Z Kozičína na Tok a Jordán. Na kole do nejvyšších partií Brd

Trasa, kterou dnes představíme, měří zhruba 23 kilometrů (s výchozím i koncovým bodem v Kozičíně). Od Pilské nádrže sice pojedete poměrně slušnou cestou až na Tok, ale pak už to budou jenom samé kameny, výmoly, uzoučké lesní cesty s kořeny a poté, co budete muset svoje kolo přenášet přes kamenné pole požárního pásu, zažijete i přebrodění menšího potůčku. Bude to zkrátka horská cesta pro horské cyklonadšence.

Čím je tato trasa jedinečná, jsou impozantní a strhující výhledy.
Jak se k nim dostanete? Z Kozičína, od parkoviště u úpravny pitné vody, vystoupáte Slaninskou cestou až k hájovně U Slaniny, dále doleva, později po modré turistické značce k Pilské nádrži. Jejím panoramatem se nezdržujte, věnovat se mu můžete při zpáteční cestě, pokračujete dále nahoru po modré až k rozcestí s křižovatkou ve tvaru písmene T – odbočíte vlevo, pokračujete po modré. Po poměrně rozbité asfaltové cestě dojedete k rozcestí U pilské studánky. Tam modrou značku opustíte (vede doleva a dostali byste se po ní do Nepomuku) a pokračujete rovně, po žluté. Poté, co přijedete na rozcestí zvané Na třetí, žlutá značka ukazuje doprava, nahoru do kopce - Čihadelská cesta. To je váš směr. Pokud milujete kopečky, nastává vaše chvíle. Schválně, pak si můžeme říct, kolikrát na cestě vzhůru slezete z kola? Vrchařská prémie bohužel pro vás nekončí u rozcestí U Šraňku, šlapete poctivě stále dál do kopce, abyste nabrali patřičnou výšku. Žlutá končí, napojujete se na zelenou. To nejhorší už máte skoro za sebou, po pravé ruce na vás vykoukne kousek požárního pásu, kterým se budete v závěru vracet. Pokračujete dál po zelené a vaše první etapa pak končí na krásné horské loučce, U Carvánky.

Malá lovecká bouda Na Carvánce (cca 850 m n. m.) patří v Brdech k jednomu z nejznámějších míst. Západně za ní se leskne malý rybníček, poblíž kterého můžete objevit zbytky původní hájovny. Hájovnu prý odjakživa obývali hajní, lovci, lesní dělníci nebo uhlíři. Podle spisovatele Jana Čáky (Čáka Jan, Střední Brdy, krajina neznámá, 1998) zde občerstvení, odpočinek a někdy i nocleh nacházeli také rakouskouherští a prvorepublikoví turisté a rovněž skauti. Poblíž cesty naproti boudě je udržovaná studánka s rumpálem. Co se týče kvality vody, nemáme vyzkoušeno, ale i když ji nebudete pít, v každém případě se můžete opláchnout, její ledová voda vás v parném letním období příjemně osvěží.

Je čas vydat se do těch nejvyšších partií Brd.
Po krátké zastávce na Carvánce, mimochodem není tam vůbec žádný telefonní signál, se vydáváte dál po zelené, s napojením na červenou turistickou značku až na nejvyšší vrchol Brd Tok (865 metrů n. m.). U doslova notoricky známé kamenné mohyly (s vyobrazením hlavy tetřeva, jehož tokání možná zapříčinilo pojmenování vrcholu) prozrazující výšku, se rozhodně nezapomeňte vyfotit. Pak už na vás čeká pověstná, velice fotogenická „louže“. Kdo ví, jak je hluboká… ale pravdou je, že i při těch největších vedrech nikdy nevysychá. Kolem ní vede uzoučká, hrbolatá cesta. Pokud nechcete zkoumat hloubku louže, doporučujeme slézt z kola. Ani další pokračování cesty není pro cyklisty příliš komfortní, ale díky odpružení horského kola to není zase až tak veliký problém. Pokračujete po červené a během vyhýbání se kamenům a výmolům můžete obdivovat úžasné scenérie nezapomenutelného bezlesého Toku ozdobeného torzy starých stromů, vřesovišti, borůvčím a brusinkovými keříky. Je vůbec možné, že před pár lety tady úřadovali vojáci, kteří plochu využívali jako střelnici? Pro zajímavost, střelnice zde byla založena v roce 1931.

Po okraji trvale nepřístupné části cílové dopadové plochy Tok přijedete na rozcestí Dlouhý kámen, přetnete cestu Aliance a pokračujete rovně po červené značce. Pojedete nádhernou, travnatou cestou, příznačně nazvanou Travěnka, lemovanou břízami a vřesem. Dovede vás až na rozcestí směřující k vrchu Houpák (794 m n. m.). Vrchol Houpáku a jeho okolí, údolí Mourového potoka a protisvah Dlouhého vrchu (775 m) dohromady tvořily za dob vojenského újezdu takzvanou Cílovou plochu Jordán, stejně jako na Toku, vojenskou střelnici. Cílová plocha ovšem dostala název podle nedaleké brdské osmistovky Jordán (826 m). Díky své poloze nám Houpák poskytuje jeden z nejúchvatnějších širokoúhlých rozhledů v Brdech. Podle znalců této krajiny zde prý za dobrých klimatických podmínek můžeme vidět Krušné hory, České středohoří, Lužické hory, Krkonoše, blíže pak Křivoklátské lesy a Hřebeny.

Na vrcholu Houpáku, na jeho svazích, a také v protisvahu k Dlouhému vrchu objevíme řadu starých a pochopitelně již neužívaných vojenských objektů, bunkrů, v různém technickém stavu. Některé z nich již mizí v porostu. Po založení brdské střelnice roku 1926 se na tomto místě průběžně testovaly prvky československého opevnění, později tady stavěla okupační německá armáda, která brdskou střelnici využívala jako "Truppenübungsplatz Kammwald", některé objekty byly vybudovány po II. světové válce. Jedním z nejzajímavějších, takzvaných pěchotních srubů, je fotogenický "Benešák" (postaven 1936), u kterého byla natáčena jedna ze scén filmu Obecná škola (informace ohledně historie Houpáku a dopadové plochy zveřejněny s laskavým svolením Mgr. Jaroslava Hodrmenta, pozn. autorky článku).

Jen co uvidíte opuštěné bunkry, ani si nevšimnete, že jste opustili bezpečí značené trasy. Ale nebojte se, s největší opatrností (kameny, díry a výmoly) sjeďte dolů, pod Houpák, směrem k letišti. Na dolní části cílové plochy však odbočíte vpravo po modré turistické značce a držet se jí budete ještě poměrně dlouho. Není to žádná cyklostezka, pojedete lesní cestou, ale pojedete. Nebudete muset jít pěšky a kolo vést. Trasa vás dovede k rozcestí U tří fořtů, vy pokračujete stále dál po modré až k rozcestí Mariina studánka. Na tomto místě doporučujeme malou zajížďku po zelené značce – K Mariinu prameni. Je to krásná studánka s výbornou vodou, doporučuje pět z pěti trampů.

Od rozcestí Mariina studánka vyvezte kolo dál po modré značce, asi po 50 metrech se značka ztrácí kdesi v hustém lesním porostu. Tento kousek je vskutku kouzelný. Nemůžete v žádném případě jet, kolo musíte vést, občas i přenášet, cesta, vlastně cestička vede přímo v lese, v bezprostřední blízkosti stromů, přes kořeny a kameny. Je to nádherný kus přírody. Doslova nezapomenutelný zážitek. Jen, co se dostanete z lesíčka ven, pak už pokračujete podél požárního pásu, stále po modré až k rozcestí U Rousínské boudy (695 m n. m.). Na tomto místě poměrně pohodlná, šotolinová cesta končí. Nenechte se zmást, neodbočujte doleva, pokračujte stále rovně, po modré. Budete procházet přímo požárním pásem. Ano, procházet. Na kole se zde jet nedá, kolo spíše budete muset přenášet. Je to vskutku zážitek!

V určitém momentu dokonce musíte s kolem přebrodit Tetřívčí potůček, v závěru pak musíte několikrát doslova šplhat s kolem do prudkého kopce. Ten poslední, nejprudší kopeček, vás dovede ke křížení s červenou turistickou značkou. Odložte na chvíli kolo a spusťte se dolů, do lesa, kousek po červené. Zhruba po 10 metrech narazíte na pozoruhodnou stavbu – kamenné schody. Byly údajně vybudovány jako spojnice mezi hájenkou pod Kloboučkem a hájenkou na Carvánce kolem roku 1800, kdy bývaly Brdy ještě nepropustným územím, kde bylo těžké projít. Schody vydržely dodnes.

Po krátkém odpočinku pak pokračujete stále po modré, až k rozcestí U Šraňku, kolem kterého jsme v úvodu naší trasy již projížděli. Vracíte se po žluté, Čihadelskou cestou, doprava k Pilské nádrži a zpět do Kozičína.

Odkaz na mapu na serveru mapy.cz je ZDE.