Včerejší válečné tažení příbramskými obchody

Dnes volným dnem oslavujeme vítězství – konec války. Včera však příbramské obchody zaznamenaly takový útok, že spíše odpovídal očekávání vyhlášení válečného stavu. Zda se nakupovalo ve znamení blížícího se hladomoru nebo velkého grilování se nám nepodařilo zjistit. Jistý průzkum jsme však udělali. Cíl našeho tažení byl jediný: koupit kuřecí prso, ano, opravdu jen jedno by nám stačilo.

První štací včerejší průzkumné akce se stal Kaufland. Nakupujících zde bylo mnoho, zejména u pultu s lahůdkami, kde stála dlouhá fronta a k jejímu zkrácení nepomáhal ani fakt, že ji někteří netrpěliví zákazníci opouštěli ještě před tím, než byli obslouženi. Dlouho jsme se nezdrželi, protože regál s kuřecím masem zel prázdnotou, vydali jsme se do Billy na Drkolnově. Tady se fronta netvořila, na počet zákazníků pracoval dostatečný počet pokladen, nicméně kuřecí maso nikde.

Odjíždíme do Penny marketu na Zdaboři. Nejdříve se ptáme u pultu řeznictví Procházka. Paní prodavačka bere náš dotaz na kuřecí maso jako dobrý vtip. I my jsme se zde pobavili dotazem dalšího zákazníka: „Vy budete mít zavřeno nějak dýl?“ Nebudou, i když to tak možná může vypadat.
Postupujeme dále do nitra Penny. Situace se nemění, kuřecí prsa si neodnášíme.
I v Hypermarketu Albert to vypadá ohledně kuřecího jako „u snědeného krámu“. Když jsme se však dali na vojnu, musíme bojovat. Blížíme se k Tescu, relativně dobře se dá zaparkovat – zřejmě hraje roli pokročilá hodina, ono než to člověk oběhá… Nekoukáme nalevo napravo, není čas, hrneme se rovnou k regálu s masem. Dříve než stačíme do regálu nahlédnout, zaráží nás výrok maminky, která před ním bezradně stojí: „Změna plánu…,“ hlásí svým dětem. Zřejmě měli v plánu večeři z kuřecího… Odjíždíme do Céčka na náměstí. Všechno mají, super! Kuřecí prsa ne.

Vracíme se domů znaveni jako po boji. Snad nám rukola, pár kousků pečiva a jogurtů, které z velkého tažení Příbramí odvážíme, dodají ztracenou energii.