Vzhůru do oblak. Horská turistika skloubená s lezením na skálu, to je ferrata

6. listopadu 2020 (09:04)

foto: pribram.cz

Ferrata se stává čím dál populárnější. Jejím rájem je Rakousko, ale i v Česku najdeme krásná místa. Jak takový sport vypadá, co je k němu potřeba a pro koho je určen, jsme se zeptali sportovkyně Denisy Pazlarové.

Už jste slyšeli o stále populárnějším sportu s názvem ferrata? V současné době představuje ferrata (cesta ve vysokohorském prostředí) velmi atraktivní adrenalinovou aktivitu. Rok od roku si sport přitahuje stále větší počet zájemců. Jedním z nich je i příbramská rodačka Denisa Pazlarová, která má za sebou už pěknou řádku zdolaných stěn.

Většinou se jedná o celodenní záležitost, kdy člověk putuje přírodou, uráží velkou vzdálenost a prozkoumává velký kus okolí. Současná doba přináší mnohem větší zájem trávení času právě v přírodě. Dá se tedy očekávat, že zájemců o ferratu bude neustále přibývat.

Jak vlastně ferrata vypadá?

Tento sport skloubil horskou turistiku s lezením na skalní stěny. Díky ocelovému vodícímu lanu, které je nastálo připevněno ke skále, se člověk bezpečně dostanete do jinak nepřístupných míst. Díky tomu se nabídnou ničím nezakrývané fascinující výhledy.

Někdy skály nabízí i přírodní úchyty a stupy na nohy. V tomto případě je cesta vybavena pouze vodícím ocelovým lanem. Pokud na trase nedostatek přírodních prostředků k úchytu nebo stupy, jsou na skálu přidávány umělé prvky (žebříky, borháky, ocelové trny, kramle).

Ferrata má několik výhod oproti horolezectví. Postačí na ní pohodlné vyšší pohorky a nemusíte mít parťáka, který vás na laně jistí. Po výstupu na vrchol (tam většinou ferraty končí) se obvykle sestupuje zpět dolů pěšky většinou kamenitým terénem. Cesta nahoru a dolů tak nikdy není stejná.

Ferrata má několik úrovní obtížností. Jsou označovány písmeny od A do F. Na úroveň E a F už je potřeba mít velmi dobrou fyzickou kondici, hlavně sílu v rukou a dostatek zkušeností.

Na sport je potřeba i určitá výbava, která se odvíjí od úrovně obtížnosti. Základem bývá ochranná helma. Dále je zapotřebí horolezecký sedák, hrudní úvazek, ferratová brzda, odsedávka a další. Pro děti do 150 cm dokonce existuje i celotělový úvazek.

Abychom se z obecné teorie přiblížili praxi, zeptali jsme se Denisy na několik otázek. Prozradila nám i tipy na zajímavá ferratová místa, která rozhodně stojí za to v Česku navštívit.

Jak jste se k tomuhle sportu dostala?

Mám hodně ráda horskou turistiku a tohle je další možnost, jak si to trochu zpestřit a především se dostat někdy i tam, kam by to bez ferratové cesty nebylo možné. Moje první ferrata byla v rámci jednodenního kurzu v Děčíně na Pastýřské stěně. Chtěla jsem to vyzkoušet už delší dobu a zároveň je to podle mě dobrá možnost, jak získat cenné postřehy od zkušeného instruktora a vyhnout se tak zbytečným začátečnickým chybám.

Jaké ferraty pro Vás byly nejhezčí?

V Česku jednoznačně ferraty na Vrabinci, které mají krásné výhledy, dále Jezerní a Ledová stěna ve Víru a také nově otevřená ferrata mezi Hlubokou nad Vltavou a Purkarcem, kde se leze horizontálně nad řekou. Na Slovensku pak HZS Kyseľ, která vede korytem potoku Kyseľ ve Slovenském ráji. A ve Slovinsku jednoduchá ferrata Prestreljenik se skvělým cílem - oknem v horském masivu. Dále jich je hodně pěkných v Rakousku, ale na ty se teprve chystám.

Je v Česku dost míst, kde se dá sport provozovat?

Takovým rájem ferrat je právě Rakousko, ale myslím, že i Česko jich má na své poměry dostatek. Jsou napříč celou republikou, takže se to dá spojit vždy s nějakým výletem či dovolenou. Používám aplikaci Alpský vůdce, kde jsou přehledně všechny ferraty v Evropě včetně České republiky.

Jak dlouho Vám výstup zabere?

To hodně závisí na tom, o jakou ferratu se jedná. Například v Rakousku ve vysokých horách to je klidně i půl dne. U nás v ČR je to rozhodně míň, pokud budeme počítat jednu samostatnou cestu. V Česku je dost typické, že na jednom místě je hned několik cest v různých obtížnostech, takže záleží na člověku na co si troufne, jestli poleze více cest, nebo jestli se chce zlepšovat a bude cestu zkoušet vícekrát. Ne vždy je také ferrata přístupná hned z parkoviště, takže kolikrát zabere nějaký čas i cesta k ní a zase zpět k autu.

Jakou výbavu na své cesty máte?

Ferratovou výbavu - vždy helmu, sedací úvazek, ferratovou brzdu, rukavice a podle potřeby hrudní úvazek se smicí (na obtížnější a hlavně vertikální ferraty je rozhodně vhodný). Tento rok mi zpříjemňují lezení i boty s hladkou "lezeckou" podrážkou na špičce boty, se kterou se mi leze rozhodně líp, když je na ferratě nedostatek umělých stupů a člověk si místo nich musí hledat vhodná místa na skále. Dále také můžu doporučit zmíněnou "odsedku", na kterou se člověk může zacvaknout v případě, že je ferrata náročná a potřebuje si odpočinout. Lze se vyvěsit i do ferratové brzdy aniž by se spustil její párací mechanismus, ale s odsedkou je to zkrátka jednodušší a pohodlnější. No, a když se jedná o kratší ferratu, tak dostatek tekutin a když o delší, tak klidně i něco na převlečení. A rozhodně mobil v případě, že by se člověk dostal do potíží a potřeboval si přivolat pomoc.

Denise velmi děkujeme za všechny informace a fotografie, které nám k detailnímu přiblížení tohoto zajímavého sportu poskytla.