Z bývalé sklářské osady Míšov se vydáme vzhůru do Chynínských buků

Tato rezervace v podstatě navazuje na předchozí. Stejně jako PR Na Skalách a PR Getsemanka jsou i Chynínské buky součástí brdského hřebene, který se táhne jihozápadním směrem od vrcholu Na Skláři přes vrchol Na Skalách s rezervací stejného jména, dále přes Getsemanku až k vrchu Nad Maráskem (805 m). A právě k tomuto vrcholu se vydáme. Nebude to cesta dlouhá vzdáleností, ale bohatá na zážitky v podobě krásných zákoutí brdského lesa. A tak to chvilku potrvá, než se tam dostaneme a až potom se vnoříme i pod klenbu staletých stromů v PR Chynínské buky.

Nejjednodušší bude se do Chynínských buků dostat z Míšova. Než se ale ponoříme do brdských hvozdů, připomeňme si historii této obce.

Sklářská obec uprostřed pralesů
Míšov, původně sklářská osada, leží v nadmořské výšce 630 metrů. Sklárna zde byla založena v druhé polovině 17. století a společně s ní i vrchnostenský dvůr zvaný Bělehrad. Tento název se dodnes používá pro část obce severně od hlavní silnice na Plzeň a najdete ho i na mapách. Ze dvora se obdělávaly pozemky kolem vesnice a zároveň tady vzniklo několik domů pro dělníky.

Bělehrad (dříve také Belohrad), někdy nazývaný Míšovský dvůr, založil hrabě Václav Hynek Vratislav z Mitrovic. Jméno dvora pravděpodobně souvisí s tím, že byl dvůr zděný a při pohledu z dálky se jevil jako bílý.

V místní sklárně se vyrábělo nejen zrcadlové a tabulové sklo, ale i sklenice, misky a dekorativní předměty. S Míšovem je dokonce spojeno jméno jednoho z nejvýznamnějších šumavských sklářů, Kristiána Ferdinanda Abeleho. Jeho otec František Abel byl svého času nájemcem místní sklárny.

Kde se vzal název Míšov?
Podle lidového výkladu dostala vesnice jméno proto, že domky zde byly tak malé jako myší díry. Proto prý měl správný lidový tvar znít „Mýšov“.

Původní osada vznikla již v době rožmitálského osidlování v polovině 14. století. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1349, kdy patřila k arcibiskupskému statku rožmitálskému. V husitských dobách však vesnice zanikla a dlouhá staletí zůstala opuštěná. Je třeba si uvědomit, že tehdy ji obklopovaly pouze hluboké pralesy a lišky tu dávaly dobrou noc.

Život se sem vrátil až v 17. století se založením skelné huti. Obnovený Míšov se postupně rozrůstal – roku 1788 zde stálo 26 domů a žilo 257 obyvatel, v roce 1843 už měla obec 40 domů a 322 obyvatel. Dnes slouží většina místních chalup k rekreačním účelům.

Pokud se rozhodnete poznávat tuto část Brd, nejenom Marásek či Chynínské buky, Míšov je ideálním výchozím bodem pro výpravy do jižních i středních Brd. Parkovat lze přímo v centru obce, u obecního úřadu a vyhlášeného Grillu Míšov.

K pramenům a potokům
Když vykročíme z obce k jihu, projdeme mezi chalupami až k lukám na konci vsi. Odtud se konečně ponoříme do lesů a po červené turistické značce vystoupáme do nekonečného svahu pod vrchem Nad Maráskem. Ještě ve vesnici překročíme říčku Bradavu a pak po celý výstup budeme míjet další potoky a mokřady, protože tato část Brd je skutečnou zásobárnou vody.

To se nám potvrdí kousek za vesnicí u dalšího vodního toku, který překročíme po můstku. Pod ním protéká Červený potok, jenž zde sbírá vodu z mnohačetných pramenišť v křižovatce Pod Bůrkem. Tady v rozcestí nás přivítá Míšovský domek a pro unavené turisty je tu připraveno příjemné posezení.

Brdské lesy v této oblasti jsou protkány hustou sítí potůčků, pramenišť i mokřadů a ukrývají řadu známých studánek. O těch si ale povíme zase příště, až se přiblížíme vrcholové partii Marásku. Tady můžete poznat na vlastní oči onu věž, co ji vidíte třeba z Rožmitálska, jak vyčnívá nad horizontem lesů.