Vychází Tajný život domorodců, debutový román o krizi mužství a bilancování v poločase

Třiačtyřicetiletý hrdina Petr před lety, hned po sametové revoluci, založil se svou ženou malou cestovní kancelář. Během dvaceti let odrostla jejich jediná dcera Miriam, jeho matka zestárla, s manželkou se odcizili. Petr odjíždí do Číny na služební cestu. V cizí zemi se mu vracejí vzpomínky na vlastní dětství, na první roky s malou dcerkou, která byla v posledních letech v rodině jediným pojítkem, teď ale vylétla z hnízda — i otcové tohle těžce nesou.

Únik hledá Petr v románku s dívkou, kterou potká právě v Číně a která je jen o málo starší než jeho dcera. Bilancuje. Stojí na rozcestí. A stále intenzivněji se mu připomíná jeho první láska Lenka, která kdysi za záhadných okolností zmizela. Citově vyprahlý muž, který stojí snad v polovině svého života, na bodu zlomu, naléhavě pociťuje, jak nerozumí sám sobě, ženám ani vztahům.

Narovnat pokřivený vztah s matkou, manželkou i dcerou a posunout se od vnímání žen jako pouhých objektů touhy a zdrojů zklamání se zdá být nadlidsky složité. Diagnóza současného mužství nikdy nebyla tak palčivá jako v tomto románu — ostatně sám autor přirovnává svého hrdinu k postavě Lestera Burnhama z Americké krásy. Je unavený životem, ale zároveň se zoufale touží udržet naživu. A má sklony k ironii. To ho možná nakonec zachrání…

Petr pochybuje o tom, že žije šťastný život, i když na první pohled mu nic neschází. Přesto se ohlíží zpátky: v jeho životě byly dřív okamžiky, o nichž s určitostí věděl, že je prožil správně — na rozdíl od všední a prázdné současnosti. „Tehdy vedl opravdový, plnohodnotný život. Byl mladý, jeho žena krásná, měli malou roztomilou dceru. A k tomu jezdili na výlety do přírody. To jsou přece chvíle ryzího štěstí. Nebo předtím studentská láska Lenka. To bylo další prameniště štěstěny. A teď se přeneste o čtvrt století dál: práce, spěch, opuštěnost, nepotřebnost… Není divu, že má Petr nutkání stále se otáčet zpátky. Jako by nechápal, že se svět mění, stejně jako se mění naše životní role,“ vysvětluje pohnutky své postavy Jan Kholl.

Jan Kholl sice románem Tajný život domorodců debutuje, s psaním má ale bohaté zkušenosti, vystudoval češtinu, živí se jako novinář a vede středočeskou pobočku ČTK. Ve volném čase jezdí na kole — což by mohla být irelevantní informace, pokud by nestála u zrodu knihy: „Před pár lety jsem se ošklivě vyboural na kole. Dva týdny jsem nemohl vstát z postele a měl jsem spoustu volného času. Hlavně na přemýšlení. Tehdy mě, možná vůbec poprvé v dospělém věku, napadlo, že bych mohl vytvořit i něco trvalejšího než včerejší zprávu. Tak se zrodil nápad na tuhle knihu. Román je pro mě jedna velká emoce a jsem rád, že se tu emoci podařilo vměstnat do konzervy, tu konzervu opatřit víčkem a že se teď můžu věnovat zase nějaké jiné emoci,“ popisuje Kholl. „Autor nechává vyplouvat na povrch dávno zapomenuté bolesti, které nasvěcuje nově a jinak. Výborně propracovaný text klade řadu otázek, nutí čtenáře k hledání odpovědí, nevrhá ho však do vzduchoprázdna,“ říká o knize její redaktorka a spisovatelka Petra Dvořáková.