Z hald se zbytky uranových rud okolo Příbrami roste dálnice D4. Budily velké vášně, nyní funguje dohoda

 V čem byl v minulosti nejzásadnější problém a jak to aktuálně s haldami na Příbramsku vypadá?
Po ukončení těžby rud, jedno jestli uranových nebo jiných, zbyly v okolí Příbrami haldy. Nejvíce v kurzu jsou teď haldy číslo 11a a 11b na Bytíze. Dále potom haldy číslo 19, 15 a 16. Momentálně se rozebírají haldy 11a a 19, která se nachází mezi Drásovem a Dubencem. Využívají se na stavbu dálnice D4. A do budoucna se uvažuje o využití tohoto kameniva právě pro tento druh staveb, především pro spodní stavbu dálnic. Ale i pro jiné stavební realizace – bude záležet na certifikacích a možnostech úpravy tohoto kameniva.

Komu vlastně haldy v okolí Příbrami „patří“?
Patří státu. Spravuje je státní podnik DIAMO, jehož úkolem je zahlazování následků těžby. Spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Když se zeptám úplně laicky, nemůže z toho kameniva vyzařovat uran a ohrožovat okolí?
Největší obavy panovaly v Žežicích a na Brodě, které jsou postaveny na patě haldy. A právě v letech 2019 – 2020 se připravovalo využívání kameniva z těchto odvalů (správně se říká odval, ale tady je zažito halda). Šlo o obrovské množství kubíků. A panovaly mimo jiné obavy, že při „hýbání s haldou“ se začne uvolňovat do ovzduší nebo následně při distribuci kameniva do těch dopravních staveb do spodních vod něco, co by tam být nemělo. Ať už se jedná o těžké kovy nebo o aktivní radon, který uniká z haldy číslo 15. Radon je velmi těkavý a samozřejmě nepřispívá ke zdraví člověka. Ale daleko horší jsou právě sloučeniny těžkých kovů, které byly vytěženy na povrch.

Byly tyto dopady zkoumány blíže?
Samozřejmě se dělala tzv. EIA – posouzení vlivu na životní prostředí. Ale musím říct, že v období let 2019 a 2020 byla komunikace s obcemi a občany slabší. A co bylo nejzásadnější, a prakticky znedůvěryhodnilo celé posouzení, bylo konstatování, že dopravní zátěž v dotčených obcích naroste nevýznamně.

Ale bavili jsme se o nějakých 170 soupravách denně, což je ve skutečnosti 340 přejezdů, protože jedou tam i zpátky, z dosavadních pár desítek. Navíc bylo potřeba vzít v potaz prach, hluk, bezpečnost provozu a podobně. Bylo potřeba začít se bavit „na férovku“. Takže jsme se postavili proti rozebírání hald obecně.

Jak váš protest dopadl?
I díky tlaku veřejnosti se podařilo domluvit, že dodávka kameniva bude proudit souběžně z haldy číslo 19 (mezi Drásovem a Dubencem) a z hlady číslo 11a, právě proto, aby se zmenšil tlak a množství aut. Další, naprosto zásadní opatření je, že všechny soupravy, které odjíždějí z haldy, jsou zaplachtované a projíždějí mycím rámem. Zároveň se upravila doba expedice kameniva, které se smí vyvážet jen ve všední dny, v pracovní době, kdy se předpokládá, že jsou lidé v práci. Tedy se končí, tuším, v 15 hodin, v pátek dokonce ještě trošku dřív.
Další opatření, které se dělá nad rámec dohody, díky vstřícnému přístupu s. p. DIAMO je, že, že se i silnice pravidelně myje. Ještě předtím, než se začalo kamenivo odvážet, se silnice vyspravila s tím, že je domluveno, že po ukončení se opraví znovu. Zároveň se nejezdí přímo přes Dubenec a trasa se vyhýbá zastavěné zóně.

Dnes tedy vše funguje bez problémů?
Myslím, že takto ohleduplné soužití a zároveň využití kameniva se jen tak nevidí. Chápeme, že kamenivo je potřeba pro stavby. Nové lomy se těžko budou otevírat a kapacita těch v okolí by pravděpodobně nestačila nebo by se vyčerpala velmi rychle na stavbě jedné silnice.

Kde jinde se zvažuje využití tohoto kameniva z hald?
Zvažuje se obchvat Příbrami. Aktuálně má kamenivo kvůli své kvalitě omezené využití. Ale DIAMO uvažuje o úpravně, což by nejen zvýšilo kvalitu kameniva, ale teoreticky by se mohly využít i případné sloučeniny kovů vytříděné z hald. Svým způsobem jde o nový trend v EU – využít všechny vytěžené zásoby, aby se to, co jsme ze země už nějakým způsobem vydobili, co nejefektivněji zhodnotilo, což je i případ zdejších odvalů.

Znovu se ale zeptám: Nemůže to být nebezpečné?
S geologem Petrem Karešem jsme vzali přístroj na měření radioaktivity a procházeli kamenivo na stavbě, které se dodává z haldy číslo 19. Následně jsem konzultoval naměřené hodnoty i proces zpracování a využívání kameniva s Danou Drábovou, předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Následovala kontrola, která původně nebyla mým záměrem, ze které vzešlo ujištění, že proces odtěžování odvalu je v naprostém pořádku a žádné riziko, jak vůči životnímu prostředí nebo lidem, tam v žádném případě není.

Problematická může být halda číslo 15, která je právě u Brodu a Žežic. Tam se předpokládá, že toho aktivu, nechci říct přímo uranu, ale sloučenin uranových rud, bude víc. A to, že se v okolí objevuje radon, dává tušit, že tam něco je. A je otázkou, jakým způsobem to zpracovat. I voda, která odsud odtéká se musí upravovat.


Řekl bych, že toto je ještě citlivější než situace okolo haldy 19, protože je to daleko blíž zástavbě. Když se podíváme například na Žežice, ve kterých jsou relativně nové domy, které si tam lidé postavili, přičemž halda jim nevadila, jsou na ni zvyklí, a teď by došlo na její rozebírání třeba i v řádu desítek let, které by najednou způsobilo veškerý ruch s tím spojený, může to být problém.

Jsou ještě i jiné obavy?
Druhou obavou je, jestli, až se s tím začne hýbat, nebudou prachové částice unášet do ovzduší nebezpečné prvky. Teď se zpracovává EIA na posouzení, jestli je možné haldu 15 vůbec rozebírat. Dohoda je taková, že je to zatím „u ledu“ a zachovává se „status quo“, že nejprve se až na původní terén dotěží halda 19. To by mělo přínos i pro obec Dubenec, která by tím získala zajímavé plochy například pro průmyslové objekty nebo další rozvoj obce. Řádově se bavíme o dvaceti letech v závislosti na poptávce po tomto kamenivu.

Pokud budou nalezeny zbytky uranových rud, které by bylo možné zpracovat, co s nimi stát udělá?
Problém je, že když se tam najdou nějaké zbytky uranových rud, prakticky dnes nemáme v České republice žádnou zpracovnu. Ta, co byla v Dolní Rožínce, se zavírá. Takže budeme mít nějaký materiál, který by k využití možná byl, ale zatím ho nebudeme mít jak efektivně zpracovat. Ale pokud by ho bylo později větší množství, samozřejmě by se hledala nějaká cesta, jak ho využít, protože o tyto rudy je zájem a mají svoji cenu.

Tušíte, jakou cenu mají?
To bude nejspíš záležet na momentální situaci s dodávkami ve světě. Když se zvýší poptávka po čemkoli, cena raketově naroste. Tady na Příbramsku byla těžba utlumena a ukončena i proto, že se posledních mnoho let dotovala a byla dražší, než kolik se nakonec utržilo. Nějaké zásoby ještě zůstaly, ale těžba již nebyla efektivní.

Takže na Příbramsku uran ještě je?
Ano, nejen v těsném okolí Příbrami, ale například i v Petrovicích, kde jsem byl starostou, máme jedno naleziště. Když jsme vrtali do země kvůli zásobování pitnou vodou, zjistili jsme, že ji nemůžeme použít právě kvůli vysokému obsahu uranu.

Myslíte si, že mít v okolí ložisko uranu je pro obce devízou?
Každá důlní činnost je činnost pustošivá. Samozřejmě obce dostanou nějaké peníze za to, že se u nich těží, ale vždycky je to zátěž pro životní prostředí. K tomu musíme připočíst výše zmiňovanou otázku efektivity. Myslím, že žádná obec netleská vidině, že by se u nich měl otevřít lom nebo důl. To prakticky vždycky vzbudí vlnu odporu. I uhelná ložiska na severu Moravy se zavírají, protože se proti nim obyvatelé bouří.

Když odhlédneme od problematiky těžby a rozebírání odvalů, spousta obyvatel Příbrami a okolí má k haldám téměř až nostalgický vztah a možná si zdejší krajinu bez nich ani neumí představit. Nebylo by lepší je nechat být, tak, jak jsou?
Když jsem se před několika lety v této problematice angažoval, mluvil jsem třeba i s geologem a spisovatelem Václavem Cílkem, mimo jiné absolventem příbramské průmyslové školy, dříve báňské. On říkal, a já jsem se s tím ztotožnil, že když haldy necháme být, nic se nestane. Ale když je rozebíráme, určité riziko, byť krátkodobého, doufám, že ne trvalého, zhoršení životního prostředí hrozí.

Příbramsko je krajina, ke které hornictví patří. Jednou možností podle mě bylo využití kameniva ke stavbě, druhou využití hlad jako nějaké rarity, například jako vyhlídkové místo s naučnými stezkami. Některé z nich jsou dnes už tak zarostlé, že prakticky nepoznáte, že jsou to haldy. Ale nejvíce se nabízela halda číslo 19, což už je teď pasé. Otázkou také je, jak kdo haldy vnímá – jestli pozitivně, nebo negativně.

A opravdu si musíme nalít čistého vína, že kamenivo dochází a bude po něm poptávka. Po případných úpravách by se suroviny mohly využít nejen pro stavebnictví, ale třeba i pro metalurgii.

Co je z vašeho pohledu ohledně hald nejzásadnější?
Při jakémkoli rozhodování o nakládání s nimi je bezpodmínečně nutné intenzivně mluvit se zástupci obcí i občany, vysvětlovat a hlavně nelhat. Na druhou stranu musím říct, že po ne úplně klidném začátku dialogu, je dnes s vedením s. p. DIAMO velmi dobrá řeč, starostové obcí jsou informováni i nad rámec povinností a dnešní stav hodnotím pozitivně.

I kdyby nakrásně žádná opatření nečinili, nebyli by vítězi, protože by stále byly stížnosti a lidé by byli naštvaní. Myslím, že to by nikomu neprospělo. Hlavně víme, že když se ve společnosti vykopou zákopy, těžko se z nich vychází, takže tato dohoda byla ideálním řešením.