Vypusťte kostlivce ze skříně. Strach je nezbytný, ale nesmí paralyzovat

21. listopadu 2020 (07:31)

foto: pribram.cz

Lektorka Zborníková: Bojíme se změn a zůstáváme v něčem, co sice známe, ale vůbec nám to neprospívá. Pokud strach neovládneme, ovládne nás. Jak z takového kruhu vystoupit?

Alena Zborníková, lektorka, konzultantka a koučka z Čimelic již 12let rozvíjí interpersonální dovednosti, propojuje zdánlivě nepropojitelné, mění úhel pohledu, ukazuje v souvislostech a dobíjí energii lidem, kteří potřebují změnit svůj život k lepšímu. Alena pomáhá v seberozvoji a vzdělávání jak jednotlivcům, tak větším skupinám nebo firmám. Společně s ní se podíváme na téma „Strach“.

Co je vlastně strach? Encyklopedie praví, že strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Někdy je hrozba reálná, ale daleko častější je hrozba vytvořená naším myšlením. Když si svými vlastními myšlenkami dokážeme vymyslet dokonalé katastrofické scénáře.

Starořecký filozof Xenofón řekl: „Neexistuje nic, co může člověka ohnout víc než velký strach.“ Oproti tomu Jan Werich píše: „Strach, to je jako cit v prstech. Nemáš cit, šaháš do ohně, a uhoří ti ruka.“ Oba mají pravdu. Strach je nezbytný, ale nesmí paralyzovat. Tomu správnému strachu bychom mohli říkat respekt nebo také pokora.

Zdravý strach, pokora a respekt jsou důležité téměř ve všem. Přílišná jistota se snadno přelije do pýchy či namyšlenosti, pocitu, že nám se to či ono stát nemůže, a to je cesta do pekel. Takovou situaci můžeme často vidět například na silnicích. „Takové řidiče občas vnímám mezi Čimelicemi a Milínem, často předjíždějí na plné čáře,“ zmiňuje příklad Alena. Skutečná pokora je o zdravém sebevědomí, zdravé zodpovědnosti k sobě i druhým. Díky respektu jsme více obezřetní.

Se strachem je nutné pracovat, není konstantní, roste. Pokud ho neovládneme, ovládne nás. Nehledě na to, že už v Bibli je psáno: „čeho jsem se nejvíce obával, právě se stalo“. Bojíme se změny zaměstnání, změny bydliště a raději zůstáváme v něčem, co sice známe, ale vůbec nám to neprospívá.

Alena uvádí několik příkladů z praxe: „Znám případy, kdy se člověk „probál“ právě k tomu, co ho stresovalo. Nejmenovaná pediatrička se velmi bála nádoru tlustého střeva, odkládala vyšetření s obavou, že by potvrdil nález, až se dostala do fáze, kdy nešel léčit. Znám případ ženy, která se tolik bála, že ji partner podvede, že ho svým podezíravým chováním přímo vehnala do náruče jiné. Možná znáte příběh Dušana Vančury ze skupiny Spirituál Kvintet, který zemřel na sepsi po zánětu zubu, bál se jít do nemocnice.“

A jak tedy můžeme od strachu upustit?

„Jak uklidníte dítě, které se bojí v tmavé místnosti? Tak hlavně mu nemůžete říkat „neboj se, žádné strašidlo tam není“, protože právě v tu chvíli, jak to řeknete, si právě to strašidlo představí. Dítěte zbavíte strachu jednoduše. Rozsvítíte mu. To samé můžeme udělat my, pomyslně si rozsvítit. Podívat se na danou situaci racionálně a ze všech stran. Položíme si otázku, co se stane nejhoršího, když ona situace nastane? Když si na ni odpovíme, třeba zjistíme, že to vůbec není nejhorší, že je to dobře, kdyby se to stalo. A z hrozby je příležitost. Pokud ale zjistíme, že by to nebylo dobře, můžeme si položit otázku, co nejmenšího můžeme udělat pro zmírnění dopadu a na celou situaci se připravíme. Budeme mít záložní plán. Tím také získáme ztracenou rovnováhu a bude se nám dané situaci lépe čelit.

Samozřejmě také musíme věřit, že vše dobře dopadne, „když klepe na dveře strach, pošli otevřít víru“. Co je také dobré, je – nečekat, až nás nějaká odkládaná situace dožene. Pokud víme, že něco musíme udělat, že nám tak říkajíc nějaký kostlivec leží ve skříni, je dobré jít tomu naproti. Připravit se a prostě to udělat. Jakmile takovou situaci máme za sebou, neuvěřitelně se nám uleví, spadne z nás ten balvan, který by se časem podepsal i na našem zdraví,“ říká zkušená lektorka Alena Zborníková.

Pracovat se strachem je prostě důležité a o to důležitější ještě z dalšího důvodu. Strach velmi často používají manipulátoři pro manipulaci druhých. Ale o tom zase někdy příště.

zdroj: pribram.cz

autor: Jana Fedorová