Včerejší příbramský případ týrání psa byl tragický, není však ojedinělý

V tomto týdnu se roztrhl pytel s tragickými zprávami o týrání zvířat. Včerejší příbramský případ strhl lavinu komentářů a rozhořčení. Pro pracovníky útulků je však setkání s týraným zvířetem téměř denním chlebem.

Pokud je kdokoli svědkem týrání zvířete, měl by se neprodleně obrátit na Policii České republiky a tento případ nahlásit. Policie je orgánem, který může ihned zakročit, je-li zvíře v bezprostředním ohrožení života. Jako druhou organizaci je doporučeno bezodkladně kontaktovat Krajskou veterinární správu, která je oprávněna rozhodnout, zda se jedná o týrání a podniknout následné kroky. Další pákou, která zvyšuje šance na potrestání pachatele je medializace takového případu.
Bohužel je stále mnoho případů týrání zvířat, na které se lidé z různých důvodů zdráhají upozornit. Přitom jedinou šancí těchto tvorů je lidská všímavost a následná pomoc.

„V útulku se s případy různých stupňů týrání psů setkáváme bohužel poměrně často. Ať už u pejsků, kteří se k nám dostanou od majitele, či kterým se povede utéct a my je následně odchytíme na ulici, i u těch, ke kterým nás volají všímaví sousedé a kolemjdoucí. V případě, že je pes odchycen na ulici, je bohužel velmi malá šance, že bude majiteli prokázáno, že se jedná o jeho psa, a že mu tato zranění způsobil on sám. K prokázání takového skutku jsou nutná svědectví, která buď zcela chybí, nebo se případní svědci bojí taková svědectví podat např. z důvodu ochrany vlastních zvířat. Bohužel tak často k řešení takového případu dojde až když je stav týraného zvířete kritický nebo v nejhorším případě po jeho utýrání,“ sděluje své zkušenosti Lucie Oplíštilová, správkyně dobříšského útulku pro psy.

Například Nero (viz výše) se do dobříšského útulku dostal po tom, co byl nalezen, jak se dezorientovaně pohybuje po ulici, byl ve velmi špatném stavu, hubený, žíznivý, sotva se udržel na nohou, oči a celou hlavu měl velmi oteklou, špatně dýchal. Na veterinární klinice se zjistilo, že má Nero proraženou lebku tupým předmětem, pravděpodobně byl nějakou dobu v bezvědomí. Šance na přežití byly zhruba 30 %. Bohužel se majitele nepodařilo dohledat, a tak se můžeme pouze domnívat, zda se takto ohavným způsobem snažil „zbavit“ starého psa. Nera se podařilo zachránit. Nyní si užívá péče a lásky svého nového páníčka, žádná bouda a kotec, ale postel, milující majitel a dostatek jídla.

V Domově fauny v Hrachově přijali posledního týraného psa před čtyřmi dny (na fotografii výše). Přivezla ho MP Sedlčany, která se rozhodla i angažovat v podání trestného oznámení. Pes byl ponechán svému osudu v bytě, který jeho majitel opustil, ale tak nějak zapomněl na svého čtyřnohého přítele. „Pejsek se jmenuje Alan, hodně se bojí a co se týká jeho výživového stavu, nebudu radši ani komentovat. Rozhodně to nenecháme jen tak a k původnímu majiteli se určitě nevrátí. Zatím je vše v šetření,“ uvádí Karel Stehlík, vedoucí útulku Domov fauny.

Velmi často se s týráním setkává také spolek Psí záležitosti ze Staré Hutě u Dobříše. Jeho členové se dokonce aktivně zapojují do pomoci týraným psům po celé republice. Vzhledem k dlouhotrvající byrokracii dávají přednost získání psa do své péče okamžitě, po tom, co se ho majitel sám vzdá. „Ve chvíli kdy je nám ohlášen týraný pes, tak situaci prověříme a navážeme s majitelem kontakt. Velmi často raději než by se majitelé vystavili nepříjemnostem v podobě obvinění z týrání, dobrovolně se ho vzdají. Má to velkou výhodu, protože pes déle nemusí zůstávat v nevyhovujícím prostředí. Neutrpí ani druhá strana, protože majitelé, kteří jsou schopni zvíře týrat, k němu snad ani nemohou mít žádný vztah,“ říká Jana Kuzniková, členka spolku Psí záležitosti.

V nedávné době takto zachránila pár jezevčíků, kteří nebyli svým pánem řádně krmeni a dostali se do bezpečí ve zbědovaném stavu. Fenka byla navíc březí a díky špatné kondici by dle paní Kuznikové porod venku v kotci bez následné péče a dobré stravy rozhodně nepřežila. Díky výborné péči se dnes fenka Tara může těšit ze svých štěňat.