Z lékařské mise v Keni mám strach, ale nadšení nad tím zatím převládá (ROZHOVOR)

Mladá lékařka z příbramské nemocnice Alexandra Gvozdeva dnes odlétá na cestu, která by pro někoho byla splněným snem, pro jiného noční můrou. V rámci dobrovolnického programu letí na jeden měsíc vypomáhat do keňské nemocnice. Lékařka plánuje sdílet své zážitky a fotografie z místa i s veřejností prostřednictvím sociálních sítí nemocnice. Zatím si můžete přečíst, co ji k tomuto rozhodnutí vedlo a co ji na místě bude čekat. Rozhovor byl realizován během včerejšího dne.

Kam letíte, z jakého důvodu a na jak dlouho?
Zítra odlétám do Keni, do Nairobi, kde se zapojím do dobrovolnické lékařské mise. Budu pracovat v menší nemocnici v rámci projektu ITIBO, což je dlouhodobá iniciativa českého zdravotníka Aleše Bárty a nadace ADRA. Nemocnice funguje i díky finanční podpoře z Česka a její vybavení je skromné, ale dostačující. Kvůli nedostatku lékařů tam pravidelně působí čeští doktoři na několik měsíců.

Jak je v Keni organizována zdravotní péče?
Zdravotní péči v nemocnici Itibo zajišťují především tzv. medical officers, což jsou zdravotní sestry s rozšířenými kompetencemi. Já tam budu měsíc, jsem gynekoložka, ale součástí týmu je také anesteziolog a infektolog, spolu s čtyřmi studenty medicíny. Pokusíme se tam společně udělat kus dobré práce.

Máte z něčeho obavy?
Zastihl jste mě 24 hodin před odletem, takže určitě cítím nervozitu a nejistotu ohledně toho, s jakými případy se setkám a zda je zvládnu. Vím, že v místních podmínkách se porody často odehrávají doma a do nemocnice se ženy dostanou až ve chvíli, kdy nastanou komplikace. To znamená, že budu čelit situacím, které nejsou v Evropě běžné. Na druhou stranu vím, že s pomocí místních zkušených porodních asistentek zvládneme, co bude potřeba. A i když mám určitý respekt, cítím samozřejmě i nadšení, které nad tím strachem převažuje.

Víte už dopředu, jaké budete mít k dispozici vybavení? Dá se srovnat s tím, na co jste zvyklá?
V rámci příprav jsem si sestavila seznam vybavení, které považuji za základní. Poslala jsem ho Aleši Bártovi, který tam nyní je, a on mi ho vrátil s mnoha položkami proškrtnutými. Takže něco tam samozřejmě je – porodnické křeslo, gynekologická zrcadla i ultrazvuk, ale například ne s vaginální sondou, což je u nás základní přístroj pro gynekologické vyšetření. Nedávno tam zavedli možnost provádět císařské řezy, ale kvůli nedostatku personálu musí vždy dorazit operační tým z nemocnice vzdálené asi 30 minut.

Co vás vedlo k rozhodnutí odletět ve svém volném čase pomáhat do Afriky?
Do výběrového řízení se hlásilo hodně zájemců a mám radost, že jsem dostala příležitost být součástí této mise. Jsem na začátku kariéry a stále se učím, ale věřím, že i to, co už umím, by mohlo být na místě užitečné. Zároveň si uvědomuji, že pro mě samotnou to bude velká zkušenost – profesně i lidsky.

Pokud vás projekt zaujal a chcete ho finančně podpořit, můžete tak učinit na odkazu ZDE.