlomek z počtu, který obdržel pan starosta Vařeka. O to těžší je můj výchozí stav. Mohu být vítanou změnou, nepřípustnou volbou nebo třeba neznámou hrozbou. Kromě té běžné starostenské práce budu mít za úkol i dokázat, že mým zvolením neudělali zastupitelé chybu.

K úřadu starosty přistupuji s obrovským respektem. Nahrazuji totiž osobnost, s níž budu minimálně po nějaký čas srovnáván. Rovnítko mezi jmény Konvalinka a Vařeka rozhodně nepasuje. Ačkoliv jsme si vždy s panem starostou rozuměli, uvědomovali jsme si zároveň, že jsme v mnoha dimenzích zcela odlišní. Stylem, jednáním, přístupem a koneckonců i vizuálně jsme každý jiný. Na mnoho věcí máme odlišné názory. Tam, kde on šel s razancí, já bych byl opatrný a zase tam, kde já bych bouchl do stolu, on by mne vyzval ke zdrženlivosti. Navazuji na jím stanovené vize, do kterých však budu vkládat své myšlenky, své úhly pohledu.

Novináři se stále ptají po prioritách. Odpovídám, že priority byly stanoveny z velké části už v našem programovém prohlášení. Jejich vyjmenovávání se stává ohranou písničkou. Těch opravdu osobních priorit nebo spíše přání, existuje jen pár. Některá jsou více reálná, jiná spíše filosofická. Pochopitelně si přeji, abychom dotáhli rozpracované (a v některých případech i nešťastně zaseklé) projekty, abychom řešili a pokud možno vyřešili městské parkování a mobilitu obecně ke spokojenosti většiny občanů a abychom si i po veliké investici do akvaparku udrželi zdravou ekonomiku. Přál bych si, aby i nadále Příbram ožívala kulturou, zábavou a sportem. Skvělé by bylo, kdyby se podařilo malinko posunout i obecné společenské klima ve městě, ze kterého někdy čpí přemíra kritického negativismu nebo, mírněji řečeno, havlovská „blbá nálada“.

Pan starosta Vařeka ve svých článcích k odstoupení použil přirovnání o výměně kormidelníka při zachování stejného směru plavby. Já bych k tomu doplnil, že i když bude můj styl kormidlování trochu jiný, než měl pan starosta, vynasnažím se loď vést tak, aby posádka netrpěla mořskou nemocí a neměla myšlenky na opouštění paluby.

Mgr. Jan Konvalinka - starosta města Příbrami