Vařeka: Plány na výstavbu domů v Pražské ulici se definitivně odkládají na neurčito

V Příbrami před dvěma lety vzbudilo emoce bourání tří domů na Václavském náměstí. Podle kritiků šlo o urbanisticky cennou zástavbu a demolici bylo možné předejít. Nemovitosti patří firmě Meinland, jejímž jednatelem je bývalý starosta Jindřich Vařeka. Podle Vařeky byly domy v havarijním stavu a hrozilo, že se zřítí. V proluce chce jeho společnost vybudovat novou stavbu s byty a komerčními prostory, která bude zvenčí připomínat původní objekty. Proč stavba již nezačala, vysvětlil Vařeka v rozhovoru pro pribram.cz.

Pane Vařeko, Příbramáci Vám vyčítali demolici domů v horní části Pražské ulice. Máte nějaké nové informace?
Na toto téma bylo již mnohé řečeno a ten, kdo byl připraven akceptovat fakta si objektivní názor mohl udělat. Připomenu jenom velmi krátce, oč šlo.

Domy v horní části Václavského náměstí v Pražské ulici stály na rozpadlé stoce. Touto stokou proudily fekálie a dešťová voda, a tato směs vyvěrala do sklepních prostor. Cihelné zdivo, na kterém domy stály, jste mohli rozdrtit v dlani. Dřevěné stropy i střešní konstrukce byly napadeny houbami a skrz naskrz provrtány červotoči.

O tomto existují četné fotografie, videozáznamy a odborné posudky těžko zpochybnitelných kapacit. Existuje i záznam toho, jak se komínové těleso, zakotvené doslova v bahně samovolně zřítilo poté, co byly odstraněny prohnilé krokve, které ho udržovaly v křehké rovnováze. Přesto se v Příbrami narodily přes noc desítky odborníků, kteří svýma rukama sice ještě nepostavili ani boudičku pro psa, ale kterým bylo hned jasné, že „těm barákům nic nebylo a chamtivý developer chtěl jen vydělat“. No, a jak víme, jakékoli podezření, je-li vysloveno, začne se tvářit jako pravda.

(Posudek ČVUT, který upozorňoval na havarijní stav objektu)

Vy jste nechtěl na své investici vydělat?
Nemusíte mi věřit, ale skutečně spíše emotivní, nežli pragmatické hodnocení situace mne přivedlo na myšlenku postavit místo domů stojících na blátě něco, co bude moci být chloubou Příbrami, a co jednoznačně horní část Pražské oživí, co jí vtiskne čerstvou podobu. V každém z nás je myslím trochu ega, které nám velí něco hodnotného po sobě zanechat.

Byla najata profesionální architektonická kancelář, která vypracovala několik návrhů. Po několika jednáních s příbramským památkovým úřadem však bylo zřejmé, že se žádný „Tančící dům“ rozhodně konat nebude. Diskuse se zvrhla v podstatě jenom na debatu o tom, jak moc přesnou kopii toho, co tam stálo dříve bude nutno postavit. Ani toto zadání však nebylo snadné, protože od doby před 150 lety se představy o hygienických normách drobátko posunuly. Vyhovět požadavkům na klimatizaci, výměnu vzduchu, světlo, minimální výšku veřejných prostor, a tak dále a zároveň vyhovět památkářům požadujícími opačné parametry, to je opravdu tvrdý oříšek, který bych nikomu nepřál louskat. Navíc, památkáře obecně ani v nejmenším nezajímají vícenáklady a nemají žádnou motivaci dělat kompromisy.

Ani ne tolik jako demolice vlastní, ale spíše množství článků podávajících hrubě zkreslené informace, a často i vyslovené nepravdy, způsobily hysterii v příbramské společnosti. Desítky udání a obvinění ze všeho možného sice rychle vyšuměly, ale pachuť čehosi špatného již zůstala.

Přitom pouze díky tomuto dílu bylo možné opravit kanalizační řad nejenom pod domem investora, ale i pod celou horní částí Václavského náměstí, a to celé na náklady stavebníka, nikoli na náklady města, kterému stoka patří. Jenom práce v souvislosti s přeložením stoky pod veřejným prostranstvím „Václaváku“ se vyšplhaly k deseti milionům korun.

Práce byly provedeny v rekordním čase, ale tři dny před jejich dokončením byly vodoprávním úřadem zastaveny na 4 měsíce. Ano, 4 měsíce nemohli Příbramáci používat horní část náměstí, protože nová trasa stoky byla z technických důvodů posunuta cca o metr a vodoprávní úřad hecovaný příbramskými aktivisty nenašel odvahu nechat zadláždění dokončit a papírovat poté. Přitom se jednalo skutečně jen o dokončení zadláždění.

Můžete prozradit v jakém stadiu se momentálně příprava dokumentace nachází?
Jednání s orgánem památkové péče v Příbrami byla zahájena počátkem roku 2020 a dnes, po třech letech intenzivního vyjednávání a ustupování až na samu hranici možného, jsme stále na nule. Nemáme ani územní rozhodnutí. Poslední námitku bez jakékoli odezvy řeší už 3 měsíce památkáři v Praze, a to u případu, který je omílán dokola už roky.

Dokážete odhadnout jaký bude další průběh?
Dnes už ano. Plány na výstavbu domů v Pražské ulici se definitivně odkládají na neurčito.

Můžete upřesnit, jak to myslíte?
Každý, kdo o něco intenzivně usiluje by si měl uvědomit, že vždy existuje bod zlomu, za kterým již celé usilování přestává dávat smysl. V tvrdohlavé snaze překonat všechny překážky jsem byl ochoten přistupovat na kompromisy, které mi zpětně připadají hodně přes míru.

Ve snaze se zavděčit sousedům a předejít zbytečným komplikacím jsem daroval část pozemku jedné sousedce. Druhé jsem nechal postavit na dobu výstavby zeď, aby pohled na staveniště nenarušoval její soukromí. Obě se odvděčily opakovanými námitkami ke stavebnímu řízení. Další účastnice obdržela třísettisícovou částku za přenechání jinak bezcenného břemene. Další sousedka požadovala nesmyslné odškodné za podhled, který spadl při vibrování zadláždění. Když pojišťovna odmítla plnit náhradu za prohnilý strop, pomstila se dalšími námitkami ke stavebnímu řízení. S tím vším jsem se smířil.

Můžete prozradit s čím jste se nesmířil?
To, s čím jsem se nesmířil je přístup orgánu památkové péče v Příbrami, který s pomocí Národního památkového úřadu v Praze zneužil svých pravomocí a zatlačil mne do role poddaného, který je povinen s kloboukem v ruce neustále docházet a žádat o nová, stále se měnící stanoviska a platit armádu projektantů, kteří dokola předělávají dokumentaci podle momentálních nálad dvou úřednic, které si svou oběť zlomyslně přehazují mezi sebou. Ano, vím že nejsem v této roli v republice sám, a že příběhů o tom, kterak nedovzdělaná baťůžkářka s razítkem zvítězila nad slavným architektem, bychom našli nesčetně. Děje se tak proto, že pro výkon památkové péče neexistují objektivní pravidla. Nikde není stanoveno, kolik let by měl žadatel žebrat. Prostředí lenosti, momentálních nálad, subjektivních pocitů a osobních sympatií či nesympatií k žadatelům je ideálním prostředím pro zvůli a korupci. Dobře nám tak, necháme-li sebou donekonečna orat. Nicméně, já z tohoto nefér zápasu odstupuji.

Co znamená, že „odstupujete“ a jaký tedy bude další osud horní části Václavského náměstí v Příbrami?
Na rovinu? V tuto chvíli vidím jen dvě možnosti. Buď zůstane v horní části Pražské ulice staveniště, anebo zde bude po dohodě se stavebním úřadem zbudováno parkoviště. Mimochodem, poslední malé překvapení pro toto místo ještě chystám, rád bych si s orgány památkové péče vyměnil role. Ale to až nadejde čas.


Krátká úvaha závěrem. Je smutné, že jeden zlovolný úředník na úřadě, který má 200 zaměstnanců, je schopen svým neprofesionálním a svévolným chováním trvale devastovat názor obyvatel města na práci všech úředníků, aniž by existoval nástroj, jak ho umravnit.