Vladimír Šťástka: Současné povolování šroubů je postižené záchvatem zvnitřnělé kreativity

6. června 2020 (15:30)

foto: ernohorský

Baskytarista Visacího zámku Vladimír Šťástka v rozhovoru prozradil, jak trávil koronavirovou hudební odstávku. Poprvé kapela po uvolnění opatření zahraje v Petrovicích u Sedlčan.

V březnu vydal Visací zámek album Anarchie a totál chaos. Nikdy nehrané skladby jako Na úřadě, Zlověstně palmy šumí nebo Polednice zazní poprvé na živo 20. června v Petrovicích u Sedlčan, kde kromě Visacího zámku zahrají i Tři sestry. "Zvláště z Polednice mám velkou radost. Nečekal jsem, že se do tříminutové kompozice podaří vměstnat baladu z mé milované Kytice. A ono to šlo jako po másle," řekl zpěvák Jan Haubert.

Baskytarista Visacího zámku Vladimír Šťástka v rozhovoru prozradil, jak trávil koronavirovou hudební odstávku.

Jak Tě ovlivnil zákaz vystupování?
Poměrně jednoduše. A protože v jednoduchosti je síla, tak i mohutně. Ze dne na den fakticky zákaz výkonu povolání, zákaz vycházení, příjmy tím pádem na nule, stálé platby v téměř nezměněné výši...

Užíváte si volna, nebo jste se uchýlili k tvorbě nového materiálu, zkouškám, natáčení ve studiu, ...?
No vlastně svým způsobem si to užívám. Třeba jsem přečetl neuvěřitelné množství knih. Co se muziky týče, tak krize přišla den před tím, kdy jsme my, Visáči, měli odstartovat naší jarní túru k oslavě nového cédéčka Anarchie a totál chaos podporováni slovutnou kapelou E!E. Nakonec jsme si aspoň v půlce května společně zastreamovali ze skladu PragoSoundu v Tuchoměřicích. A první poodstávkové live-on-stage je plánováno na 20.června v Petrovicích u Sedlčan, kde zahrajeme s Třemi sestrami. A Anarchie a totál chaos Tour pojedeme od 18. září skoro do konce roku.

A co se Yamrtaalu, tedy mé druhé kapely týče, tak tam to bylo méně bolestné. Asi o dva koncerty jsme teda přišli, ale jelikož fungujeme na principu náhodných výbuchů, tak to tolik nebolelo. Akorát jsme museli posunout dodělávku naší další sady nahrávek, která ponese název DYGY Release Volume II, poněvadž DR Vol.I jsme vydali už loni. Díky událostem jsme zplodili ještě jednu pecku, stačil jsem jí otextovat a už jí umíme. Takže v půlce června sjedem do Kutné Hory k Petru Lebedovi do studia, nahrajeme, dohrajeme, zamícháme a vypustíme. Jako Jednička bude i Dvojka distribuována digitálně a v omezeném množství i na flashdiscích. A oproti Jedničce bude Dvojka podávána i s Jedničkou. Omezené množství totiž čítá 50 kusů.

Křest dílka proběhne v pražském klubu Vagon 23.července. Pozvaní jsou brněnští Baron & Veselí Bratři. Jeden z odpadlých koncertů Yamrtaalu měl být totiž s nimi. Za dobu odstávky jsem pro ně napsal dva texty a získal doživotní bezplatné místo náhradního baskytaristy (smích). Takže si to společně dáme jinde dříve než na původním místě, což byla hospůdka Pod Vobrazem na Kladně. Tam jsme totiž minulý týden při přepadovce dohodli se Sáfou druhý pokus na 3.října. Jo, všechna zde uvedená data se vztahují k letošku. Zatím...

Jak moc vás nemožnost vystupovat ovlivnila v běžném životě?
Hele, dost už bylo negativních řečí. Spíš jsme spolu s mojí ženou dospěli k pozitivnímu poznání, a to je, že jsme si oba dva před lety vybrali dobře, poněvadž za dobu, co se známe, jsme spolu byli dva měsíce v kuse 24 hodin denně až letos. Manželka je učitelka a dětičky drezírovala z domova. No, a přesto jsme se nezabili navzájem. Já vím, že jsou páry, které mají společný podnik třeba dlouhé roky a taky to daly, ale nemožnost úniku je silný faktor ovlivňující chování živočichů obecně, natož pak lidí. Ještě že už trochu povolilo.

Moje drahá občas zmizí do školy, já už taky začínám courat. Lepší se to, i když mám pocit, že na rozdíl od vyhlášení opatření, které bylo spíš než na základě znalostí vedené zdravým selským rozumem, je současné povolování šroubů postižené záchvatem zvnitřnělé kreativity dotyčných vedoucích. Čím víc by chtěli být vidět, tím větší je to nelogičnost. Inu, volby za rohem... Vidíš, a zase jsme v mínusech.

Ty píšeš jak pro Visáče, tak pro Yamrtaal a občas i „ven“. Jak to stíháš?
No to je tak: Předně musím předeslat, že muzika je pro mě nejen povoláním, ale i celoživotním koníčkem. Což už mě samo o sobě dělá nejšťastnějším chlapcem pod Sluncem. A fungování obou mých kapel je velmi odlišné. Visáči zkouší jen když tvoří nové písničky na desku, Yamrtaal zkouší pravidelně co týden. Platí obecně, že čím míň hraješ, tím víc musíš zkoušet (smích). Autorem většiny repertoáru u Visáčů je Hony, ostatní mu sekundujeme a doplňujeme. Občas si doma nahraju nějaký demáček, většinou vymyslím i slova a v době vydavatelem uměle vytvořeného hladu po novinkách rozešlu kapele. Pak je zkouška a buď se to chytne tak, jak to je, nebo Hony sáhne do textu a dotvoří. Vždy k lepšímu. Občas z celé písničky zůstane třeba půlka textu, která se použije jinde a celá původní melodka, na níž se Hony snaží napsat text jiný. Asi existuje nějaké prvotní spojení mezi původním textem a původní muzikou, protože většinou se nezadaří. Buď pro tu vazbu, nebo proto, že muzika asi nebyla nic moc a jiný text umožní jiný pohled...

Protože se mi Honyho texty líbí a hlavně razím teorii, že by se člověk neměl pos..at sám ze sebe, veden vidinou kvalitního společného počinu nic nenamítám proti užití kousku mého textu jinde, muziku většinou stáhnu a buď nechám být, nebo se s ní snažím něco udělat. Pokud to jde.

Repertoár Yamrtaalu je z části postaven na mých původních písničkách. Novou muziku pak nechávám většinou na kytaristovi Alešovi. Nechci totiž, aby byl Yamrtaal vývarem z Visáčů. Pak taky na našich četných zkouškách s Yamrtaalem občas zablbneme a něco z nás vypadne. Pak udělám opět demáček, poněvadž jsem jediný, kdo nemusí do práce a má na to čas, otextuju a už to jede. Přesně takhle vznikla naše poslední písnička, co jí budeme za pár dní točit.

Ale jinak si nemysli, že bych trpěl nadprodukcí a trousil kolem sebe štosy papíru jako Večerníček. Spíš trpím, když tvořím a ještě víc, když bych měl a ono nic. Taky mě ale nezkruší, když Visáči občas něco nevezmou. Pokud písničce věřím, mám jí kam dát. A kluci v Yamrtaalu, kytarista Aleš Homonický a bubeník Milan Jeřábek, jsou na mě hodní. Já je za to netrápím blbinama.

Takže Yamrtaal vznikl jako tvoje kratochvíle?
No, vlastně jo. I když je to složitější. A delší story. V roce 1984 dolehla na Visáče povinnost vojny. A protože jsme nerukovali všichni najednou, tak po nástupu obou kytaristů jsme v dočasném civilu zůstali já, Jirka Pátek a Hony Haubert. Takže to dopadlo tak, že Hony začal hrát v Plexis a my s Jirkou jsme oživili legendární OZW. Na jaře 85 jsme museli do zeleně my s Jirkou, vrátil se Ivan a vzniklo punkové sdružení VZ, jako V zastoupení, kterýžto název jsme si pak nechali po obnovení původní sestavy do Revoluce.

Název Visací zámek byl prostě v té době tabu. Když jsme se s Jirkou vrátili, rukoval Hony, takže VZ hráli ve čtyřech, občas se nám podařilo Honzu unést z vojny a pár koncertů bylo jako dřív. Nějaký čas po vojně fungovalo i OZW, ale díky úřadům jsme si museli dát chvilku pauzu. Důležité ale bylo, že se mi začalo líbit hrát i s jinými lidmi. Vlastně nejdelší spolupráce funguje s Alexem Švamberkem, i když taky jen na jeho „hromadných“ projektech a tedy občas. Podařilo se ale nahrát dvě cédéčka a dva pořady pro Český rozhlas.

Pak se nám s Jirkou Jelínkem (basákem Echt!, Hudby Praha a nyní i Hudba Praha Bandu) v roce 2011 konečně podařilo dát do kupy The Háro, kde zpívala Álla Sudová (exHudba Praha) a na kytaru hrál Zdeněk Hrášek. Radost skončila, když si Zdenka vzala zubatá. Protože do TH jsem pro Állu psal texty já, i jako holčička, což se mi zalíbilo natolik, že jsme postavili Yamrtaal. K Alešovi přibyl Sváťa Šutera, kterého nahradil Milan poté, co Sváťa odešel za prací a paní svého srdce do Německa. Před dvěma lety jsme se nepohodli s Állou a z Yamrtaalu vzniklo povér tryjo. Pánové mínili, že už jinou babu do kapely nechtěj a že zpívám ucházejícně, takže jsem byl přetlačen a jsme teď ve třech. Začátky byly dost děsné, poněvadž moje vrozená falešná skromnost říkala, že kokrhám úděsně. Ale nějak si to časem sedlo, což dokumentují i nahrávky. Kapela je teď stabilizovaná, zkušebnu u hospody, kde po hrané zkoušce následovala čtená, jsme vyměnili za zkušebnu v hospodě, takže práce jsou velmi, velmi intenzivní.

Jediné, co nám chybí, je nějaká managerka či manager. Co jsem se totiž za ty dlouhé roky v muzice nenaučil, je řádně prodávat sám sebe. Takže kdyby se někdo chtěl ujmout naší party, nechť se ozve. Kontakt najde na webových stránkách Yamrtaalu. A to by asi tak bylo všechno. Ať ty internety nejsou plné jenom mé maličkosti.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: Petr Černohorský

autor: Petr Černohorský, Tomáš Pečenka