Vánoční jmelí: od keltských pověr až k polibkům pod větvičkou

Kdysi dávno, když lidé slavili zimní slunovrat, všimli si zvláštní rostliny, která zůstávala zelená i v době, kdy vše ostatní spalo. Jmelí viselo vysoko v korunách stromů, bez kořenů v zemi, jako by patřilo mezi svět lidí a svět bohů. Už Keltové věřili, že je poslem mezi tmou a světlem, mezi smrtí a životem. Proto ho řezali zlatým srpem a nikdy nesmělo spadnout na zem.

Slované si jmelí věšeli nad dveře, aby odhánělo zlé duchy. Germáni ho spojovali s bohem Wotanem, Římané s bohem Saturnem. Všude mělo stejný význam – chránit domov, přinášet štěstí a připomínat, že i v nejdelší noci roku se rodí nové světlo.

S příchodem křesťanství se staré zvyky převlékly do nového kabátu. Podle legendy bývalo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal kolébku pro Ježíška a později byl z něj zhotoven Kristův kříž. Strom seschnul a proměnil se v drobný keřík, který lidem připomíná dobrotu a naději.

U nás se jmelí věší v adventu, často se zdobí zlatou nebo stříbrnou barvou. Podle lidových pověr by mělo být darované, aby skutečně přineslo štěstí. Čím více bílých kuliček, tím více zdraví a hojnosti. V moderní podobě se polibek pod jmelím chápe především jako vánoční zvyk – navazuje na starší pověry o lásce a plodnosti, ale dnes je spíš drobným rituálem, který symbolizuje blízkost a přání štěstí.

Botanická zajímavost

Jmelí je polo parazitická rostlina – bere stromu vodu a minerály, ale živiny si vyrábí samo. Vytváří kulovité keříky, které mohou dosáhnout až jednoho metru. Vlastnosti se liší podle stromu, na kterém roste: jmelí z topolu je jedovaté, zatímco jmelí z jabloně nebo dubu se využívá i v léčitelství.

Věřilo se, že jmelí chrání před ohněm a brání v přístupu čarodějnicím. Podle Keltů zajišťovalo plodnost a odtud plyne tradice líbání pod jmelím. Keltští kněží odsekávali větvičky zlatým srpem s přáním štěstí a lásky. Dodnes platí, že jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován.

Zelený symbol Vánoc

Jmelí je nejtajemnější vánoční dekorace. Je to rostlina, která nepatřila ani zemi ani nebi, chránila domovy, připomínala naději a dodnes symbolizuje lásku a štěstí. Pod větvičkou jmelí se rodí úsměvy i sliby – a právě proto zůstává věčným symbolem kouzla Vánoc.